Posláno autorem: Vesper | 17.6.2014

Hladové hry: proč (ne)hrát

Když mě před několika měsíci kamarádi vytáhli do kina na druhý díl Hunger Games, měla jsem za to, že jde o naučný snímek ze života kanibalů nebo sto padesátý sedmý remake Úsvitu mrtvých. Abych nebyla za Marťana, pustila jsem si den předem první díl. Popravdě, ani jeden z filmů mě příliš neoslovil. Jenže pak se nějak stalo, že jsem se dostala k předloze a nejenže filmové adaptace zpětně docenila, ale dokonce se těším na další. A mezitím se pokusím shrnout, co mě v tomto teenagerovském fenoménu oslovilo – v pozitivním i negativním slova smyslu.

Trilogie Hunger Games je zasazena do neupřesněného času v budoucnosti. Severní Amerika byla ve válce zničena. Nově vzniklá postapokalyptická země Panem sestává z bohatého Kapitolu a o poznání chudších dvanácti okolních krajů. Kapitol, jemuž vládne krutý prezident Coriolanus Snow, jim vládne tvrdou rukou. Jako trest za předešlé rebelie proti Kapitolu je každoročně v každém kraji losem vybrána jedna dívka a jeden chlapec ve věku od 12 do 18 let, kteří se nedobrovolně účastní zvrácené televizní reality show nazvané Hladové hry. V přímém přenosu pak tito splátci bojují na život a na smrt v nebezpečné venkovní aréně, dokud nezbude jediný přeživší vítěz. 

Aréna smrti: Příběh sleduje osud šestnáctileté Katniss Everdeenové, dívky z chudého Dvanáctého kraje. Do 74. ročníku Hladových her je jako splátkyně vylosována její malá sestřička Prim a Katniss se dobrovolně nabídne místo ní. Z chlapců je vybrán Peeta Mellark, pekařův syn, který kdysi zachránil Katnissinu rodinu před smrtí hladem. Proti všem očekáváním i pravidlům nakonec hry přežijí oba – díky Katniss, která se rozhodne spáchat i s Peetou sebevraždu, aby Kapitol nezískal žádného vítěze.

Vražedná pomsta: Kapitol netoleruje jakýkoliv typ vzdoru. A zoufalý čin Katniss na konci Hladových her nezůstane bez trestu. Zatímco s Peetou absolvují povinné turné vítězů, kraje se začínají bouřit. Přichází 75. ročník Hladových her neboli třetí Čtvrtohry, do nichž budou splátci vylosováni z žijících vítězů her. Tím se Katniss s Peetou vracejí zpět do arény. Katniss do ní vstupuje s jediným posláním – udržet Peetu naživu. V závěru knihy Katniss zničí ochranné silové pole kolem arény. Před jistou smrtí ji zachraňují vzbouřenci z domněle neexistujícího Třináctého kraje, kde se připravuje válka proti Kapitolu.

Síla vzdoru: Vzbouřenci přesvědčí Katniss ke spolupráci a ona se stává „reprodrozdem“, televizním symbolem povstání, jehož úloha spočívá ve sjednocení všech krajů proti Kapitolu. V rámci natáčení proklam se Katniss dostává až na bitevní pole a v závěru vedena touhou po pomstě Snowovi i do první linie.

(srv. wiki)

Mezi zabitím člověka a zvířete není velký rozdíl. Hladové hry jsou založeny na jednoduchém pravidlu: zabij nebo budeš zabit. Nebudu tu rozebírat morální dilema, protože ani postavy se jím příliš netrápí. Katniss si sice jednou či dvakrát položí otázku „jak zabijeme všechny tyhle lidi?“, pud sebezáchovy je ale mimořádně mocný a tváří v tvář bezprostřední hrozbě smrti hladem nebo z rukou protivníka to jde zřejmě samo. Ve válce určitě a aréna je jen válka v menším měřítku. Když ale zjistíte, kde je hranice, na které se z lidské bytosti stane zvíře, už jste pravděpodobně za ní. Hladové hry jsou primárně o zabíjení. Splátci se zabíjejí v aréně, v bezpečí nejsou ani vítězové, protože režim začne odstraňovat jejich blízké, jakmile jen náznakem poruší předepsanou úlohu poslušných loutek a agitátorů. V následné válce, která se obsahem třetího dílu, se pak samozřejmě zabíjí ve velkém. Což nás přivádí ke druhému charakteristickému rysu trilogie a tou je brutalita.

„Katniss, je to jenom lov. A ty jsi nejlepší lovec, jakého znám,“ říká Hurikán.
„Není to jenom lov. Protihráči jsou ozbrojení. A přemýšlejí,“ upozorňuji ho.
„Ty taky. A máš víc zkušeností. Opravdových zkušeností,“ pokračuje. „Umíš zabíjet.“
„Ale ne lidi,“ říkám.
„Jaký v tom může být rozdíl?“ krčí Hurikán pochmurně rameny.
Hrozné na tom je, že pokud dokážu zapomenout, že jde o lidi, opravdu v tom nebude žádný rozdíl. (Aréna smrti)

Autorka své hrdiny nijak nešetří. Nejen v aréně, kde se ostatně bizarní úmrtí předpokládají, ale i v životě. Postupně se dočkáme různých vynalézavých druhů mučení (elektrické šoky, odřezávání částí těla, topení, bičování – jen tak namátkou), brainwashingu pomocí halucinogenního jedu zmutovaných sršňů a samozřejmě nejrůznějších typů skonů. Od vcelku banálního zastřelení po propracovaná úmrtí v různých pastech, spárech „mutů“, popř. rukou někoho, komu jste doposud důvěřovali. Collinsová nemá s postavami slitování a drží se pravidla: čím sympatičtější postava, tím horší osud ji čeká. Tudíž většina hrdinů končí roztrhána, rozsápána, roztavena, udušena, zkrátka sprovozena ze světa nějakým nevábným a nezáviděníhodným způsobem, pokud možno po nějaké té agónii (= prostor pro proslov). Paradoxně padouši to mají v tomto ohledu jednodušší a zpravidla odejdou ze světa prostřednictvím čistého zásahu něčím ostrým.

Násilí je zde ale hlavně prostředek, jak upoutat a udržet pozornost čtenáře, potažmo diváka. Zatímco Aréna smrti byla vcelku únosná, ve Vražedné pomstě začíná pořádně přituhovat a Síla vzdoru už jsou hotová jatka. Co mně osobně vadilo, bylo zabíjení malých dětí, byť i to ke skutečné válce bohužel patří, zde už ale podle mého názoru autorka přestřelila. Záměr vygradovat závěr třetího dílu na maximum je příliš očividný a nebylo ho ani třeba, protože konec trilogie je poměrně silný sám o sobě. Druhá věc, která mi vadila především ve filmech, je rebelské gesto zdvižené pravice, které nepříjemně připomíná hajlování.

Díky zbrani se začínám na hry dívat z úplně nového úhlu. Vím, že čelím tvrdým soupeřům, ale už nejsem pouhá kořist, která utíká, schovává se a činí zoufalé kroky. Kdyby se ke mně hnal mezi stromy Cato, už bych neprchala, ale střílela bych. Uvědomuji si, že se na ten okamžik dokonce těším. (Aréna smrti)

Existují tři hodnoty, jimž je třeba přinášet i nejvyšší oběti: svoboda, přežití a osobní pomsta. V případě svobody snad může být válka i pochopitelná (s pojmem „spravedlivá“ mám ovšem problém) a obětování jedince možná i únosné (tedy pokud ten jedinec nebudu já, že…), u druhých dvou položek už ale vyvstávají silné pochybnosti. Pasování sebezáchovy na post nejvyššího trumfu a omluvy pro všechno nutně implikuje nejen likvidaci slabších, ale i pojmů jako nesobeckost, milosrdenství, soucit nebo sebeobětování. V Hunger Games sice sem tam i na toto dojde, červenou nití ale zůstává uvedená trojice kritérií. (K přežití je nutné přikročit k nemyslitelným činům.) Na obhajobu hrdinů ale nutno podotknout, že vyšší smysl života než svobodný svět nemají – v zemi Panem neexistuje žádný bůh ani vyšší moc, maximálním štěstím je tedy být materiálně zabezpečen, mít nějaké přeživší blízké a moci si myslet a mluvit podle vlastního uvážení.

S postupujícím dějem se Katniss musí vyrovnávat nejen s dlouhou řadou lidí, které přímo či nepřímo zabila – s mrtvými soupeři z arény, ale i s těmi, kdo přišli o život díky jejímu odporu vůči tyranii a ve válce, v níž přijala roli symbolu vzpoury, a v neposlední řadě kvůli rozhodnutím, které plně podřídila své osobní pomstě na prezidentu Snowovi. A daří se jí to poměrně dobře. Těžko si představit, že by normální člověk byť z jediného z těchto vědomí nepřišel o rozum, hrdinka se ale z psychických šrámů vzpamatovává lépe než z fyzických zranění a pokračuje ve své misi přes čím dál vyšší hromadu mrtvol. Trochu v duchu hesla Scarlett O´Hara: „Budu na to myslet až zítra.“ Je asi možné, že od jistého stupně extrémních podmínek člověk otupí, v boji proti kapitolským zrůdám však mladá hrdinka někdy sama připomíná cosi ne zcela lidského. Svým způsobem to ale vysvětluje její podivnou emocionální utlumenost – před kamerami dokáže celé týdny předstírat lásku k Peetovi, náznaky skutečné romance s Hurikánem ale působí zcela nepřirozeně. Je fakt, že popis akčních scén jde autorce mnohem lépe než experimenty s city.

Oba přišli o život kvůli mně. Přidávám je na seznam svých obětí, který začíná v aréně a dnes už zahrnuje tisíce položek. Zvedám oči a vidím, že v Hurikánovi Peetova slova vyprovokovala jinou reakci. Jeho výraz říká jediné: na světě není dostatek hor, které by bylo třeba srovnat se zemí, ani dostatek měst, které by bylo třeba spálit. Jeho výraz slibuje smrt. (Síla vzdoru)

Dalším aspektem hodným zamyšlení je způsob, kterým režim prezidenta Snowa ovládá celý Panem (z latinského panem et circenses – chléb a hry), založený na manipulaci obyvatelstva pomocí nejsilnějšího z masmédií a utlačování prostřednictvím všudypřítomné paranoie z odposlechů, sledování a nemilosrdných důsledků přestoupení pravidel. Autorka se mj. inspirovala Orwellovým románem 1984 a možná i Goldingovým Pánem much, futuristickým snímkem V jako vendetta a japonským krvákem Battle Royale, řeckým mýtem o Theseovi a Minotaurovi, podle něhož bylo město Atény nuceno posílat na Krétu jednoho muže a jednu ženu jako oběť Minotaurovi, gladiátorskými hrami a celosvětovým fenoménem televizních reality show. Všichni obyvatelé Panemu, ať žijí na hranici bídy nebo v blahobytu, mají doma televizi a povinnost ji sledovat, dívat se, jak jejich děti umírají při Hladových hrách a nechat se krmit demagogií Kapitolu. Primitivní, ale účinné. A když tento způsob začne selhávat, nastoupí hrubá síla vojenské i psychologické převahy. Celou trilogií prostupuje klíčová myšlenka, že totalita není dobrá k ničemu. K ničemu.

Přestože se děj odehrává ve fiktivním světě budoucnosti, ani další skutečnosti se neliší od našeho. V Panemu sice mají lékaři takřka nadlidské schopnosti a jsou schopni komára přeoperovat na velblouda, vyskytují se tu „mutové“ a fantazií autorky vylepšené zbraně; setkáme se tu ale i s dnes vcelku běžnými jevy jako jsou drogy (morfion, který mírní bolest a vede k závislosti), klasickým alkoholem, antikou inspirovanými stravovacími návyky (dávidlo podávané na hostinách, abyste se mohli cpát donekonečna), do extrému dovedenou péčí o svůj vzhled (to vynikne především ve filmech) a nejrůznějšími formami a stadii psychopatie.

Dr. House tvrdí, že všichni lžou, v Hunger Games zas poznáte, že nikomu nesmíte věřit. Ani rodině, ani nejbližším přátelům, že to (s vámi) myslí dobře, ani nepřátelům, že to (s vámi) myslí špatně a raději ani sobě a tomu, že víte, komu věřit. A už vůbec ne televizi.

Zdá se, že půda kolem rohu krvácí a ve vodě se rozšiřují rudé skvrny. Na zemi leží těla a některá splývají na hladině, ale všichni mají stejné oblečení a na tuhle vzdálenost se nedá rozeznat, kdo žije a kdo zemřel. Poznám jen to, že některé z malých modrých postav dosud bojují. A co jsem čekala? Že to, jak jsme se včera večer chytili za ruce, vyústí ve všeobecné příměří v aréně? Ne, tomu jsem ani na chvíli nevěřila. Ale asi jsem doufala, že by splátci mohli dát najevo určitou…, co? Zdrženlivost? Nebo aspoň neochotu. Než se začnou navzájem masakrovat. A to jste se všichni znali, myslím si. Chovali jste se k sobě jako přátelé. (Vražedná pomsta)

Ohledně postav se příliš rozepisovat nebudu. Jsou konstruovány pro cílovou skupinu teenagerů a adolescentů, a ani k jedněm už se nějakou dobu (alespoň podle občanky) nepočítám. Valnou většinu postav jsem pouze tolerovala a zbytek nesnášela, v knihách stejně jako ve filmech, jediný, kdo si získal mé bezvýhradné sympatie, byl talentovaný vizážista Cinna (ve filmových zpracováních ho hraje Lenny Kravitz), který svůj odpor proti režimu transformoval do kostýmů pro Katniss. Zajímavě nejednoznačnou postavou je notorik Haymitch Abernathy (ve filmech skvělý Woody Harrelson), který pod maskou hrubiána skrývá zlomenou duši, i afektovaná koordinátorka splátců Dvanáctého kraje s příznačným jménem Cetkie Trinketová, která zase ukrývá svou citlivost pod (mnoha a mnoha) nánosy povrchnosti a líčidel, nebo výstřední moderátor Caesar Flickerman (Stanley Tucci), který mi nepřestával připomínat Kocoura z Červeného trpaslíka. Z ústředního trojúhelníku mi nebyl sympatický nikdo a dokonce mi bylo srdečně jedno, s kým nakonec bude emancipovaná amazonka Katniss šťastná až do smrti. (A mimoto jsem se rovnou podívala na konec. :) Tuplovaný klaďas Peeta mi šel od začátku na nervy, romantický rebelant Hurikán (v originále Gale) Hawthorne mě neoslovil vůbec. Až když v posledním díle oběma poněkud žahne, začali mě štvát oba stejně. Ale jak říkám, nejsem cílová skupina.

Hunger Games na první pohled dospělé příliš neosloví, není ale pravda, že by jim neměly co říct. Minimálně přinášejí otázku, jakou cenu má svoboda a lidský život, kde jsou vlastně hranice lidskosti a jaký rozumný důvod může mít člověk, aby v televizi zíral na stupiditu jako je reality show.

Jmenuji se Katniss Everdeenová. Proč nejsem mrtvá? Měla bych být. Bylo by to pro všechny nejlepší… (Síla vzdoru)

—-

Suzanne Collinsová: Hunger Games – Aréna smrti, Vražedná pomsta, Síla vzdoru
Originální názvy: The Hunger Games, The Hunger Games Catching Fire, The Hunger Games Mockingjay
Nakladatelství: Fragment
Překlad: Zdík Dušek
Roky vydání: 2010, 2011

—-hunger games_2

hunger games_3

hunger games_4

 

Photo © Lionsgate

Reklamy

Responses

  1. Teď si nejsem jistá, zda se považovat či nepovažovat za cílovou skupinu. Knihy Hunger Games patří k mým oblíbencům, nicméně neseděly mi stejné věci jako Tobě a zrovna tak se ztotožňuji s výběrem postav, které Tě oslovily a které nikoli.
    První film za mnoho nestál, snad jediné, co ve mně vyvolalo nějaké pohnutí, byl pohled na Kapitol a jeho perfektně vystižená umělost a povrchnost (Cetkie se jim opravdu povedla).
    Druhému filmu neskutečně prospěli noví tvůrci a upřímně doufám, že ve stejně dobrém, nejlépe ještě lepším duchu povedou i finále; když už přicházejí s další sérií, kde se ukazuje být tak výnosné rozdělit ji na dvě části, ať aspoň stojí za to (výjimečně).
    Jsem ráda za tak podrobně popsané dojmy, díky.

    • Díky za komentář. První film je o poznání chudší, bylo mi líto, že např. mutové, co sežrali Cata nebyli vůbec vidět, ve druhém už se na animátorech naštěstí nešetřilo (ty opice třeba byly nepříjemně autentické). Cetkie se povedla, ale slabost mám i pro Caesara a jeho zářivé zuby. :o)


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: