Posláno autorem: Vesper | 4.4.2017

Czech Grand Design 2016: bomba?

Villa Pellé, která hostila letošní Festival Best of: 2016, připomínala obchodní dům, ve kterém někdo zakřičel „hoří!“. Všichni popadli své saky paky a nechali vystavené předměty osamělé v chladně bílých zdech a naškrobeném vzduchu. V otevřených oknech zatím pulsoval život jarního odpoledne, byl slyšet nevychovaný zpěv ptáků a nekorektní smích pejskařů. Zapomeňte na přátelsky rušnou atmosféru designových akcí a marketů a jejich pestrý mumraj. Festival CGD je hyperkorektní výstava, kde se šeptá, člověk má pocit, jakoby ho škrtil límeček, před exponáty postává moc dlouho nebo moc krátce a v tichém zmatení pokukuje po několika dalších bloudících. Pochopili?

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 2.4.2017

Vůně a parfémy: už zase

Držte si čichače, jedeme dál.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 22.3.2017

Přenos Czech Grand Design 2016: vkus proklatě nízko

Výroční ceny Akademie designu České republiky mají za cíl upozornit veřejnost na mimořádné činy v oblasti designu a pomoci široké veřejnosti lépe se orientovat na scéně českého designu. No, po letošním udílení cen bude veřejnosti jasné, že designér není podivín, co místo slušného zaměstnání jen sedí, hledí, přemýšlí, hovadiny vymýšlí, ale magor jako javor. Moderátorky byly v krojích a kejhaly. Hned v úvodu přicválal kosmonaut. Divák musí mít vkus jako slámy stoh, aby v klidu sledovat to moh´. Víte, že trapnost může i bolet?

Číst více…

Kresbou, doprovázející logo jarního Dyzajn marketu byly tentokrát zkřížené nohy. Ne, záchodů bylo dost :), ale spíš by se hodila skica podupávající postavy zachumlané jako Eskymák. Dyzajnová neděle byla ledová, mezi stany poprchávalo, ze stanů crčelo, ale taková maličkost jako mokro v botách nebo průvan v kostech neodradí toho, kdo má flair for style. A takových je hodně.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 17.3.2017

Dny jako korálky

Jacques Prévert napsal, že je-li život náhrdelník, je každý den perlou na jeho šňůrce. Já to nevidím tak poeticky, myslím, že dny jsou spíš korálky, které v šeru vypadají jeden jako druhý a nejsou ničím zajímavé, ale když vyjde slunce, některé se sytě vybarví, jiné mají ojedinělý tvar a některé se rozzáří tisícem odlesků, až připomínají brilianty i když je to jen sklo. Ve slunci na tom nezáleží, protože důležité je slunce, nikoli korálek.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 20.2.2017

Praguemarket & minidyzajn: designové prvosenky

O víkendu proběhl v Praze sedmý minidyzajn, předvoj jarního Dyzajn marketu a další Praguemarket. Malé designové akce, kde je vstup zdarma a kde necháte výplatu. Jedna pod širým nebem, což je v ledovém únoru náročné, druhá nacpaná v Knihovně Václava Havla, což je ještě náročnější.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 13.2.2017

Můj otec vysavač

Jmenuji se Vesper a jsem na pořádek. Jsem na pořádek tak jako nymfomanka na chlapy, tedy vážný případ. Mé okolí ke mně zaujímá buď postoj laskavé shovívavosti, s jakou se doporučuje přistupovat k nevyléčitelně nemocným, anebo podrážděné ironie, jakou se rozhodně nedoporučuje používat vůči rozespalé tygřici, hladové medvědici, bachyni s potomstvem a ke mně. Ovšem vtipnou poznámkou, že mí rodiče jsou lux a prachovka mě nedostanete. Můj původ není tak symetrický. V minulém životě jsem byla Stepfordskou paničkou a v dalším budu nejspíš utěrka na leštění broušeného skla. Hebká, azurová, drahá.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 10.2.2017

Měsíc s Vasilisou

Na svých cestách a toulkách světem pracujících a bylo jich požehnaně! jsem se potkávala se spoustou nejrůznějších lidí a lidiček. Na mnohé jsem ráda zapomněla, mnozí, třeba to byli takzvaní divoši nebo lidé prý necivilizovaní, stali se mými známými. (srov. Karel May, Old Surehand, 1. díl, 1. kapitola, 1. řádky). Občas to postihne každého a postihlo to i mě. Nová kolegyně v mé staré kanceláři. Čekala jsem ledacos, ale realita předčila veškerá očekávání.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 6.2.2017

Vůně nejen do mrazu

Zima ne a ne ustoupit, tak jaro aspoň větřím. Některé zkoušené vůně by se do špinavě šedivých dnů hodily, u jiných už se člověk nemůže dočkat, až se objeví lístečky a první květy.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 30.1.2017

Modří i dobří obři z moří

Výstava Obři oceánů zakotvila na měsíc v Praze, konkrétně v OC Smíchov. Trochu divné místo pro slanovodní obludy, říkala jsem si, a tak jsem se do moře obchodů vypravila. Jak se ukázalo, instalace to není špatná, jen je třeba neočekávat nemožné. Jako já.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 23.1.2017

Taky food blog

Food blogy jsou dnes v módě. Píše je každý kuchyňský smeták a já se cítím jako vykopávka, protože jsem za léta svého slavného působení na poli internetového literárního světa o jídle nikdy nepsala. Možná právě proto, že jsem přesycená blogy s masovou produkcí receptů, kde figuruje fialkový olej, kaštanové pyré, kila lanýžů, myrtový likér, akátový med, stepující ústřice a spousta hlavonožců a přenádherných fotek, za nimiž se skrývá zavařený photoshop a nevyspalý autor. Blogy, na které chodím zevlovat a závidět, když v práci vybalím svůj oběd, sestávající z gumového rohlíku a fantasticky uleželého trojúhelníčku sýra. Nu a pak jsou tu ještě populárnější, ale méně lahodná fóra, kde si protřelé kuchařky vyměňují recepty na osmažený salám, koláč „co zapomenutý šuplík lednice dal“ nebo veselý segedín. Vraž do toho tři pukavce, příchuť boty, kolečko ledu, svátek citrónu, srnek mléka, drobek šanty kočičí, dva a půl litru vzduchu a špetku hubidla na slimáky.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 16.1.2017

Sam Shaw: sem tam šok

Výstava „fotografa hvězd“ Sama Shawa byla soustem pro každého fotografa – amatéra, profesionála i amatérského profesionála – a povinností pro každého filmového fanouška. Natož maniaka, jako jsem já.

Sam Shaw (1912–1999) ale není jen autorem jednoho snímku, byť jednou sérií získal nesmrtelnost – je to onen slavný nápad z roku 1954 s Marilyn Monroe s bílými šaty a větrací šachtou. A slaměným vdovcem, ale ten vůči vlající sukni nemá šanci (nikdy si nezapamatuju, kdo ho vlastně hrál). Údajně to byla jediná Shawova aranžovaná fotografie. Ostatní prý vycházely spontánně z momentální situace, prostě fotil, co viděl. Dřív bych tomu nevěřila, ale už jsem se setkala s fotografy, co skutečně mají „oko“ a ze situace, kterou mají před očima desítky lidí, ale jen oni dovedou vytvořit snímek, který je pozoruhodný, zajímavý, atmosférický, zvláštní, prostě má… je ne sais quoi. :)

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 11.1.2017

Parfémovou stezkou

Parfémovou stezkou kráčím dál. Další čichová nálož je tady.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 30.12.2016

Pohyblivé obrázky 2016

Rok 2016 přinesl další kupu filmových objevů a zážitků. Pěkných, pozitivních, průměrných i pološílených. Povím vám alespoň o některých z těch, kterým jsem nevěnovala vlastní článek.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 28.12.2016

Parfémy zas a znova

Po dlouhé, předlouhé době jsem se vrátila ke svým parfémovým výzkumům. Vzorečky se nahromadily, je třeba je očichat. :)

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 24.12.2016

Vánoční přání 2016

kolibrik_v

Posláno autorem: Vesper | 22.12.2016

Mario Puzo: Šťastný poutník

Nikdy neměla v úmyslu stát se poutníkem. Přeplout strašlivý oceán.

Nešťastný příběh o štěstí, o tom, co štěstí pro různé lidi znamená a co jsou mu ochotni obětovat. Druhý román autora Kmotra nejslavnějšího ze všech patří k mým nejoblíbenějším knížkám. Dějištěm je mikrosvět italských přistěhovalců v New Yorku, v jehož středu stojí žena – Lucia Santa, manželka, matróna a matka – se svým snem o štěstí, za kterým přes všechny překážky a mizérii života vytrvale putuje.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 20.12.2016

Králíčkovy sebevraždy – bílý černý humor

Kouzlo je v jednoduchosti. Britský humorista, kreslíř a scénárista Andy Riley (*1970) měl nápad, který se stal kultem několika kontinentů. Tím nápadem byla postavička bílého králíčka, která se na stránkách jeho knih pokouší zabít: vytrvale, cílevědomě, trpělivě, nápaditě. Králíček sebevrah je k politování – jenže ne proto, že chce umřít, ale protože se mu to ani přes nekonečnou fantazii a vynalézavost ne a ne podařit.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 22.11.2016

Czech Design Week 2016: svět utíká, my letíme

Nastal zas designu čas, chvíle navrhnout cos, nad čím kritik utře nos a laici tasí peněženky, vykašlou se na složenky, betonový svícen si domů pořídí, a když manželka je s ním pošle do ř..i, vrátí se druhý den s keramickým lebkounem, amuletem-smůložerem či bombarďáky starými (a stejně tak drahými). V osobité české síťovce přinesete budoucí bývalé partnerce Nemléko, etnickou panenku a vampýří hlavičku – rovnou si rezervujte lavičku, sbalte spacák a designovou ponožku, mobilní stojan na flašku a porcelánovou zástrčku pro napití mobilu, však jistě, na třetím ročníku sejdeme se jistě, na jaře, na faře, až začnou padat trakaře.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 7.11.2016

Kremace důstojnosti

Pro rychlou inhumaci pečlivě budovaného převleku, za to, co nejste, není potřeba na večírku vyznat zpěvem bujarého vánočního popěvku svému šéfovi lásku, anebo se přerazit na přehlídkovém molu. Úplně stačí správná příležitost a naprosto nesprávná maličkost a malér je na světě. Třeba když zanecháte věžákoidní podpatek zbrusu nových kozaček v tramvajové koleji a přes půl města hopsahejsáte coby madame de Peyrac.

Číst více…

« Newer Posts - Older Posts »

Kategorie

%d bloggers like this: