Posláno autorem: Vesper | 10.5.2017

Nemrkat Mámekost: nehledejte tam, kde nic není

Na tuhle výstavní lahůdku mě upozornila kamarádka Jen. Zamávala mi před očima letáčkem s modrým, zeleným, černým a červeným pruhem a nadšeně mi sdělila, že na expozici tohoto umělce s divným jménem (které mi v hluku tramvaje plné spartských válečníků znělo jako zkomolenina v nadpisu) musím vidět. Jen na ní strávila půl dne s ajťáckým kamarádem Mossem, který brejlil na plátna a hledal pixely, a paranoidním kustodem v závěsu, který byl přesvědčen, že přišli loupit. Když jsem výstavu Eberharda Havekosta (*1967) po pár týdnech viděla na vlastní oči, došla jsem k závěru, že kustodi jsou tu zbyteční, protože kdo neloupí, neprohloupí. Bezobsažná abstrakce je NĚCO, ale ne to, co byste chtěli mít doma.

Jsou to oleje na plátně. Jedna z mála konkrétních skutečností, které se přidržte, když budete muset někomu vysvětlit, o co jde. Obrazy jsou velké, malé, barevné, samotné nebo v souborech. A jsou tam kustodi. V některých místnostech jsou vystaveni jen kustodi.

zdroj: http://www.imgrum.online/tags/eberhardhavekostlogik

Rozvodné skříně, Vyhnání z ráje, Konstrukce, Strom. To vše je abstraktní, vyvedené ve sterilních odstínech, ale ještě vcelku čitelné. Kopie a majetek – šest barevných obdélníků a totéž ve vyšisované „kopii“ je zajímavé a opakující se téma. Spíš by mu slušel název „Originál a plagiát“. Transformers mi připomněl jeden Dalího nemravný obraz a stejně je mám radši ve filmu, pak je tu plátno, na kterém je namalovaná plochá obrazovka a jmenuje se to… hádejte, jak. :)

Naše obecně rozšířená snaha promítat si významy i do obrazů, které programově a záměrně žádný význam nemají, je v jistém smyslu jedním z iniciačních momentů Havekostova díla, podnětem v jeho snaze vytvářet obrazy prosté zjevného obsahu, formy i jakýchkoliv emocí… Havekost se zaměřil na určitou neschopnost většiny z nás rozpoznat skutečný význam a obsah zobrazení a na naši nevědomou tendenci je schematicky posuzovat a číst podle několika navyklých vzorů. Tohle a spoustu dalších hezkých obratů z pera kurátora Petra Nedomy se dočtete v katalogu. V Havekostových obrazech je abstraována je nejen realita, ale i předloha a samotný obraz. Abstraktní pojetí abstrakce. Antirealistické obrazy. Hlava mi z toho šla obrazně řečeno kolem dokola.

zdroj: http://www.imgrum.online/tags/galerierudolfinum

A další sál. Všechna plátna stejně malá, popisky žádné. „Teda to je trochu moc,“ špitnul starší pán své manželce a oba vypadali ztraceně. Na výstavě bylo ticho jako v prázdném kostele, jedinou komunikací mezi přítomnými páry i skupinkami byly zmatené pohledy. Žádné sdílené dojmy, žádné hihňání, žádná selfíčka s Monou Lisou.

Petr Nedoma říká: „Na první pohled je Eberhard Havekost poměrně těžko uchopitelný. Prakticky zachytí pouze zbytky sdělení z původní fotografie. Za prázdnotou zobrazení se skrývá nějaký příběh, realita, něco, co původně mělo – obvykle ovšem velmi banální – význam. Často jsou to obrazy, které jistým způsobem konfrontují realitu obrazu s naší běžnou denní realitou zahlcenou obrazy jako takovými.“

zdroj: http://www.imgrum.online/tags/havekost

Celé zelené plátno, zelené plátno se šmouhou, plátno se zamatlanými šmouhami, plátno s hutnými plastickými šmouhami, plátno s rozmazanými barvami jak na paletě, plátno s desíti šmouhami, šedé hatláma, plátno se zelenou a hnědou šipkou. Plátno hnědé, mazanice temperová, plátno v barvě plísňáků, červené patláma a tři šmouhy… a přesně, jak je uvedeno výš: mysl intuitivně hledá smysl, význam, symbol, emoci, poselství, cokoli, čeho by se v tom proudu, co ji unáší, mohla zachytit. Jenže nic tu není. V těch obrazech není nic. Ovšem, i když to nic uvidíte, neznamená, že něco pochopíte. Mozek začne rychle zkratovat. Pochopila jsem Havekostův záměr tak, že se máme v jeho obrazech pokusit nic nehledat a nic od nich nechtít. Není nic, co by umění nedovedlo vyjádřit, napsal Oscar Wilde. Umění tedy dovede vyjádřit i nic.

zdroj: http://www.imgrum.online/tags/galerierudolfinum

Vezměme si třeba soubor Horizont. Rozpité barvy západu slunce, prostřední obraz s horizontální linkou. Naproti visí fotorealistický Saurier (dinosaur ve vodě), Jed (růžová kytka) a vedle Pocit (který vypadá trochu jako příšerný králík z Donnieho Darca). Výstavu zahajuje realistický Homo erectus erectus. Kolísáte mezi dojmem, že je to celé buď recese, nebo nějaká opravdu velice hluboká myšlenka. Nebo nevím.

V jiné místnosti jsou naopak téměř nebo úplně jednobarevná plátna. Stereoskopický obraz, Stmívání, Acryl (sterilně zelené plátno), Sweet Exorcist (chladně růžové plátno), Papír (žluté plátno bez rohu), Bikiny (červené cosi)… tyto obrazy nejvíc připomínají Marka Rothka, průkopníka malování barevných ploch. Do toho Havekost vstupuje s jednobarevnými monochromy, pestrobarevnými plátny plných pastózních nánosů, hyperrealistickými malbami i streetartem. (…) Havekost se totiž snaží zachytit mentální obraz světa, ve kterém se už množství námi vytvořených fotografií a videí stalo odpadem odtrženým od reality. Ale namalovaný obraz je podle něj sám o sobě hmatatelný, i když na něm není nic než prázdná plocha. (www.lidovky.cz) Trochu mi to připomíná Cimrmanovu filozofii externismu, podle které je věc je určena tím, čím není, nikoliv tím, čím je. Vše to, co věcí není, tuto věc vytváří. To, co u nás vědí i děti, v Německu objevili až teď. ;)

Eberhard Havekost nemluví s médii, nenechává se natáčet ani fotografovat. Nedivím se. A o své tvorbě nerad mluví. (Kdo to řek´, že to je dobře?! :). „Příběh mého obrazu začíná, když se nudím a probírám se svými fotografiemi. Přivádějí mě k nápadům, jak vytvořit obraz. To mě aktivuje. Fotografii pečlivě přemaluji na plátno, ale zároveň ji zbavím její původní dokumentární hodnoty. Tím jí vracím určitý náboj, chemii. Jak řekl Jean Cocteau, ano, malíř maluje vždy svůj vlastní obraz…

LOGIK je typ výstavy, u které máte velké pokušení si říct „to bych taky zvládl“ nebo si pomyslet „načmárat tohle moje dítě na zeď, je týden bez počítače“, zároveň ale nechcete vypadat jako idiot, tak byste to ani za nic neřekli nahlas. Já ji vnímám jako nic v ničem. Což je velmi náročné definovat, zobrazit i pochopit. A hlavně – je to vůbec nutné?

zdroj: http://www.imgrum.online/tags/eberhardhavekost

zdroj: http://www.imgrum.online/tags/havekost

Co říci závěrem? Třeba to, co pravil můj oblíbený filozof, sofista a radikální scepticus Gorgiás:

  1. nic není;
  2. je-li něco, nemůžeme to poznat;
  3. je-li to možno poznat, nelze to sdělit.

A ani u Gorgiáse se nepotvrdilo, že to ne/myslel vážně… :)

—-

EBERHARD HAVEKOST. LOGIK
Galerie Rudolfinum / 6. 4. – 2. 7. 2017
http://www.galerierudolfinum.cz

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: