Posláno autorem: Vesper | 22.12.2015

Hudební objevy roku IV

To vám byl dobrý rok… to nemohu říct. Nebyl, no. V hudební oblasti jsem ale přeci jen něco nového objevila, a tak se na to podíváme.

77 Bombay Street: Up In The Sky

S touto švýcarskou skupinou mě seznámila kamarádka a stačila jedna písnička a bylo vymalováno. 77 Bombay Street hraje indie rock a folk rock a jejich hudební počiny jsou nejen příjemné a melodické, ale především neskutečně chytlavé. Prostě samí ušní červi. Kromě Up In The Sky mám i jejich pozdější album Oko Town (Seven Mountains, které vyšlo letos, zatím ne, ale bude, bude :-), prvně zmiňované však považuji za vydařenější, přesněji řečeno za dokonalé. Texty nejsou extra sofistikované, ale některé jsou i přes svou jednoduchost velmi silné. Zkuste se zaposlouchat třeba do In The War, Forgotten Your Name nebo titulní Up In The Sky a uvidíte.

Ukázka zde: Up In The Sky

Hugues Aufray: Santiano – Les classiques

Kdo by neznal slavné Matuškovo Santiano! (Doporučuji toto video především kvůli jeho úvodnímu ksichtu :-). Málokdo ale zná originál, který je neporovnatelně působivější, údernější a atmosféričtější. Skutečně vás totiž na chvíli přenese na palubu plachetnice, zmítanou vlnami a poryvy větru. Santiano je titulní písničkou stejnojmenného alba francouzského zpěváka a kytaristy Huguese Aufraye, které vyšlo před dvěma lety. A není jedinou písničkou, která dosáhla úspěchu v češtině. Třeba La complainte de Mackie si svého času vzali do parády Šlitr se Suchým, povědomé vám bude určitě i L’enfant Do (tuto něžnou písničku česká verze totálně zabila). Celkově je to taková všehochuť, ostatně Aufray je všestranným hudebníkem, který má v repertoáru blues, rock, jazz i klasický francouzský chanson. Bohužel smutnou Céline ani antirasistickou Crayons de couleurs na albu nenajdete. Z celkem dvaadvaceti skladeb se mi hodně líbí třeba Le poinconneur des Lilas, La flotte americaine nebo Le jugement dernier.

Ukázka zde: Santiano

Goran Bregović: Songbook

O balkánském hudebníku Bregovićovi jsem psala už loni. Postupně jsem se prokousala všemi jeho alby a ne všechny mi úplně sedí – Bregović má na mě až moc široký záběr. Navíc na jeho deskách nezpívá jen on sám, ale celá plejáda interpretů, proto je lze obtížně hodnotit. Mým oblíbeným zůstává Songbook z roku 2000. Za poslech stojí už jen kvůli skladbám Get the Money (Iggy Pop) nebo Kalasnjikov (Goran Bregović).

Ukázka zde: Kalasnjikov

Karel Gott: Dotek lásky

Musím říct, že obdivuju, jak se Mistr dokázal přizpůsobit současným trendům pop music. Jeho nové počiny se mi docela líbí a v určitém rozpoložení si některé i poslechnu. Dávám přednost rychlejším skladbám, většinou je totiž používám, když potřebuju „nakopnout“, než melancholickým úvahám na téma láska-vztahy-láska. Z alba Dotek lásky tuto funkci bezvýhradně plní skladby Ďábel tisíc tváří má, nebo třeba Já znám lásky pád. Texty jsou jednoduché, jak jsme u Káji zvyklí, a vlastně nepodstatné. Podstatné je, že grafik dotyčného vydavatelství je idiot. Gott na obálce vypadá přesně jako obyvatel Pouštní planety.

Ukázka zde: Sochy v dešti

Nolwenn Leroy: Le Cheshire Cat et Moi

Je půvabná, talentovaná, tmavovlasá a skoro přesně stejně stará jako já. A má krásné jméno. Jako že nejsem velký fanoušek cover verzí, její interpretace hitů jako je Oldfieldův song Moonlight Shadow, Polnareffův Lettre à France, Brelovo Ne Me Quittes Pas nebo Cohenovo Hallelujah jsou skutečně vydařené. Le Cheshire Cat et Moi je Nolwennino třetí album, které sice navenek nepůsobí jako extra pecka, interpretčin dívčí sopránek, zřetelná výslovnost a kytarový doprovod se nesmírně příjemně poslouchají.

Ukázka zde: Mademoiselle de la gamelle

The Tap Tap: Párty na kolečkách

Kapela studentů a absolventů školy Jedličkova ústavu dovede doopravdy zaválet. Párty na kolečkách obsahuje vlastní písničky TTT, vyznačující se jejich typickým černým humorem, i přepracované známé hity. Spolupracovali na něm mj. Traband (úvodní hit Černej pasažér), Tomáš Hanák, Zdeněk Svěrák (který bravurně vystřihl Mládkovu Dášu, co jedla cukroví :-), Žlutej pes nebo Dan Bárta. Stejně vydařené i pestré je i jejich zatím nejnovější počin Moje volba. Kdo je máte rád, doporučuji.

Ukázka zde: Černej pasažér

—-

A jako obvykle, na závěr ještě pár písniček a skladeb, které se mi v poslední době líbily:

A Way Back Into Love (Hugh Grant & Haley Bennett, Music & Lyrics OST)

Celebration (Fun Factory)

Debout les gars (Hugues Aufray)

Hallelujah (Nolwenn Leroy a Bastian Baker)

Hasta Luego (Hugues Aufray)

Jedeme dál (Petra Janů a Petr Janda)

Jedou vozy (Petra Černocká)

La Chanson du Hérisson (Georges Brassens a Emilie Jolie)

La mauvaise réputation (Georges Brassens)

Moje volba (The Tap Tap)

Ne Me Quittes Pas (Nolwenn Leroy a Roberto Alagna)

Pátý den (Karel Gott)

Pyšná dáma (Marie Rottrová)

Sexy Eyes (Whigfield)

Už dávno dal jsem ti klíč (Karel Gott)

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: