Posláno autorem: Vesper | 29.10.2014

White Bird in a Blizzard

„Krásná žena, kterou kdysi byla, se stala jen pouhým přízrakem ztrácejícím se ve sněhové bouři.“

Drama/Thriller

USA/Francie 2014

Režie: Gregg Araki

Hrají: Shailene Woodley, Eva Green, Thomas Jane, Christopher Meloni, Angela Bassett, Gabourey Sidibe, Shiloh Fernandez, Sheryl Lee, Dale Dickey, Jacob Artist, Brenda Koo

Píše se rok 1988. Sedmnáctiletá Katrin (Shailene Woodley) Je jediným zdánlivě perfektního manželského páru Evy (Eva Green) a Brocka (Christopher Meloni) Connorových. Jednoho dne ale matka beze stopy zmizí. Až po letech si Kat dovede připustit, co se asi přihodilo a co pro ni Eva znamenala. (srov. CSFD)

Šílel táta v chomoutu, šílela máma taky, šílel táta, šílela máma, šílely jejich děti. Očekávala jsem art-psychologickou záležitost a dočkala jsem se „jen“ poctivé detektivky, v níž jsou hranice mezi vrahem a obětí, lovcem a kořistí, bolestí a citovou invaliditou stejně nezřetelné, jako cesta uprostřed vánice. V té jsou nakonec ztraceny všechny postavy a otázkou jen zůstává, co se objeví, až bouře přestane a sníh odvane vítr?

White Bird in a Blizzard je další film, který tuzemská kina i trh minul obloukem a nehrát v něm Eva Green, minul by i mě. Což by byla škoda, a nejen kvůli ní.

„Každý týden se ztrácí stovky manželek. Když chce nějaká žena zmizet, tak to dokáže.“

Ohnisko příběhu je situováno do rodinného trojúhelníku. Táta, máma a dospívající dcera Kat. Táta vystupuje v práci jako alfa-samec a doma zastává pozici neschopného ňoumy, až si divák říká, ještě že ji, lásku, má, jinak by byl v loji. Máma je krásná, jen po pár skleničkách bývá maličko vykolejená, a dcerunka v rámci doznívající puberty nesnáší oba spravedlivě rovnou měrou. A jednoho obyčejného dne máma najednou zmizí. Snímek se dál odvíjí sérií předvídatelných scén – šok, vyšetřování, psycholog, rezignace, smíření – život jde dál. Jenže (ono vždycky je nějaké to jenže), Kat pronásledují podivné sny o zimě, ledu a vánici, nepříjemné vzpomínky, z nichž je zřejmé, že perfektní rodiny nejsou tím, čím se zdají být, a ve sklepě stojí pevně uzamčený mrazák… Myslíte si, že jste právě chytli pointu za šos? Nebuďte si tak jistí, mesdames et messieurs.

„Myslím, že on si ji chtěl vzít. A ona měla univerzitu, pracovala jako recepční. A co dalšího hodlala dělat?“

Divák odkrývá dílky skládačky spolu s Kat, a stejně jako ona je celou dobu udržován v pocitu, že je mu všechno dokonale jasné. V tom je jedna z hlavních kvalit filmu. Druhou je velmi citlivě komponovaná barevnost jednotlivých scén, a třetím výkon Evy Green, která zde bravurně zvládá jak roli své vrstevnice, tak ženy o deset let starší.

Zpočátku se máti Eva prostřednictvím vzpomínek dcery jeví jako zhrzená, zklamaná a osamělá stepfordská panička, kterou „nudí vlastní budoucnost“, submisivním manželem z duše pohrdá a v jediné dceři vidí své mladší já a konkurenci ve vysněné kariéře ďábelské svůdnice (mimochodem, už dlouho jsem v žádném filmu neslyšela tolikrát zaznít to slovo na F). Postupně se tento obraz mění v portrét frustrované ženy, která se vdala bez lásky („prostě protože tu byl“) a nyní je chycena v pasti nešťastného manželství, letité rodinné rutiny, kterou nenávidí, a strachu z odkvétání krásy a podzimu života. Její manžel operuje v pozadí a pěstuje image tuplovaného podpantofláka a potomek si doplňuje znalosti z anatomie s oslizlým klukem ze sousedství. Spíše do počtu je v tomto panoptiku slizákova slepá matka, Katiny divní kamarádi (obligátní obhájkyně titulu Miss Vorvaň a teplouš) a chlupatej policajt (ne, to není slovní hříčka), který Kat vyslýchá zásadně pod peřinou. Slovo normální osazenstvo příběhu nezahlédlo ani z rychlíku.

„Můj táta? Hledej ve slovníku „bezradný“ a najdeš jeho fotku.“

I na zmizení Evy reagují její nejbližší podivně. Pro otce roku je to těžká rána, zatímco dcera absenci matky citově skoro nezaznamená. Nebo je to naopak? S postupujícím dějem je všechno pořád divnější a závěr překvapí i nepřekvapí. Milovníky klasických detektivních zápletek ale potěší. A zanechá i pár nezodpovězených otázek.

Mimo hloubání, kdo je vrah, tedy pokud byla Eva zavražděna, se díky neuspěchanému tempu příběhu, který spíš než kriminální drama připomíná bezcílné poletování sněhové vločky, vkrádá na mysl i otázka, kolik takových dokonalých rodin v našem okolí skrývá kostlivce v mrazáku, depresi v prádelníku a neutěšené vztahy za dveřmi? Kolik otců roku pěstuje pod převlekem nahněvaného knírače nebezpečné myšlenky? Kolik mladistvých skrývá pod maskou emocionální ledové krusty vědomí nejhoršího? Člověk nemusí být nejostřejší pastelkou v krabičce, aby nahlédl pod povrch pozlátka. Všude něco je. Což by mohl být klidně podtitul Bílého ptáčka, ztraceného ve vánici.

—-

White-Bird-in-a-Blizzard-5

White-Bird-in-a-Blizzard-2

White-Bird-in-a-Blizzard-3

White-Bird-in-a-Blizzard-1

Photo © Why Not Productions – Desperate Pictures

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: