Posláno autorem: Vesper | 2.3.2016

The Brave One / Mé druhé já

„Jsem Erica Bain. A jak víte, chodím městem. Nadávám na ně a stěžuji si, a přece se dívám a poslouchám, jako svědek veškeré jeho krásy a ošklivosti, které z našeho milovaného města mizí.“

Akční/Drama/Thriller/Krimi

USA/Austrálie 2007

Režie: Neil Jordan

Hudba: Dario Marianelli

Hrají: Jodie Foster, Terrence Howard, Nicky Katt, Naveen Andrews, Mary Steenburgen, Jane Adams, Gordon MacDonald, Zoë Kravitz, John Magaro, Carmen Ejogo, Dana Eskelson, Ivo Velon, Jaime Tirelli, Larry Fessenden, Brian Tarantina, Dennis L.A. White, Hope Adams, Luis Da Silva Jr., Evelyn Vaccaro, Bianca Giancoli, Anna Margaret Hollyman, Yolande Bavan

Moderátorka jednoho z newyorských rádií Erica Bain miluje svého snoubence a užívá si všeho, co jí život nabízí. Při náhlém brutálním útoku však o snoubence přijde a sama vyvázne vážně zraněná. Přes své neštěstí se nedokáže přenést, po nocích bloudí temnými ulicemi města a pátrá po mužích, kteří jsou zodpovědní za její neštěstí. Její snaha sjednat spravedlnost na vlastní pěst je však jednoho dne prozrazena a Erica se rázem ocitá v centru pozornosti celého města. Newyorská policie si s jejím případem neví rady a po jejích stopách se vydává neústupný detektiv, který jí chce přimět k tomu, aby svůj boj vzdala a nechala jej na zodpovědných autoritách. Sama Erica řeší dilema, jestli jí pomsta opravdu přinese pocit zadostiučinění, který hledá, anebo už se stala přesně takovým zlem, jaké se z města snaží vymýtit… (srov. oficiální text distributora)

Nikdo z nás netuší, co se v něm skrývá, dokud nezažije to nejhorší, a to nejhorší, co se v něm skrývá, se neprobudí. Erica (Jodie Foster) je nenápadná mladá žena, která žije nenápadný, ale šťastný život v New Yorku. Má vlastní pořad v rádiu, v němž posluchačům představuje své milované město z netradiční perspektivy, před svatbou s milujícím přítelem a odrazový můstek ke kariéře v médiích. To vše ale navždy změní a zničí jediný večer, kdy se Erica stane obětí přepadení, při kterém je její přítel zabit. Erica se po několika týdnech probere z kómatu a stane tváří v tvář tomu nejhoršímu, co může člověk zažít: její životní láska je nejen mrtvá, ale už i pohřbená, a ona zůstala sama jen se svým traumatem. Během nervového šoku, kterým postupně prochází, se v ní probudí pokroucený pud sebezáchovy v podobě „druhého já“, které prahne po pomstě a drží její zničené tělo i duši při životě. Z křehké, přátelské a nekonfliktní ženy se stane Nemesis, která bloudí nočním městem, vyhledává zločince a násilníky a chladnokrevně je zabíjí.

„Je to udivující, otupující, když zjistíte, že je ve vás cizí člověk, co má vaše ruce, vaše nohy, vaše oči. Neklidný cizinec, který nespí, co pořád chodí a pořád jí a pořád žije.“

Poprvé Erica zabije v sebeobraně. Když se konečně odhodlá vyjít ze svého bytu, její první kroky vedou na policii, kde se chce informovat na postup ve svém případu. Setká se ale jen s nezájmem. A jde na nákup. Nejdřív si obstará automatickou pistoli. Když si pak ve večerce kupuje jídlo, stane se svědkem konfliktu prodavačky s jejím exmanželem, který skončí tím, že muž svou bývalou zastřelí. Pak si všimne Ericy a ta instinktivně namíří svou zbraň proti němu.

Spolu s prvními výstřely překročí Erica hranici, o níž nikdy nevěděla, že existuje, natož aby ji napadlo, že se kdy může dostat za ni. Začíná se z ní stávat někdo jiný a ona tuto proměnu sleduje se zmatkem, strachem, ale i uspokojením. S každou další pomstou, kterou vykoná na lidech podobného ražení, jakým byli vrazi jejího snoubence, roste její odvaha i odhodlání. Dalo by se říct, že s každou další smrtí víc žije.

Brzy už celé město ví o tajemném „ochránci“, který čistí ulice od lidského odpadu. Většina lidí na jeho počínání pohlíží s uznáním, pomsta je prý přece příjemná a spravedlivá. „Podstata americké duše je tvrdá. Individuální, stoická. A zabijácká. Nikdy se neroztavila. Cituji D. H. Lawrence, protože si někdo začal hrát na boha. Zabíjí ve jménu spravedlnosti v tomhle nejbezpečnějším velkoměstě na světě,“ říká Erica do éteru. Mezitím se také seznámí s vytrvalým, ale zásadovým detektivem Mercerem, který jako jediný zavětří, odkud vítr vane.

„Vždycky jsem si myslela, že strach patří někomu jinému. Lidem slabším. Mě se nedotkl. Ale pak se to stalo. A když na vás sáhne, tak víte, že s vámi byl celou dobu. Že čekal pod povrchem všeho, co jste měli rádi. A cítíte hemžení na kůži a srdce churaví a díváte se na toho, kým jste dřív byli, jak jde po ulici, a říkáte si: Bude to zase jako dřív?“

Mé druhé já je příběh, který v člověku vyvolá silné emoce. Strach budí nejen úvodní brutální přepadení, ale i skutečnost, že noční můra, ve které se Erica ocitne, není žádné sci-fi, ale situace, do které se může dostat kdokoli z nás. Lítost pak vyvolává nejen hrdinčina tragédie, ale i pohled na to, jak se z krásné, talentované a šťastné dívky stane pod krutou ranou osudu nejdříve traumatem zcela zlomená bytost a posléze vraždící stroj. A výkon Jodie Foster (opět) bere dech, protože její křehká Erica budí ve všech polohách neochvějné sympatie: na začátku si moc přejete, aby jí partnerské štěstí vydrželo, při drásavé scéně, kdy zjistí, že svého snoubence už nikdy neuvidí, s ní hluboce cítíte, a ve chvílích, kdy chladnokrevně odstřeluje násilníky na newyorských ulicích, jí nejenže neodsuzujete, ale držíte jí palce ze všech sil. Málokdo by se asi odvážil její jednání nahlas schvalovat, ale v hloubi srdce divák cítí nejen sympatie, ale i obdiv k její síle a jisté pochmurné zadostučinění, které přichází v těch vzácných chvílích, kdy je zlo po zásluze potrestáno. Kdo z nás nikdy – třeba jen na chvíli – nezatoužil, aby ti, kdo nám ublížili nebo ubližují, za to jednou zaplatili?

„Teď chodím po ulicích v noci. Nacházím místa a věci, o nichž jsem vůbec nevěděla. Ale nacházím já je, nebo ony nacházejí mě?“

Film nestaví Ericu na piedestal, ani z ní nedělá monstrum. Její niterné prožívání všeho, čím prochází, pootvírá diváku pomocí vnitřních monologů, které posléze Erica zakomponuje do svého pořadu – a které posléze pozorného vyšetřovatele přivedou na její stopu. I vcelku nelogický závěr má své opodstatnění – napovídá, že ve skutečnosti nejde o to, dovyprávět příběh do poslední tečky, ale o zamyšlení nad tím, že každý (zlo)čin má své následky, každá akce implikuje reakci a že některé cesty so člověk nevybere. A záleží jen na tom, jestli i po nich dokáže jít. A hlavně nikdo neví, kolik unese.

„K té druhé už není návratu. Zmizela. Tohle, ten cizí člověk. Nic jiného už nejsi.“

—-

1009_791

140048_ff8d31

brave01

Photo © Warner Bros. Pictures
Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: