Posláno autorem: Vesper | 1.7.2014

Andy Warhol – OK, or not OK?

Existují ikony uměleckého světa, o kterých prohlásit, že vás jejich dílo neoslovuje, nebo že dotyčný byl/je bezpochyby magor, rovná se společenské sebevraždě a dožití na smetišti pro kulturní negramoty. Jenže při setkání s nekritickým obdivem ke komukoli a čemukoli se v mé notoricky kritické mysli automaticky aktivuje podezřívavost a nedůvěra. Nikdy jsem se nedovedla plně sžít s pravidlem, že každý, kdo dosáhl úspěchu, je hoden cti a závisti. Koneckonců třeba měl dotyčný jen hodně štěstí, hodně hroší kůži, nebo byl tak moc divný, až si ho druzí všimli.

Dílo Andyho Warhola jsme, pokud si dobře pamatuji, probírali ve škole asi týden, takže mi v hlavě uvízlo o trochu víc než Campbellovy plechovky a Marylin. Filozofie pop artu mne sice příliš neoslovila – líbila se mi odvážná hra s barvami, ale cosi mě stejně silně odpuzovalo – a víc než Warhola jsem obdivovala Roye Lichtensteina. V anotaci k jednomu z dokumentů o Warholovi se píše: tento směr, který je na první pohled srozumitelný a komunikativní (…), má i další významovou vrstvu – jeho tématem obecně je problém reprodukovatelnosti a originality. V jiné rovině je to nepřímo úměrný vztah mezi novostí informace a možnostmi široké komunikace. Andy Warhol se stal světovým umělcem nejenom vizuálními kvalitami svých děl, ale i prostřednictvím toho, že srozumitelně ukazuje tuto dvojznačnou tvář moderní kultury, propojující originalitu s masovou produkcí. V oblasti grafiky – čímž míním druh výtvarného umění, ne nějakou amatérskou fušeřinu – platí, že ač je původní grafikovo dílo rozmnoženo na tisíce exemplářů, každý z nich je považován za originál. Originalita tedy nemusí stát v opozici proti masové produkci, jen je obtížné skloubit invenci s univerzální srozumitelností. A o to právě Warholovi šlo.

Warhol byl jednou z nejpřevratnějších postav v americkém umění 20. století. Byl hlavní postavou pop artu, který svou tvorbou i nevšedním životem pomáhal vytvářet a propagovat. Byl tvůrcem nové avantgardy, jeho společenské kontakty byly magnetem pro mladé umělce, intelektuály, celebrity i boháče hledající vytržení z nudy běžného života. Warhol neustále vzbuzoval kontroverze, jeho umění bylo osočováno z falešnosti a povrchnosti, vždy však bylo vysoce originální a vymykalo se jakékoliv kategorizaci. (http://www.artmuseum.cz)

Je však otázkou k polemice, zda byl Andy Warhol skutečně originální nebo hlavně extravagantní a avantgardní. I jeho současníci vzpomínají, že „rád přebíral nápady druhých lidí“. Režisér a scénárista Ronald Tavel prohlásil, že „druhé vysával jako upír“ a fotograf Nat Finkelstein v jednom rozhovoru uvedl, že „Andy neměl nápady“ a dokonce byl za nápad ochoten zaplatit, ale také, že byl „jen velký kámen hozený do vody, který po sobě zanechal spoustu kruhů“. Warhol sám na dotaz, proč netvoří něco nového, ale jen kopíruje běžné předměty, odpověděl: „protože je to snazší.“ I ve tvůrčím procesu byl prý závislý na přihrávkách lidí kolem sebe, kteří pomáhali jeho mlhavým ideám dávat tvar a podobu, zároveň ale musel být natolik charismatickou osobností, že většinou neměl o spolupracovníky, pomocníky a přátele nouzi.

„Byl to jeden z mnoha večerů, kdy jsem žádal tak deset patnáct lidí o náměty, až mi jedna má přítelkyně položila správnou otázku: ‚Co máš nejraději?‘ A tak jsem začal malovat peníze.“ (Andy Warhol)

Jeho životopisem se zde příliš zabývat nebudu. Warholův původ, nejasná sexuální orientace i nezaměnitelný vzhled jsou všeobecně známé. Méně známé jsou skutečnosti, že trpěl vzácnou alergií na slunce a vyznačoval se podivnou dualitou charakteru – na jednu stranu byl ostýchavým introvertem, na druhou na sebe rád upozorňoval, byl výstředním excentristou a zároveň praktikujícím věřícím, zbožňoval slávu a peníze, ale také pracoval jako dobrovolník v azylových domech. Miloval stříbrnou barvu – stříbřenkou bylo natřené nejen jeho studio a drogové doupě v jednom zvané The Factory, ale stříbrné nosil i paruky (jeho vlastní vlasy mu brzy zřídly a on sám prohlašoval, že se za paruky schovává). Jako mnoho umělců i on měl svou temnou stránku – inklinaci k návykovým látkám (The Factory, kde se „bral amfetamin jako palivo“ zažilo i několik sebevražd pod vlivem) a znepokojivou fascinaci smrtí – sbíral například fotografie sebevražd a autonehod („To nejkrásnější na životě je být mrtvý.“) a na sebevraždy svých přátel z The Factory reagoval s děsivým cynismem. Zatímco jeho prapodivné filmy bez střihů či pohybů kamery lze označit za zajímavé experimenty či recese, v případě „oxidačních obrazů“, které tvořil močením na barevný podklad obsahující kovové sloučeniny, se již nacházíme na hranici umění a zvrhlosti. Jistě, ovlivnil tím spoustu dalších tvůrců, ale upřímně řečeno, lidi se nechají ovlivnit kdečím.

„Poznal jsem, že všechno, co dělám, souvisí se smrtí.“ (Andy Warhol)

Zlomovým momentem pro Warholovu fyzickou i psychickou stránku byl 3. červen 1968, kdy byl postřelen radikální lesbickou feministkou Valerií Solanis, duševně nemocnou bývalou návštěvnicí The Factory. Warhol utrpěl poranění sedmi vnitřních orgánů, musel podstoupit přímou masáž srdce (dokonce údajně slyšel, jak jej prohlašují za mrtvého) a s následky zranění se vyrovnával zbytek života – strávil dlouhou dobu v nemocnici (což pro něj bylo trauma samo o sobě), do konce života musel nosit speciální korzet, který fixoval jeho podbřišek a trpěl chronickou bolestí. Zároveň si také uvědomil, jak velké emoce on sám i jeho tvorba vzbuzuje, a že existují lidé, kteří jej k smrti nenávidí.

„Každá minuta je jako první minuta mého života.“ (Andy Warhol)

Pražská výstava I´m OK zahrnuje Warholova díla nejslavnější – Marylin Monroe, Mao, Campbell’s Soup, růžovou krávu a slavný banánový obal desky Velvet Undeground, takže je vhodnou příležitostí pro každého, kdo se chce v kostce seznámit s jeho dílem. (Mně se samozřejmě nejvíc líbily plakáty propagující Chanel No. 5, pak potištěné jízdenky a cyklus Flowers.) Sestává z cca 200 exponátů, což úplně stačí, protože už v polovině člověka z té záplavy ostrých barev bolí oči. Součástí výstavy je i sítotisková dílna, která má připomínat Warholovu The Factory, kde je možné si tuto techniku vyzkoušet. (Jde o způsob průtisku barvy přes šablonu na papír, kartón, látku nebo jiný materiál. Gumovou stěrkou se přes napjaté síto napnuté v dřevěném nebo hliníkovém rámu – šablonu z jemných přírodních, kovových nebo syntetických vláken – protlačuje pastovitá barva na potiskovaný materiál.)

„Andy Warhol byl v podstatě neobyčejně dovedný manipulátor jediné myšlenky. Jako umělec měl jen jeden nápad, a ten využíval znovu a znovu.“ (Stephen Koch)

Podobně jako propagační plakáty, kde se rozostřená Warholova tvář skrývá za výraznými brýlemi, i výstava staví před oči jeho křiklavé dílo, aniž by naznačovala, kým byl ve skutečnosti ten, kdo za ním stál.

 —-

Andy Warhol I´m OK
Gallery of Art Prague/ od 14. 6. 2014
http://www.goap.cz/andy-warhol-cz

—-

andy

zdroj: http://www.goap.cz/andy-warhol-cz

flowers-4

zdroj:www.wikiart.org

chanel andy warhol

zdroj:www.fanpop.com

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: