Posláno autorem: Vesper | 24.2.2014

Mozek plný dynamitu aneb co mě zaručeně vytočí

Představuju si, že většina lidí nosí na hlavě pomyslný věnec výbušných válečků, a ve chvíli, kdy zbloudilá či záměrná jiskřička zažehne pomyslnou rozbušku, člověku se zcela reálně zatmí před očima a za chvíli to pak udělá strašně bum. Síla výbuchu bývá úměrná množství explozivní směsi, temperamentu a fyzické konstituci. Moje nátura melancholického cholerika způsobuje, že se nezlobím často, ale když se naštvu, tak se naštvu dost. Chcete to zažít? Pak tedy…

… úkolujte mě v pátek večer

Ideálně po osmé hodině, to už bývám i doma, a v depresi z nadcházejícího volna lačně hypnotizuju displej telefonu v naději, že si přece jen někdo vzpomene a zavolá mi v nějaké pracovní záležitosti (která počká už jen měsíc!) a mě pak zbytek noci bude hřát u srdce příjemně bublající adrenalin a vědomí vlastní nepostradatelnosti. Expertem na tyto telefonáty je jedna má kolegyně ze školy, která miluje víkendy, státní svátky a dny pracovního klidu, protože během nich se toho dá nejvíc udělat.

… komolte mi jméno

Většině lidí se určitě líbí, když někdo vyjadřuje údiv nad přízviskem, kterým je oblažili rodiče, když ho špatně vyslovuje, deformuje, nebo si ho přímo plete s jiným. Říkat Petrovi Pavle, Janovi Jakube nebo Vojtěchovi Valburgo je nepochybně k popukání, mně to ale jde příšerně na nervy. Přestože většinové procento české populace má minimálně základní vzdělání, těch, co dovedou napsat mé jméno bez chyby, je jako šafránu. S oblibou mi ho komolí banka, zdravotnická zařízení, telefonní operátor, Náčelník Dunivý Hrom, přesila kolegů a městská knihovna. Správně ho dovede napsat Policie ČR, ale tento poznatek bych si zase klidně odpustila. Druhým klubem štváčů jsou jedinci, kteří se vší hrubou silou pokoušejí zkomolit mé nezkomolitelné křestní jméno do více či méně hnusného patvaru. Chtělo by to revizi zákona na ochranu osobnosti.

… dávejte mi nevyžádané rady

Existuje pár lidí, které sem tam požádám o radu ohledně nějakého rozhodnutí, průšvihu, anebo smyslu existence, a sem tam se podle jejich stanoviska i zařídím. A pak existuje spousta lidí, kteří nedovedou odolat nutkání kafrat mi nejen do rozhodnutí, průšvihů a smyslu existence, ale i do oblékání, financí, rodinného stavu, účesu, zaměstnání, bydlení, trávení volného času, vztahů, životosprávy, politického a náboženského (ne)přesvědčení a přístupu k dobře míněným radám. Takové jedince si dávám k svačině.

… zpochybňujte mou profesi

Aleš Najbrt tvrdí, že v zahraničí zákazníci věří designérovi stejně jako svému zubaři. O tom si v našich krajinách můžeme nechat jen zdát. Všichni grafici bez výjimky milují proklamace typu: „Design může dělat každý.“ (= mám WORD a nebojím se ho použít) „Je to čistě intuitivní záležitost.“ (= trpím patologickou inklinací ke kudrlinkovým písmům) „Není k tomu třeba žádné formální vzdělání,“ (= mám diplom ze školy života, heč) „ani odborná literatura.“ (= neumím číst) „Ostatně grafici jsou jen flákači, snílci a rádoby umělci, co se dělají zajímavými.“ (= jsem zakomplexovaný idiot, který byl kreativní naposledy na pískovišti) Dejte na mě, jsou mnohem příjemnější způsoby sebevraždy.

… připomínejte se

Kreativce, který pracuje hlavou, a zrovna ho nic nenapadá, zaručeně stimulujete (k trestnému činu), když mu svou zakázku nebo požadavek budete při každé příležitosti připomínat a dotazovat se na její stav. Naštěstí pro tyto účely existuje v naší krásné době spousta způsobů: e-mail, smsky, chat, telefon, vzkazy a přímé dotazy, osobně doporučuji kombinace všech a co nejčastěji, pokud možno na konci pracovní doby, v neděli pozdě večer nebo v sobotu brzo ráno. Je až s podivem, kolik lidí si myslí, že když v určité chvíli nezvednete telefon, je nutné vám v příštích pěti minutách zavolat alespoň dvacetkrát a napsat pět obsáhlých zpráv. Z rozsáhlé databáze urgencí uvedu pár svých nejoblíbenějších „Zrovna jsem ti poslal mail, dostala jsi ho?“, „Nemůžu se ti celý víkend dovolat. Neztratila jsi služební telefon?“ a můj osobní favorit „Kdy myslíš, že to vymyslíš?“.

 … praste řeč

Nevím, jestli je to tím, že mám fonetickou sestru, nebo jsem v minulém životě byla sedmihlavou dračicí – strážkyní slovního pokladu, ale existují výrazy, které bych nepoužila ani v sebeobraně. S fenoménem mateřského plurálu se naštěstí setkávám jen v rovině teoretické (kamarádky jsou normální), v běžné mluvě ale lze narazit na mnohem děsivější věci: „ahojky“ (a příbuzné úchylárny: přiblblé „čauky“, pubertální „čus“, žoviální „ahojda“, teplé „páčko“… fuj!), „cécéá“, „fojer“ (dyš sem ve škole nedával pozor, nepouštim se do cizinštiny, woe…), „poslat mejlík“, „písnout zprávičku“, „hodit vočko“, „dát si meníčko“ a další zvrhlé zdrobnělinky (v pracovním prostředí mohou vést až k mordíku kolegyňky), a nemohu nezmínit ani nejodpornější slovo církevního slangu „spolčo“. Pro jedince, kteří vypouštějí z úst následující ohavnosti, omluva neexistuje. Soukromě si nesnáším slova „puchejř“, „sichrhajcka“, „šnuptychl“ nebo „štempl“, a ač jsem křtěná Vltavou (nebo právě proto), ježí se mi hrst z pseudopražských výrazů typu „voltář“.

… buďte obtížní

Mohutně kýchněte a podejte mi ruku. Smrkejte dlouze a nahlas („trouby posledního soudu“ se hodí zvlášť pro bohoslužby nebo na projekce psychologických snímků). Pořiďte si děti, nevychovejte je, a nechte na veřejnosti volný průchod jejich temperamentu, hlasivkám a rozmarům. Staňte se blbcem a srazte se se mnou. Týden bivakujte v popelnici a pak si jděte zasmrdět do tramvaje. Přelakujte se nahnědo nebo na růžovo a skloňujte slovo diskriminace. Kupte si diplom z psychologie, začněte ke zbytku populace přistupovat jako k momentálně retardovaným a manipulujte vším, co se pohne. Cestování MHD využijte ke cvičení s nosohltanem, audiovizuálně propracovanému požírání ovoce, sušenek a česnekových brambůrků a zuřivému telefonování. Zorganizujte potlach s přáteli uprostřed divadelního představení nebo koncertu. Vymyslete si nějaký cool nick, cool identitu (popř. cool blog) a vyjadřujte se úplně je všemu a urážejte všechno a všechny, protože je to děsně cool. :)

—-

Garfield pondělí

Photo © http://prokocky.blog.cz

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: