Posláno autorem: Vesper | 7.11.2016

Kremace důstojnosti

Pro rychlou inhumaci pečlivě budovaného převleku, za to, co nejste, není potřeba na večírku vyznat zpěvem bujarého vánočního popěvku svému šéfovi lásku, anebo se přerazit na přehlídkovém molu. Úplně stačí správná příležitost a naprosto nesprávná maličkost a malér je na světě. Třeba když zanecháte věžákoidní podpatek zbrusu nových kozaček v tramvajové koleji a přes půl města hopsahejsáte coby madame de Peyrac.


K úbytku důstojnosti postačí obyčejný smích, objeví-li se v neobyčejně nevhodnou chvíli. Ukrutně zlá šéfová, která ze stresu z blížící se kontroly vyprodukuje na poradě jen pár hysterických slz a salv neméně hysterického smíchu, bude muset být po skončení onoho konce světa ještě ukrutněji zlejší, aby se všichni začali tvářit, že na všechno zapomněli.

Dobrý je taky vyprsknout v kostele, ideálně ve chvíli ticha a ještě ideálněji během kázání. To každý kněz ocení, věřte mi. Chrám Páně je obecně vhodné místo ke ztrapnění. Jste-li duchovní, hrozí vám kardinální přeřek, který se ihned stane ve farnosti součástí lidové slovesnosti, anebo upadnutí do extatického vytržení, při kterém začnete levitovat, anebo hlasitě zachrápete na celý kostel. Drobná škobrtání v liturgii věřící většinou přehlédnou, protože buď špatně vidí, nebo taktéž intenzivně kontemplují, ovšem držkopád v kněžišti jen tak nezakamuflujete.

Ovečkám hrozí nebezpečí podobná i jiná. Usnutí či úpadek nikoho nepohorší (snad vyjma svíčkových dam a lokálních světců), ani jej zpravidla nikdo nezaregistruje (nejste-li ovšem varhaník, kostelník nebo ministrantík), slovní překlepy ale číhají na laické aktivisty, kterým se podaří ukořistit pár minut slávy v záři reflektorů při čtení, přímluvách nebo ohláškách. Kdo chce kam, tomu pak nepomůže ani svatá Šolastika, ani svatý Polykapr, ani Hospodinova paša, a dokonce ani ta ratolest z pahýlu Džese.

(Když už mluvíme o těch přehmatech mluvidel, já jednou v jedné důležité práci napsala jedno jméno s hrubkou. Svoje.)

Dokud se neuzákonilo přijímání na ruku, několikrát se mi stalo, že jsem kousla faráře. Nic příjemného, ale jsme lidé, a to civilizovaní, takže se vše vyřešilo. On se dal očkovat proti vzteklině a já začala brát prášky na slintavku.

Unikátní možnosti ztrapnění poskytuje hudba. Že je obsah esemesek a empétrojek tajnější než zpověď, ví každý, a že právě to jim propůjčuje neodolatelnou chuť zakázaného ovoce. Obzvlášť nebezpečná je muzikoterapie v pracovní době. Pravděpodobnost, že nadřízený nečekaně vrazí do vaší kanceláře je přímo úměrná Decibelům debila Davida, kvíkání Zagorky nebo špásování Hotvalda s Kližkem a školkou povinnými Holkami. Znemožnit se ale můžete i produkcí Mozarta. Třeba v kravíně.

Statut idiota si bezpečně vybudujete pouhým přiznáním své orientovanosti k jistým filmům, pořadům, knihám či šlágrům. Neznám moc jedinců, kteří by vědomě a dobrovolně byli ochotni doznat, že ujíždějí na Ulici a v Růžovce, spouští se s Harlekýnem, koupou se s Jožinem nebo vřískají blahem nad Kameňákem, případně s Kolářem Janem.

Telefony jsou dnes chytré jak rádio a službu vám dokážou prokázat vskutku medvědí. Nikdo se už nepozastaví nad faktem, když zazvoní v nevhodnou dobu. To vy plně doceníte středověké crrr a cililink, až se vám třeba na srazu motorkářů ozve z kapsy dětský hihot, slez zasloužilých matek naruší jelen v říji, a ještě lépe, když podupávání ve frontě na záchod ozvláštníte autentickým zvukem tekoucí vody.

Nemusí se vám rovnou sukně pomocí batožiny na zádech vyrolovat až nahoru. K rapidnímu poklesu serotoninu a nasrání stačí i piruetka na mokré podlaze. Třeba u Diora. Být na ulici osprchován kropícím vozem je taky fajn. Mně se to stalo cestou na jakousi společenskou nudu (nejspíš udílení Oscarů), když jsem se v luzných šatečkách a ladnými lokýnkami na okamžik zastavila na okraji silnice, abych se na chvíli zasnila nad lahodnými barvami letní duhy.

Fantastických výsledků v kariéře trapáka lze docílit kreativními experimenty se svým vzhledem. Třeba laciná barva na vlasy dokáže větší zázraky než Malý chemik. To jsem vám takhle jednou v záchvatu nespoutané kreativity pojala umělecký záměr přebarvit si vlasy na přírodní fialovou. Ještě týden po aplikaci jsem vypadala takhle:

mystique

zdroj: http://www.cinemablend.com

Vlasy zůstaly černé.

Netřeba opatlávati se barvami, leckdy stačí obaliti se špatnými hadrami. Elasťáky, je-li vám 15+. Žabkami, jste-li muž. Fíkovým listem, jste-li člověk. Květinovým vzorem, jste-li vorvaň.

Laskavý čtenář promine, že jsem vyjmenovala pouze několik ze škály možností, jak definitivně alespoň na nějaký čas přijít o dobrou pověst. Každý má vlastní repertoár. Jen se ještě vrátím k názvu a osvětlím, že jsem ho vybrabčila z písně jistého sluníčkového Mirka Dušína a inspirací mi bylo vyprávění jedné známé, jejíž matka – důstojná dáma úctyhodného věku – pozřela na pohřbu celý věneček.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: