Posláno autorem: Vesper | 26.10.2015

Designblok 2015: pojďme zírat na kozy!

Jelene, jelínku bílý, kdepak je tě konec? Tváří letošního Designbloku je koza. A protože se kreativci zřejmě zalekli vlastního nápadu, tak k albínskému kopytníkovi přifařili bílou kočičku a kuřátko. Příští rok by to možná mohl být slon. Anebo tchoř.

Koza je Líza, kuře se prý jmenuje Gogo (ale všichni jsme Gogo, že jo… :-) a kočička Abel. Pěkné. Tématem 17. ročníku Designbloku je Svoboda.“ Taky pěkné, ale kdo ví, co to má vlastně znamenat. „Celý vizuál je inspirován pohádkou Brémští muzikanti od bratří Grimmů. Zvířata v této pohádce měla odvahu vydat se na cestu za svobodou, vymanit se z útlaku a za svou svobodu bojovat.“ Tu pohádku si přečtu. Jsem z toho totiž jelen.

vizual_db2015

Tentokrát se stěžejní části pražského Designbloku odehrávají na jednom místě, takže člověk nemusí lítat po městě jako blázen, aby všechno oběhl. Stačí trefit na Výstaviště v Holešovicích, což není problém, tedy pokud nemusíte jet kolem Sparty a zrovna se nehraje. Jo, včera se hrálo.

Největší kolekce, Superstudio i Openstudio, jsou pohodlně umístěny v Průmyslovém paláci. Je tam i designová kavárna, pochopitelně stánek s Bondovým pivem a záchody (mnohočetné a relativně čisté). U každých dveří stojí goriláci, jak už to na Designbloku bývá hezkým zavedeným zvykem, a kontrolují zápěstí každého, kdo se pokusí udělat krok vpřed.

Letošní ročník je ve znamení nábytku. Šperky, šaty a šílenosti jsou zredukovány na minimum. Škoda. Nic proti křesílkům, sedačkám, stolečkům, židličkám, skříničkám, komodičkám a poličičkám, které přemíra designu činí nepoužitelnými, ale když je toho všude plno, začne vám z toho jít hlava kolem dokola a zpátky. Návrháři jsou stále příjemní, jen za první dva dny jsem domů přitáhla víc tiskovin, než co nám přijde za měsíc do schránky (takže asi tunu), ale stejně mi ty ateliéry nějak splývají. Loni to rozhodně bylo pestřejší.

DSC_0015

Zastoupeny jsou tentokrát i vytuněné Škodovky, u kterých vytrvale pózují spoře oděné dámy s rozparky až nechtějtevědetkam na patnácticentimetrových šteklech. Jsou profese, které bych nechtěla dělat. Ale ta auta se mi líbí.

DSC_0143

V ateliéru Czech Deco Team, kde jsem přesvědčivě předstírala zájem, jsem postupně vydyndala dva růžové nafukovací balónky. Ředitel je menší než já (měřím 164 cm), tak jak by mi mohl odolat? Navíc jejich Art directorem je Bořek Šípek (aktuálně bohužel hodně nemocný).

Z tiskovin se mi nejvíc líbil originální katalog SWN, který je koncipován jako tištěný animovaný film a luxusní brožurka Kaldewei. A stejně jako loni se mi moc líbí baňaté lampy kolekce BOMMA. Pěkné jsou i katalogy a prezentace nábytkářské firmy TON, všechno zapatlané temperami. Cenu za nejlepší instalaci obdrželi právem.

DSC_0991

Co mě skutečně vyděsilo, byla expozice Národního muzea „České kamenosochařství 11.–19- století“ v novorenesančním Lapidáriu. Je to hotový strašidelný dům. Kamenné sochy, plyšové závěsy a TMA. Tu a tam nějaký reflektor vrhá přízračně bledé světlo na kamennou ruku nebo tvář, jinak ale vidíte jen siluety, a je těžké rozlišit, jestli to, co se vedle vás pohnulo, je jen další návštěvník, nebo si některá z těch soch vyšla na vandr. Mám dojem, že na mě Karel IV. vyplázl jazyk. Brrr!

DSC_0116

Moc se mi naopak líbily kolekce svítidel, lampy, lustry a tak dále, prostě to, co svítí. Je to fotogenické, třpytí se to a nikdy v životě na to nebudu mít. Ostatně jako na nic jiného, tedy kromě placky s kočičkou, kterou jsem věnovala svému drahému sponzorovi, co mi dal na vstupenku (tímto ho zdravím).

DSC_0196

Dětský koutek v pravém slova smyslu v Průmyslovém paláci není, protože sektor pro děti se nachází přesně uprostřed jedné z hal. Děti si tam hrají, lezou, slintají, perou se, kousají se, blinkají, kakají, prostě všechno, co tahle stvoření mívají ve zvyku, a jejich vysílení rodiče posedávají na dřevěných vydizajnovaných lavičkách, cucají kafe nebo pivo a vkládají si o vraždění neviňátek.

DSC_0176

Víc než všechny ty krásné i méně krásné designové věci se mi na téhle akci líbí atmosféra. Až na ty zmíněné gorily jsou všichni do jednoho přátelští, člověk z oboru se tu snadno seznámí s kolegy designéry, návštěvníci se spolu spontánně baví, aniž by se znali, fotit můžete, co vás napadne – je to „zkrátka fajn“. Teda až na tu letošní fousatou kozu.

DSC_0214

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: