Posláno autorem: Vesper | 5.8.2016

Moje milá béčka

Když se strejdy Gůgla zeptáte na béčkové filmy, odkáže vás na vševědoucí tetu Wiky, která vám poví, že původně to bylo označení filmu, který sloužil v kině jako předvoj „áčka“, laciný a klišoidní. Já za béčka považuju hlavně filmy bez velkých uměleckých ambicí, které si na nic ani nesnaží hrát a z nichž se časem stala díla originální, úsměvná, anebo děsná tak, že jim nelze odolat. Aby ale příznici absolutních béček nebyli smutní, uvádím alespoň jeden film z této kategorie. Ono vlastně stačí vidět jedno céčko a znáte všechny. Je libo žraločí tornádo, hrátky mega-giga potvor, hopsavého humanoidního huhuláka nebo třeba saura, co tyranizuje Aztéky?

Dívka z Ria (2001)

Hugh Laurie tančí! Tak co byste ještě chtěli? Jo, příběh? Člověk nedostane vždycky to, co chce. Dostane to, co dostane… ;) V tomto případě prostoduchou pohádku o malé bankovní loupeži, velké lásce a/k sambě, která by bez Laurieho nebyla ničím víc než jednodílnou telenovelou. Hugh vážně vypadá, jakoby na Copacabaně trsal už v dětství mezi bábovičkami, a táhne film vší silou svého komediálního talentu i charismatu.

Dokud nás smrt nerozdělí (2003)

Nejakčnější a nejvkusnější variace na téma fotr-je-lotr, jakou jsem zatím viděla. Hyperšílený agent Michael Douglas – „Musíš se zastavit a přivonět k růžím.“ – mě bavil, kdo mě ale zcela okouzlil, byl pašerák-přítula David Suchet – „Ano, jsem ženatý, ale nežijeme spolu. Zabil jsem ji.“. A k tomu s láskou a péčí zvolený soundtrack: úvodní spoileroidní Live and Let Die nebo třeba Raindrops Keep Falling On My Head jako něžný doprovod ke svatební tsunami.

dokud nas smrt nerozdeli

Photo © 2003 Warner Bros.

Distribucidíky, že se tahle věc nedostala na český světový trh a byla prozatím uchráněna ostentativní přezíravosti a brutálnímu cupování ze strany filmových vševidoucích. Ano, je to film, o který každý kritik prosí ve svých modlitbách (protože negativní recenze čte mnohem víc lidí). Ano, děj nedává žádný smysl (ale copak fantazie uzavírá kontrakty se smysluplností?). Ano, film působí jako pozůstatek večírku mykologické společnosti, která zrovna objevila veselé houbičky a měla jich náhodou plný skleník. Ano, Alain Delon se tam vyskytuje přibližně 15 vteřin. Ano, je to úplná blbost. ALE: Lino Ventura tam roztáčí vypalovačku skotské, Mireille Darc tančí a striptýzuje na střeše maringotky, poldové jsou naprosto vyhořelí, nechybí exploze, přestřelky a tučňák a Beethoven, Bach a Chačaturjan vesele rotují v hrobech v rytmu coververzí svých nejslavnějších kusů. Začínám tušit, co se skrývá pod pojmem výlet do dálek neboli trip. :)

Hadí jáma a kyvadlo (1967)

V oblasti gotických horrorů jsem panenství ztratila s Lexem Barkerem v Hadí jámě – a byla to dobrá volba. Nejsem žádný otrlý divák a tak když se po (gotických) titulcích začalo schylovat ke čtvrcení, vážně jsem se obávala ztráty chuti k jídlu. Zbytečně. Následoval výlet do skanzenu, projížďka v kočáře – a Černí jezdci. Cestou jsme minuli Ospalou díru, pár kulis, blata i se psem baskervillským a konečně dojeli do tajemného hradu v Karpatech. Tam byla teprve zábava. Kašírované chodby, graffiti, louče, pavučiny, ZOO, dým a dveře na dálkové ovládání. Skoro jako na návštěvě u Fantomase… Ne, vážně, je to dobré. Taková mírně strašidelná pohádka s Old Shatterhandem („Nezastaví mě ani lupič, ani žena.“), po které bez problému usnete, i když ji sledujete za deštivého večera a při svíčkách.

hadi jama a kyvadlo

Photo © Constantin Film

Indiana Jones a Chrám zkázy (1984)

„Vodu! Vodu!“ „Voda! Voda!“ „JéééÉÉÉ!“ Na začátku si Indy hraje na „já jsem agent Bond, jenom nejsem blond“, po malé lapálii s letadlem, troše sáňkování a driftování se ocitne v indické vesnici, kde ho místní Klekí-Petra požádá, aby šel hledat jakýsi kámen, který jim někdo lohnul. Indy, který s sebou bůhvíproč vláčí uječenou pěnici a žlutého smrada, se nasáčkuje do paláce pubertálního maharádži, v jehož sklepě vesele paří strašidelně nasvícení sektáři, všichni do jednoho sjetí na mraky. Je fakt, že i Indy si z Kálí skoro nadělá do kalhot, s přihlédnutím k traileru z příštího dílu je ale zřejmé, že v jeho rychlou kremaci doufat nelze. Nehody i náhody mu tak hrají do karet, že by diváka ani nepřekvapilo, kdyby ho nakonec zachránil jelen se zlatými parohy. Jo a mimochodem, závěr druhého Indyho (s divochy a visutým mostem) je prakticky totožný se začátkem druhých Pirátů z Karibiku (s divochy a visutým mostem).

Jestli se rozzlobíme, budeme zlí (1974)

Neodmyslitelná součást kulturního vzdělání průměrného Evropana s věkem a IQ od dvaceti výš. Nebo je možné, aby někdo neznal klasický hudební motiv „pá-papá-pá“ a hrdiny bez bázně, soudnosti a hany, jejichž životní krédo zní „chceme buggy“? Jedno z nejlepších filmových setkání Modrýho Voka a Plnovouse. Jak je vidět, ke zdařilé komedii nejsou potřeba vulgární vtipy, výkaly ani Amíci.

jestli se rozzlobime

Photo © Rizzoli Film

Kovbojové a vetřelci (2011)

„Musíš přestat myslet.“ Nechápu ten zástup intelektuálně uražených diváků, když je toto nutné předpojetí ve filmu přímo vysloveno! Takovou porci klišé jsem sice ještě nikdy najednou nespolykala, ale nemůžu říct, že by mi nechutnalo. Očekávala jsem brainwashing a doufala jen v to, že si Craig občas sundá košili – a byla jsem spokojená. Chce to prostě správný přístup. A nyní vědecký rozbor: námět je (doufám, že záměrně) střelený, násilí skoro syrové (dojde na červený i zelený kečup), triky ovšem na úrovni Červeného trpaslíka (což mi zas tak nevadilo, občas se bojím potmě :), Olivia Wilde je nemožně oblečená, ale krásná, a výkon Daniela Craiga slušný (čekali jste snad Hamleta?!). Nechybí tradiční klišé obou žánrů: úvodní mordy, hrstka statečných s vůdcem drsným jako šmirglpapír, traumata z minulosti, strach z budoucnosti, tête-à-tête s emzákem, předsmrtné povídání a silueta osamělého jezdce na obzoru. A jednou jsem se dokonce opravdu lekla. Takže: klidně bych si dovedla představit druhý díl, třeba na téma Mafiáni a zlé vačice. Ovšem jen s Craigem v hlavní roli.

The Light at the Edge of the World

Tři strážci majáku versus banda pirátů. Tohle ovšem není žádné romantické dobrodružství typu I Pirati della costa nebo blbnutí v Karibiku, tohle je giallo. Přeživší strážce Will Denton se vyznačuje obdivuhodnou vůlí k životu v situaci, kterou by i patologický optimista označil za beznadějnou, kdy jej po skalnatém ostrůvku nahání tlupa hrdlořezů a jeden rohatý kůň. Osazenstvo pirátské lodi je opravdu přehlídkou špinavců, primitivů a úchylů bez špetky komického potenciálu, na který jsme u těchto postav zvyklí. Zato kapitán Kongre má překrásné bílé zuby, prudce slušivé obleky a je to čistokrevný psychopat, který s lehkým úsměvem a výrazem „ať se mládí vydovádí“ pobaveně sleduje bestialitu své posádky a dámy v zajetí nonšalantně obdarovává drahocennými prsteny i s… ehm… příslušenstvím. Krik Douglas ve filmu ani tak moc nehraje, jako spíš předvádí svou úctyhodnou fyzičku, účast Renata Salvatoriho v roli trosečníka Montefiorea potěší, a Yul Brynner je i přes zvrácenost své postavy neuvěřitelně sexy – ale tím klady bohužel končí. Je tu pár silně nechutných, ale také mnoho nedotažených scén. Například z koňské corridy mohla být s trochou snahy nervy drásající hra na Kirka a na koně, kapitánova posedlost Dentonovým skalpem začne zničehonic nabývat rozměrů Moby Dicka, a Dentonovy nekončící úspěchy v partyzánské válce proti obrovské a po zuby ozbrojené přesile, jsou i pro tolerantního diváka obtížně stravitelné. A navíc, že by si takový chlap jako Kongre, konvencemi a lidskostí nezatížený, s krásnou zajatkyní jen tak lehce pohrál, se mi také nezdá pravděpodobné (i když co já vím :). Zkrátka a dobře, tenhle film není úplně tím, čím mohl být.

Muži, co zírají na kozy (2009)

Keep calm and smile. :)

muzi co ziraji na kozy

Photo © BBC Films

I Pirati della costa (1960)

Miluju pohádky z námořnického prostředí. Lex Barker tu představuje dalšího z řady svých hrdinů bez bázně a hany a vůdčí názorovou autoritu, která pronáší perly typu „byli jsme zbaveni vlasti, ale nikoli cti!“. Dále je tu hlavní zloun bez bázně a slušného vychování, pirátský lebkoun (oh)Olon, který kudy chodí, tudy chroustá jablka (což je mimochodem vizuálně i akusticky dost náročné) a kuje mazané plány, jak oholit bližního svého. Chrabrý kapitán Luis, který díky zradě přijde o náklad stříbra a posléze i o postavení a svobodu, celkem bez námahy vezme z galejí roha a dá se k pirátům, což se projeví mírnou újmou na jeho luzném zjevu (SPOILER: milimetrové strniště, a v posledních scénách dokonce pocuchaný účes! KONEC SPOILERU). No ale jinak jde všechno podle klasického pohádkového schématu. Zajímavostí je snad jen postava černošského pirátského pohlavára, který tak vytrvale moralizuje, že představuje pro budoucího Oldu vážného konkurenta.

Varan vs. Kobra (2005)

Někteří lidé tvrdí, že člověk by měl v životě zkusit všechno. Já se ale domnívám, že některým zkušenostem je lepší se vyhnout. Například tvrdým drogám, firemním maškarním večírkům a céčkovým filmům. Škoda, že jsem na posledně jmenovanou věc přišla, až když bylo pozdě. Nyní vám tedy v rámci ozdravné terapie svěřím, o co šlo… Parta eko-otrapů, jejíž členové nosí pekelně sexy tílka a od bezobratlých je dělí asi pět bodů IQ, se vylodí na ostrově, aby bojovali proti „brutálním kapitalistům“, kteří tam provádějí moc ošklivé věci se zkumavkami, zvířátky a kukuřicí. V hlavních rolích exceluje skupina posluchačů herecké pomocné školy, gumový had a gumová ještěrka… Začínám vážně uvažovat o změně kariéry. Takové silné téma, jako třeba „Kačer vs. kopací míč“, by mě mohlo zajistit až do důchodu.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: