Posláno autorem: Vesper | 16.1.2017

Sam Shaw: sem tam šok

Výstava „fotografa hvězd“ Sama Shawa byla soustem pro každého fotografa – amatéra, profesionála i amatérského profesionála – a povinností pro každého filmového fanouška. Natož maniaka, jako jsem já.

Sam Shaw (1912–1999) ale není jen autorem jednoho snímku, byť jednou sérií získal nesmrtelnost – je to onen slavný nápad z roku 1954 s Marilyn Monroe s bílými šaty a větrací šachtou. A slaměným vdovcem, ale ten vůči vlající sukni nemá šanci (nikdy si nezapamatuju, kdo ho vlastně hrál). Údajně to byla jediná Shawova aranžovaná fotografie. Ostatní prý vycházely spontánně z momentální situace, prostě fotil, co viděl. Dřív bych tomu nevěřila, ale už jsem se setkala s fotografy, co skutečně mají „oko“ a ze situace, kterou mají před očima desítky lidí, ale jen oni dovedou vytvořit snímek, který je pozoruhodný, zajímavý, atmosférický, zvláštní, prostě má… je ne sais quoi. :)

marilyn2

Marilyn Monroe, 1954; zdroj: http://www.biography.com

Sam Shaw se narodil v New Yorku v rodině chudých ruských emigrantů. Už od dětství tíhl ke kreslení, malování a sochaření. Nejprve pracoval jako karikaturista v magazínu Booklyn Eagle, i fotografickou kariéru zahájil v časopisech. Pro vytvoření cyklu „Jak žije Amerika“ pro magazín Collier’s procestoval ve 40. letech 20. století Spojené státy a fotografoval život obyčejných lidí na ulicích, v továrnách, u železnice, zachycoval i drastické dopravní nehody, oběti vražd, zásahy hasičů, vojáky, jdoucí do války a jejich osiřelé rodiny, dělníky, zemědělce, tanečnice nebo muzikanty. Těchto fotografií si prý cenil víc než pozdějších snímků celebrit, které mu získaly slávu a jedinečné postavení ve svém oboru.

laurence-harvey

Herec Laurence Harvey s chlapcem, 1961 během natáčení Walk on the Wild Side; zdroj: http://www.gettyimages.fr

V 50. letech fotil obálky pro časopisy Life, Look, Paris Match, L’Europeo, The Daily Mail, Der Stern, Harper’s Bazaar nebo Connaissance des Arts. Jako jeden z prvních spolupracoval s agenturou Magnum Photos. Přitom pronikl do filmového světa, který ho uchvátil a pohltil. Za svou kariéru zachytil svým fotoaparátem stovky filmových hvězd, režisérů, skladatelů i autorů, během natáčení i mimo něj. Fotografoval ale i zpěváky, sportovce, spisovatele nebo malíře. Říká se, že Sam „fotoaparátem maloval“. Stejně pozoruhodné jako portréty jsou i jeho snímky ze Španělska, Paříže, Říma, Benátek, New Yorku nebo New Orleansu. Se stejnou citlivostí, s jakou portrétoval umělce, dovedl vidět napohled nezajímavá a nevábná zákoutí velkoměst, a zachytit pomíjivou chvilku ze života neznámých lidí kolem sebe.

benatky

Benátky pod sněhem, 1954; zdroj: http://shawfamilyarchives.com

Později se stal filmovým producentem, spolupracoval s režisérem, hercem a scénáristou Johnem Cassavetesem, který je považován za zakladatele amerického nezávislého filmu. Podílel se jako producent i výtvarník na jeho oceňovaných filmech Manželé, Premiéra, Gloria, Proudy lásky nebo Žena pod vlivem), spolupracoval i s dalšími známými tvůrci, přesto však podle slov těch, co mu byli blízcí, zůstal skromným člověkem s obyčejným životem. Skutečnost, že se slavné osobnosti, které bývají k fotoaparátu nedůvěřivé, uzavřené nebo přímo nedůtklivé, dokázaly před Shawovým objektivem uvolnit, dokládá jeho pověst přátelského člověka se silným sociálním cítěním, který k lidem, co fotografoval, pociťoval, když ne přímo sympatie, tak respekt a úctu. Navíc akceptoval jejich názor na výslednou fotografii, a pokud se dotyčnému nezamlouvala, nezveřejnil ji – věc u fotografů vzácná. Traduje se, že Sam Shaw nikdy neměl řidičák, aby „měl stále volné ruce a nepropásl jediný záběr“ nebo že svým třem dětem vštěpoval, aby se nikdy nechlubily jeho přátelstvími s osobnostmi uměleckého světa, ani že „trávili léto s Marilyn Monroe, Anthonym Quinnem nebo s Marlonem Brandem“.

sophia_loren_los_angeles_1960

Sophia Loren, 1960, zdroj: http://www.ceskatelevize.cz

Na dlouhém seznamu umělců, kteří se ocitli v Shawově hledáčku, figurují jména jako Woody Allen, Alfred Hitchcock, Elizabeth Taylor, Sophia Loren, Marc Chagall, Marcel Duchamp, Arthur Miller, Tennessee Williams, Louis Amstrong, Igor Stravinsky, Cary Grant, Marlon Brando, Ingrid Bergman, Audrey Hepburn, Warren Beatty, Charlie Chaplin, Frank Sinatra, Sean Connery, Fred Astaire, John Wayne, Lauren Bacall, Burt Lancaster, Clark Gable, Marcello Mastroianni, Claudia Cardinale, Tony Curtis, Ursula Andress, Gary Cooper, Peter Falk, Dennis Hopper a řada dalších.

woody

Woody Allen, 1967; zdroj: https://magazin.aktualne.cz

A teď ta zajímavější část: moje dojmy.

Sam sám mě moc nezaujal. Knír toleruju jen u Rhetta Butlera. :) Kdosi jeho vizáž přirovnal k filmovému gangsterovi a něco by na tom bylo, nebýt jeho úsměvu.

tisam-shaw

Sam Shaw; zdroj: http://shawfamilyarchives.com

Ani ona legendární fotka s Marilyn mě moc nevzala. Tak tomu bohužel u mě bývá. Ne že by byla špatná a ne že bych si mohla dovolit kritizovat (stejně budu), snad je to tím, že je tak moc známá, nebo tak křiklavě stylizovaná. Mnohem víc mě zaujaly jiné fotky MM. Jak sedí na lavičce v Central Parku vedle neznámého muže, co právě žádá o ruku svou vyvolenou a ona si klade podmínky. Nebo Marilyn na ulici, v obchodě, v bistru, v županu, anebo na pláži. Na těchto snímcích působí uvolněně a občas i přirozeně – jak to jen s jejím typickým účesem a mejkapem jde. Ostatně, jak napsal Tennessee Williams „kouzlo ženy se zakládá z padesáti procent na iluzi“. Uvědomila jsem si, jak se od poloviny minulého století posunuly parametry ženské krásy. Sexsymbol Marilyn má na dnešní dobu poměrně silná stehna, oblé paže a celkově kypré tvary. Ještě patrnější je tento rozdíl u portrétu Sophie Loren z roku 1960. Sophia na něm vyzařuje onu živočišnou, explozivní, a na náš vkus přehnanou až vulgární smyslnost. Vybavila jsem si hrdinky románů Maria Puza a v kontrastu s nimi dnešní přízračné modelky s prázdnými výrazy a čtyřiceti kily živé (?) váhy. Naopak Claudia Cardinale, zachycená během natáčení filmu Stárnutí, si není příliš podobná, Gina Lollobrigida v ohavném klaunském kostýmu už vůbec ne.

marylin

Marilyn Monroe, 1957; zdroj: http://www.facebook.com

sophia-loren-2

Sophia Loren, 1960; zdroj: http://shawfamilyarchives.com

Fascinoval mě portrét mého milovaného Jacquese Préverta, zavalitého, v bílé košili, s neodmyslitelnou cigaretou a zamyšlenýma očima. Okouzlující je fotografie Marcela Duchampa s nafukovacími balonky, Tennessee Williams se na detailním záběru usmívá, ale má zvlhlé oči.

prevert

Jacques Prévert, 1960; zdroj: https://cz.pinterest.com

duchamp

Marcel Duchamp, 1942; zdroj: http://shawfamilyarchives.com

Posmutněle a osaměle působí na fotografiích Ingrid Bergman. Na jedné z nich, při natáčení filmu La vendetta della signora, stojí sama, excentricky oblečená, odvrácená od skupinky obyčejných lidí (komparzistů?), v družném rozhovoru. Nejemotivnější je bezesporu fotografie zaraženého Garyho Coopera krátce poté, co se dozvěděl, že má rakovinu.

bergman

Ingrid Bergman, 1963; zdroj: http://livejournal.com

Moc se mi líbila fotografie Otto Premingera v Římě. Režisér kráčí k fotografovi podél sloupu, posprejovaném nápisem Viva il Duce. Z druhé strany sloupu je vidět rozostřená postava kněze v klerice a klobouku, stojícího zády. Stejně tak mě oslovily Samovy snímky ze Španělska – muž na oslíku v poušti nebo dvě stařeny s dvěma větrnými mlýny v pozadí. Vtipná je třeba krétská pobočka hotelu Ritz. Bukolické obrázky z Ameriky zdaleka tak autenticky nepůsobí. Krásný je naopak spontánní záběr Paula Newmana a Joanne Woodward, jak se mazlí s malou dcerkou, detail tváře „Blondie“ Debbie Harry s placatou čepicí a dětskýma očima, nebo rozcuchaná Liz Taylor v pleteném svetru.

preminger

Otto Preminger, 1963; zdroj: http://shawfamilyarchives.com

blondie

Debbie Harry, 1978; zdroj: http://shawfamilyarchives.com

paul_joanne_baby

Paul Newman a Joanne Woodward s dcerkou Nell, 1959; zdroj: http://www.hollywoodreporter.com

Za zmínku stojí silueta profilu Johna Waynea jak jinak než s kovbojským kloboukem nebo fotografie mladinké Romy Schneider v římské zoo, kde stojí vedle skupiny usedlých matrón a je oblečená stejně jako ony, ve stylu stará-mladá. Kulatý Hitchcock se svou typickou gestikulací, arogantně působící Chagall, šeredák Stravinskij nebo blbnoucí Woody. I tohle a ještě mnohem víc bylo k vidění na poslední chvíli na pražské výstavě Sama Shawa. Těším se na shledanou – až do dalšího očního kontaktu. :)

spain

Španělsko, 1957; zdroj: http://www.facebook.com

hotel-ritz

Hotel Ritz na Krétě; zdroj: http://www.facebook.com

—-

Fotograf hvězd: Sam Shaw (1912–1999)
Dům fotografie, Revoluční 5, Praha 1 / 11. 10. 2016 – 15. 1. 2017

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: