Posláno autorem: Vesper | 22.10.2015

Tajný deník prince Jasoně

Milé děti! Tohle sice další divná pohádka, ale zato ze života. Tak si toho važte. Nebo jděte do háje. Příroda na podzim je nejkrásnější.

Den první: Zrovinka jsem se chystal jít do hajan, když do mé komnatky vtrhl komorníček s tím, že můj královský krkavčí otec mi dává padáka, protože je načase, abych se konečně osamostatnil. Jéminkote! A to je mi teprve přesně, přesňoučce pětapadesát!

Den druhý: Poprosil jsem bratříčka Drsoně, aby mi pomohl se stěhováním. Nebyl příjemný, ale souhlasil. Když ale přišel do mých osmi pokojíčků, pronesl něco v tom smyslu, že takovej zasranej bordel by stěhoval jen debil. Nevím, co tím myslel. Já jsem pořádník.

Den třetí: Stěhuju se. Je to takové, jak jsem se obával. Jen o moc horší. Jsem nervózní. Musím ohlídat, aby kytičky byly v  kočáře příliš blízko u sebe a nemohly mě pomlouvat. To mi opravdu vadí. Taky jsem skoro vyletěl z kůže, když se rozbila jedna vánoční ozdobička. Byla pěkně hnusná, ale škoda jí. Drsoň komanduje ty hodné hošky od stěhováků a mluví o nich jako o upoceném hovězím. Já bych to tolik nehrotil, ale je pravda, že si je nelze nehnusit. Ale když se je Drsoň pokusí zabít, skončí ve vězení. A když se s nimi já pokusím mluvit, zvracím. Rozsypali mou sbírku dědečkových fénů. Vzali mi zlatou sošku Buddhy. A já jsem jim ji dal. Ale demonstrativně jsem mával hedvábným kapesníčkem! Jsem tak na nervy, že jsem málem vyčerpal svou zásobu dobrosrdečnosti i blahosklonnou zálohu. Ale to ne! Vyhodili mi do popelnice vánoční balicí papíry!!! A to byly plesnivé jen z poloviny!!! Já jen sírám!

Den čtvrtý: Zjistil jsem, že Drsoň a jeho partička mi vyhodili napůl rozpadlé krabice, zato línající vánoční stromeček mi nechali. Umělé jehličí je všude. Taky jsou všude knihy, hadry, nádobí, rozsypané těstoviny a posvěcené kočičky z Květné neděle. Spím na zemi a v noci mě málem zabila sv. Terezie z Avily, když jsem skopnul stoh knih. Ale nemůžu za to! Zdálo se mi o současném arcibiskupovi. Stěhování je univerzita těžké dřiny a tvrdých překvapení.

Den pátý: Kam umístit Terezii z Avily, aby mě v noci nezabila? A kam Duku? Napadla mě trouba, ale to se asi nehodí a taky se tam nevejde. Zbývá pračka. Pak ale nebudu moct prát a budu nucen být poněkud míň rozkošný než obvykle. Dilema.

Den šestý: Nic nového. Hledám v pytlích s prádlem polštářek s Krtečkem. Snad ho Drsoň nezneužil!

Den sedmý: Krteček stále pohřešován.

Den osmý: Chci Krtečka!!!

Den devátý: Konečně mi dovezli nábytek. V bytě vládne apokalypsa, není se kam vrtnout. Zakopávám o skříně, o pytle s oblečením a hromady knih. Chtěl jsem se oběsit na šňůře od záchodu, ale neumím uvázat uzel a můj záchod nemá šňůru, ale tlačítko. A taky je zablokovaný knihovnou. Konec světa bude v porovnání s tímhle pohodička.

Den desátý: Nemůžu pohnout s knihovnou!

Den jedenáctý: Terezie z Avily mi způsobila otřes mozku. Sakra. Volám Drsoně.

Den dvanáctý: Drsoň přijel a řekl, že jsem debil. Nerad to říkám, ale jsem docela rád, že Pán Bůh rozbil formičku, hned jak vytvořil, takže je jediný svého druhu. Beztak za něj cenu za design nikdy nedostane. Ale na druhou stranu mi Drsoň odsunul knihovnu a tak už nemusím chodit za keříček. Miluju ho víc než princeznu Zlatovlásku a chci s ním mít děti.

Den třináctý: Bojím se zapnout sporák. Je na plyn a svůj první byt jsem málem vyhodil do povětří. Chtěl jsem si tehdy uvařit proslulou Babicovu ratatuli.

Den čtrnáctý: Neumím zapnout topení. Taky je na plyn. A nemůžu najít kamínky, abych mohl začít křesat.

Den patnáctý: Pan domácí mi zapnul topení. Podařilo se mi ho vypnout, ale ne znova zapnout. A to mám inteligenční kvo kvo kvocient 6000.

Den šestnáctý: Pan domácí mi zapnul topení. Nepodařilo se mi ho vypnout.

Den sedmnáctý: Zdravím ze sauny. Jsem napůl uvařený. Prý je to ale zdravé. Nová podlaha je nakřivo, proto na mě pořád padá knihovna. Drsoň přišel na návštěvu. Měl nějakou virózu, chudáček, požadoval k večeři grilovaného velblouda, nějakého tlamolepu a pak vyzval knihovnu k tanci. Ale tak co. Prostě se odnaučím číst a budu se dívat na televizi. Akorát, že pokaždé, když ji pustím, mám chuť bučet.

Den osmnáctý: Hlaváčku pište si, zásada číslo 3: narvete-li všechny zásuvky psacího stolu svými papíry, už s ní nikdy nepohnete ani o centimetr. Achjo. Nejsem tak chytrý, jak vypadám.

Den devatenáctý: Konferenční stoleček na kolečkách je boží. Ale nesmí se překračovat povolená rychlost a hmotnost cestujících. Gůglím možnosti domácí léčby otřesu mozku, polámaných žeber a dívám se na Návrat idiota.

Den dvacátý: Nešel jsem do práce, ostatně je státní svátek – Den vlajících trenek. Čekal jsem, až mi konečně přivezou postel. Přivezli, smontovali a pak ti hujeři zjistili, že část zůstala na jejich Moravěnce drahé. Volal jsem Drsoňovi, co mám dělat a on se nabídl, že zajeden do Bruselu a navrhne je vyhubit místo těch nevinných mýválků. Můj drahý jednovaječný bratr se sice někdy chová jako hrubián, v jádru je ale jemnocitný, sluníčkový človíček! No, prozatím alespoň mám kde spát a navíc jsem zjistil, že i ve spánku se dá zažít bungee jumping. Co včil sa robi…

Den dvacátý první: Kytky na balkóně: nejdřív mi je málem utopily přívalové deště, teď je kácí uragán a brzo asi zmrznou. A mně zamrzl počítač, takže prozatím adios a… zimní spánek. DN.

VK 43701

foto: vk

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: