Posláno autorem: Vesper | 29.7.2016

Karel IV. Paradoxní

Karel má narozeniny a my máme přání jediný, přežít ve zdraví chladno nezdravý v jízdárně hradní. Ne, fakt, jako s kondičkou, ani s air condition by se to nemělo přehánět. Z Valdštejnské jízdárny jsem vyšla do příjemných šestadvaceti stupňů zmrzlá jako drozd.

Plakát je na první pohled najbrtovský. V jednoduchosti je krása, ale stojí víc přemýšlení. Značkou K*700 jsme proto vytvořili co nejjednodušší symbol, který se bude dobře spojovat s vícejazyčným prostředím projektu. Od počátku by měla dobře fungovat s hlavními vizuály výstavy a jejich výraznými detaily a zároveň vyčnívat v množství aktivit věnovaných karolinskému jubileu. Značku tvoří velké antikvové K, hvězdička a číslo výročí vysazené skákavými číslicemi, díky čemuž získává celá figura správné napětí. Hvězdička, symbol narození, má svojí unikátní kresebnou podobu vycházející z tvarosloví královské koruny Karla IV. na Votivním obrazu Jana Očka z Vlašimi a je volně inspirována hvězdnatým stropem Kaple svatého Kříže na Karlštejně. Sedm cípů hvězdy pak zastupuje sedm století. (www.najbrt.cz)

K4

zdroj: http://www.najbrt.cz

Všem znalcům a milovníkům historie nyní doporučuji nečíst dál. Existuje reálné riziko, že je postihne mozková příhoda a já budu za bezmozka. Uvnitř skříňky s nápisem „dějepis“ v mé hlavě totiž panuje pyramidální binec, protože je plná neužitečných drobností a cetek. Souvislosti, data a většina událostí světového významu se tam už nevešly. Proto i z výstavy jsem si odnesla vjemy laické a na nepodstatné detaily zaměřené. Mým hlavním dojmem bylo, že Pater patriae byl člověkem mnoha paradoxů.

Paradox I. Vzhledový

Mé vědomosti o Karlu IV. pocházejí téměř výhradně ze známého dokumentárního filmu Noc na Karlštejně. Vlastimil Brodský tam sice nevypadá zrovna jako princ Krasoň, proti skutečnému Karlovi je ale hotový manekýn. Jedna z mála věcí, co jsem si o Karlu IV. dokázala zapamatovat, byla, že většinu života nesl následky jakéhosi dávného zranění. Až na výstavě jsem se dočetla, jak devastujícího – zlomená dolní čelist, rozdrcené krční obratle, poraněná mícha. Heslo sportem ku trvalé invaliditě platilo zřejmě i ve středověku. Karel přežil zázrakem a osobně se domnívám, že si nehodil mašli jen proto, že byl ochrnutý. Léčebné metody byly totiž drastičtější než úraz samotný. Zůstala mu kulatá záda, jakoby vládl od počítače, vysunutá dolní čelist jako u buldoka a rumcajsovský plnovous, ale za ten si mohl sám. Očividně se ale se svým vzhledem dokázal vyrovnat, protože své portréty sice schvaloval, ale nijak zvlášť necenzuroval. To dvorní malíř Napoleona musel chudák zavařit dva Photoshopy, než dostal zaplaceno.

Prakticky jediný exponát z císařových osobních věcí (rubáš se nepočítá), je jeho rukavice. Ruku měl překvapivě malou, s krátkými prsty, ale aspoň v obvyklém počtu.

K4_2

zdroj: http://www.aktualne.cz

Paradox II. Povahový

Karel byl dobrý student, ale zlý žák. Jednomu svému učiteli prý vyrazil oko. Později mu ho bylo líto (toho oka) a jmenoval ho arcibiskupem pražským a kardinálem (toho učitele). Tak takhle se dělá církevní kariéra. Jeho nejsilnější zbraní bylo prý slovo, dokonce byl v této disciplíně tak dobrý, že si vysloužil přiléhavou přezdívku Karel Lstivý. No, není divu, že po té lapálii na turnaji ho mávání mečem přestalo bavit. Byl alergický i na ženské zbraně, což ale nestálo v cestě čtyřem zřejmě ucházejícím manželstvím.

Paradox III. Finanční

„Málo rozdával, zato s velkou pílí peníze shromažďoval.“ Alespoň tak pravil florentský kronikář Matteo Villani. O zisk šlo až v první řadě i ve vztahu k Židům, které Karel někdy a někde ochraňoval a někdy a někde vyhlazoval a ožebračoval. To druhé většinou nechával po vzoru Piláta Pontského na druhých. Nebránil vypalování domů a upalování jejich obyvatel, ale v Norimberku dal na místě synagogy postavit kostel Panny Marie. Nevím, jestli Panna Maria měla radost. Čímž se dostáváme k dalšímu paradoxu, který není o nic méně podivný.

K4_3

zdroj: http://k700.eu

Paradox IV. Náboženský

Karel IV. byl katolík. Ničím jiným ani ve své funkci být nemohl. Svou víru nejen praktikoval, ale i prožíval. Za jeho doby vznikla slavná a často nádherná díla s náboženskou tematikou, od drobounkých kresbiček v iluminovaných modlitebních knihách až po katedrálu sv. Víta. Karel byl ale také náruživým sběratelem ostatků a relikvií, které uctíval skoro až k nepříčetnosti. Pravdaže jsem ve věci těchto věcí velmi skeptická. Jsem ochotna jakžtakž akceptovat Turínské plátno, ale v Itálii jsem potkala tolik ramen svatého Víta a lopatek svaté Kateřiny“, že by se z nich dal postavit Kostěný hrad.

hogfather

Photo © British Sky Broadcasting (BSkyB)

Navíc zastávám zřejmě předpotopní názor, že mrtví by měli odpočívat v pokoji, ať jsou svatí nebo ne a uctívání jejich součástek je příznakem nedostatku vitaminů, ne-li něčeho horšího. Kdyby někdo chtěl vystavovat nebo nosit v procesí byť jediný můj mléčný zoubek, chodila bych ho strašit po nocích. Zaručeně pravé kousky Kristovy bederní roušky, Kristovou krví potřísněný závoj Panny Marie (tzv. peplum cruentatum) nebo listy Markova evangelia u mě vyvolává pozdvižení obočí, zaručeně pravý ubrus z Poslední večeře (pruhovaný v barvách trikolory, btw) nebo relikvie Mojžíšovy hole pak protočení očí o 180°. Legendu o zmíněném závoji nepochybně podpořila nebo dokonce vytvořila malba Ukřižování z Vyššího Brodu, založit ale úctu na fantazii malíře je přinejmenším zvláštní. Nemám pro tyhle věci správné vlohy (stejně jako pro soužití s církví).

Ovšem Karlův fanatismus je pravým opakem současné negramotnosti. U slavného Zmrtvýchvstání Krista od Mistra třeboňského oltáře jsem zaslechla rozhovor postaršího páru. On: „Co to je?“ Ona: „To bude asi ten svatej Ježíš.“ On: „A proč neni na kříži?“ Taky si občas připadám jako polovzdělaný blb, ale popisek u exponátu přečíst dovedu (někdy hned na první pokus :).

zmrtvychvstani

Paradox V. Dekadentní

O bujarých mejdanech na Karlových dvorech se sice píše v doprovodných textech, nejdekadentnějším exponátem je ale sada geometrických kovových pohárků. Kdyby byl Karel naživu, mohl by klidně kubisty žalovat pro poručení autorských práv.

 Paradox VI. Estetický

Na výstavě jsou k vidění listiny (zpečetěná nuda), mešní roucha (aby je duchovní unesl, musel mít formu jak Chuck Norris), nádoby & nádobí (drobná ametystová miska ve tvaru s čtyřlístku i s kalíškem zastíní i půltunový sardonyxový kalich), knihy & kroniky, produkty misálového průmyslu (tipuji, že cestovní brevíř musel mít vlastní kočár), oděvní spony (napohled těžší, než moje kabelka), relikviáře všeho druhu (jak jinak), vitráže, razidla, mince, ornamenty a jedna mumifikovaná krysa z období moru. Taky Zlatá bula se zlatou pečetí, kousky Dalimilovy kroniky, Liber viaticus (dlouhý jako kompletní vydání Jiráska) a Karlova autobiografie Vita Caroli Quarti, diptychy, triptychy a jiné x-tychy (některé jsou důkazem, že špatné nápady vždy přicházejí po skupinách), známý votivní obraz Jana Očka z Vlašimi, z něhož pochází ještě známější portrét K4, modely hradů, virtuální projekce a prezentace a hudební přesmyčka, zakončená zvony, díky kterým máte každých deset minut pocit, že bije půlnoc. V expozici panuje dost velká tma. Čímž se doufám dá vysvětlit, že se mi tam pořád chtělo spát. Takhle nezívám ani na poradách.

Přesilovku hrály Madony. Malované, sochané, tepané. Nemůžu se rozhodnout, jestli je krásnější Zbraslavská Madona nebo Vyšehradská. Obě mají nádherně modrý plášť, obě jsou rusovlasé a Ježíšek je po nich (v Palestině celkem anomálie :). Zbraslavská má na ruce snubní prstýnek a Ježíšek svírá v ruce ptáčka, Vyšehradská kojí na rozkvetlé louce. Co se soch týče, nejhezčí je drobná mramorová Panna Maria, oblečená podle francouzské módy 14. století a šlapající po siréně (to je něco jako kentaur, jen to není ani napůl muž, ani napůl kůň :)*, kterou korunuje asi tříletý Ježíšek, který ale bohužel někde ztratil hlavičku. Ještě hůř dopadl ten, z něhož zbyly jenom nožičky. Naopak vyloženě šeredná je Madona z Puschendorfu a cenu za nejděsivějšího Ježíška vyhrál soutěžící z dominikánského kostela sv. Jana v Erfurtu. I když ten z Puschendorfu maminku nezapře. Zajímavé jsou sochy z výše zmíněného norimberského kostela, znázorňující scénu zvěstování. Anděl si dal načas, Panna Maria je minimálně na konci osmého měsíce. Na břiše jí prý původně seděl holub, ten byl ale v 19. století zastřelen odstraněn. Německá fantazie mě děsí. To francouzské sochy se naopak vyznačují velkou mírou půvabu, někdy až tak, že je těžké rozlišit, jedná-li se o svatého Jana nebo Janu (např. u Jeana de Liège). Zkrátka a dobře, doba Karla IV. zplodila lecos. Stejně jako dnešní. A stejný mišmaš je vlastně i tato výstava.

Vyšehradská-madona-Dešťová

zbraslavska madona

* Siréna byla cca od 8. století zobrazována jako žena s rybím ocasem. Pro Čechy ochechule, pro Andersena malá mořská víla (holt někdo má moře a někdo závist v povaze). Každopádně v křesťanské symbolice znamenala pokušení a taky varování před mořeplavbou, která byla považována za symbol lidského života. A teď si to přeberte. :)

Císař Karel IV. 1316–2016
Valdštejnská jízdárna / 15. 5. 2016 – 25. 9. 2016
http://k700.eu/

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: