Posláno autorem: Vesper | 18.4.2017

Malé velké noce

Velikonoce nemám ráda. Odjakživa ve mně vyvolávají podivně zmatený pocit, ať je trávím kdekoli. Dlouhé dny, kdy se tráví spousta času v kostele, předepsaný nejen půst a obžerství, ale i emoce. Aspoň se to tak jeví. Do kostela chodím podle svého uvážení, s hladověním a přejídáním taky nemám problém (nedělám ani jedno). Zato s emocemi ano. Věřící prožívají cosi, čemu houby rozumím, pohané slaví něco, čemu nevěřím. A nepište mi, že jsem neznaboh. Všichni jsou.

Zatímco v kostelech probíhá katolympiáda (kdo vydrží dýl), na internetu jsou nejpozději v pondělí uživatelé zcela zavajíčkováni (to se vezme vajíčko a nacpe se… :) a vyčerpáni vzájemným machrováním. Hospodyňky se chlubí, kolik mazanců, nádivek a beránků upekly, a nádivové se kasají, co všechno spásli a jak se namazali. Po této stránce jsem pojala Velikonoce po svém. Nádivku jsem nepekla – kopřivy ještě nejsou a můj pekáč dezertoval – a mazanec v mém podání by byl nejspíš hoden svého jména. Ostatně tím slovem by se dal vhodně charakterizovat můj sicilský velikonoční koláč, nadívaný směsí tvarohu, džemu, kandovaného ovoce a hořké čokolády, který jsem věnovala, ještě než stačil ztuhnout, takže zamazal přibližně polovinu planety. Zato levandulová limonáda se povedla. Ale kdyby skutečně uklidňovala, měla bych být v kómatu.

zdroj: http://www.bylinkyprovsechny.cz

Vajíčka jsem nebarvila. Je to stejně divné, jak malovat vánočního kapra namodro nebo hlavičky žampionů nazeleno. Zato jsem sehnala dvě přenádherně malované prázdné skořápky a naaranžovala je spolu s květinovou dekorací na dveře a jednoho večera slyšela sousedy, jak si nahlas myslí, že jsem umělkyně. Jo. A sadistka. Beránky jsem pekla na Velký pátek v sedm ráno, kdy katolická většina našeho domu propadala nekřesťanskému zoufalství z vyhlídek na tento povzbudivý den.

zdroj: http://www.facebook.com

Koupila jsem si velkou formu a dala do ní těsto na malého beránka. Forma porodila křehoučkého zlatého drobečka bez oušek s něžnými vlnkami na bocích, polovinou ocásku a patřičně rozpačitým výrazem. Pojmenovala jsem ho Pontus. Dostal jmenovku, fialovou mašličku a pelíšek v levanduli, protože tu jsem také přidala do piškotu. Švédské jméno Pontus pochází z řeckého slova pontos = moře. Pontus bylo starověké království, Pontos byl v řecké (homérské) mytologii synem bohyně země Gaie. Bůh vnitřního moře, přístupného lidem. Po něm se jí narodil další syn Ókean, vládce vnějšího moře a Poseidón, bůh mořské říše. Poseidóna jsem nestihla, ale Ókeán spatřil v mojí kuchyni světlo světa. Ókeán byl z karamelového těsta v dostatečném množství, takže měl všechny náležitosti na správných místech. I on byl řádně ozdoben, označkován a ocukrován. A proč vlastně ta mořská jména? V moři jsou přece taky vlny.

Jak jsem se nechala adoptovat svou novou koňskou rodinou, dozvěděla jsem se spoustu nových věcí. Třeba jsem se na internetech dočetla, že ženy, co mají rády koně, jsou nesnesitelné a chlapi s nimi mají problém. Stejně jako s těmi, co chovají kočky, mají rády psy, umí číst a psát, anebo chodí s jejich kamarády. Nojo. Horší je, že na Montyho jde jaro a je s ním těžké pořízení. Má vysoce kontrastní povahu, jeho otec byl vznešený arabský šejk a mamča chladnokrevná Popelka. Plod jejich tajné lásky je robustní koník s krátkýma nohama, obrovskými kopyty a tvrdou hlavou, chlupatý jako yetti. Trenér říká, že je mimořádně citlivý a inteligentní, a určitě je, když se zrovna nechová jako mezek. Jela jsem bez sedla, cvičíme rovnováhu a také je prý důležitý i jiný tělesný kontakt než kousání a francouzáky. Cítila jsem každou Motyho kost a obávám se, že on je na tom podobně. Pak jsem přesedlala na Vilíka, který měl sice už po šichtě, ale na zkoušky z akrobacie je pro mě lepší, než třeba Venoušek. Vilík se plnokrevník, ale zdaleka ne tak vysoký, a když se mám za jízdy dotknout kotníku, přetočit nebo stát ve třmenech, nemám takovou závrať (a případně spadnu z menší výšky). Doteď jsem si naivně myslela, že na koni se člověk drží nohama. Trenér mě začal učit jezdit vestoje a zakázal sjíždět kovbojky s herci, co trůní v sedle jak na záchodě.

Se Stakym jsme udělali další opatrný krok. Donesla jsem mu jablíčka a cukr a vlezla k němu do stání. Koně obvykle dají jasný signál, když na vás nemají náladu. Staky se s tím nezatěžuje. Zatvářil se hrozivě a stačilo to. Budiž, řekla jsem si a poodešla nakrmit Bellu a Ferdu, dva zlotřilé poníky. Vypadají sice jako plyšová zvířátka, jenže tyhle pišišvory není radno podceňovat. Dělím se právě s Ferdou o jablko a druhým okem monitoruju Bellu, když tu se mi u ramene ozve pohoršené frknutí. Nadskočím, jako by mě kousl krokodýl, a zjistím, že jsem zaklíněná mezi Ferdou, žužlajícím mou ruku, Stakym, žádostivě hledícím na své jablko a Bellou, která se jako opomíjená žárlivka začíná výhružně otáčet zády. Staky se nakonec dal pokojně nakrmit z ruky i pohladit a trenér ho pak pustil do ohrady, abych ho viděla v trysku. Na rozdíl od ostatních Staky nemíjí člověka uvážlivým obloukem, ale řítí se přímo na vás a až na poslední chvíli smykem stočí stranou. Nebo ne. :)

Když jsem tak duchovně začala, měla bych se podělit ještě o nějaký mystický zážitek. Hmm. Na Květnou neděli měl náš farář sluneční brýle. Jestli zrovna objevil Matrix, nebo chtěl vypadat jako biblický lichokopytník, nevím. Na sobotní vigilii zase barvitě popisoval, jak ženy u hrobu obtěžovali vojáci. Je totiž paparazzi teolog: vykládá biblické příběhy tak, jakoby při nich dřepěl schovaný za křovím. Možná, že zaznělo i „a pilát se mě zeptal….“, ale já zrovna tvrdě spala.

P. S.: Abyste si ale nemysleli, v duchovním prožití Velikonoc jsem neponechala nic náhodě.

Květná neděle: Fleur Défendue / Forbidden Flower (Lolita Lempicka)

pivoňka, fialka, trpká třešeň

Zelený čtvrtek: Royal Bain de Caron / Champagne (Caron)

šeřík, růže,  sladké kadidlo

Velký pátek: La Liturgie des Heures (Jovoy Paris)

cypřiš, kadidlo, olibanum, labdanum, myrha

Bílá sobota: Messe de Minuit (Etro)

tangerinka, labdanum, kadidlo, myrha, skořice

Neděle velikonoční: Anaïs Anaïs (Cacharel)

růže, bílá lilie, jasmín, ambra, santalové dřevo, kadidlo

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: