Posláno autorem: Vesper | 27.1.2014

Francouzské paběrky ze šlechtických sbírek

Rudolf II. možná nebyl na koně tolik, jak se říká, protože Císařská konírna Pražského hradu není zvlášť veliká. I v případě výstavy francouzského umění, která v ní v rámci Roku francouzské kultury právě probíhá, realita trochu pokulhává za propagací. To ovšem neznamená, že nestojí na návštěvu. Jako správný frankofil a milovník umění jsem si předem nastudovala průvodce výstavou, jako správný hnidopich vám nyní přináším jeho zkrácenou verzi obohacenou o vlastní postřehy. Varování: SPOILER ALERT.

Výstava je členěna na řadu tematických bloků:

1. Francouzští panovníci v reflexi českých sbírek: portréty a znaky francouzských králů vyjadřují obdiv k politickému a hospodářskému rozmachu francouzské monarchie a souznění s její kulturou. Jak jsem to tak pochopila, být urozen a odporně bohat ještě neznamená netrpět maločeským komplexem méněcennosti. A tak se čeští šlechtici od dob baroka systematicky opičili po všem, co jen zdálky připomínalo uctívanou zemi galského kohouta. Koneckonců l´žabák na l´podnose je určitě víc chic než chlupaté knedlíky.

2. Dědictví francouzských rodů: zátiší, nádobí a zátiší s nádobím.

3. Vojenství: obří portrét Ludvíka XIV. na koni. Datum vzniku nezapamatovatelné a otázka, zda je tlustší kopytník nebo Ludva, nezodpověditelná. To „Velký kapitán“ (Jindřich II.) byl proti němu hotový princ z Fešákova a jeho kůň jakbysmet. Inu Rohanští. Líbily se mi šavle, kordy i kordíky a nejvíc maškarní dýka císaře Napoleona III. s pozlacenou rukojetí, barevnými kameny a nepříjemně zahnutou čepelí. Umím si představit, kolik legrace se na takovém bále dalo zažít.

4. Rohanové a královna: díky rohanským fondům se v českých sbírkách zachovaly jedinečné doklady francouzských dějin, dotýkající se dokonce i královských potomků. Kudrnatí potomci s tlustými obličeji nevypadají na portrétech ani roztomile, ani jako děti.

5. Monarchie a církev: z bust, olejomaleb a rozměrů liturgických rouch se zdá, že minimálně co do hmotnosti prelátů se historie skutečně opakuje.

6. Věhlas mistrů: zaujal mě obraz Charlese Antoine Coypela „Zkáza Armidina paláce“ kvůli drakům, táhnoucím kočár zamilované kouzelnice, kteří jsou jako živí. Také je zřejmé, že Ludvík XIII. byl mnohem hezčí než XIV., a že to nebyl až takový problém.

7. Idyla a výbuch: tuto část ilustruje obraz, pod nímž je podepsán Pierre-Jacques Volaire, a který zobrazuje rybolov (idyla) pod Vesuvem (kouřícím) nebo „Požár“ od umělce s melodickým jménem Hubert Robert. Mimochodem na plakátech je skutečně Marie Antoinetta, ale víc se mi líbila jiná hlava, konkrétně „Busta dámy“.

8. Nový řád a Napoleon: vyobrazení Napoleona plně vyhovovala jeho zájmům i stylu, jenž prosazoval: empír. Někteří doboví tvůrci ovšem povýšili pochlebování na vrcholový sport, když z císaře začali dělat poloboha. Na korunovačním portrétu má Napoleon oči jako Putin a císařovna Marie Louisa na čajovém šálku připomíná špekáček.

9. Rohané a Napoleon / protinapoleonská šlechta: jediný skutečně pěkný chlap z celé výstavy byl vévoda d’Enghien, Louis-Antoine-Henri de Bourbon-Condé. Není divu, že ho dal Napoleon zlikvidovat.

10. Romantismus. Karel X. a Čechy. Malí trubadúři: krajinky, krajinky, krajinky – a mniši. Líbil se mi výjev z kláštera San Giacomo na Capri – kartuziáni za úplňku. Konečně nějaká inspirace pro mou literární tvorbu. :) Výstava skrývá i jednoho malého Delacroixe (portrét hraběte Palatiana převlečeného za Řeka) a divný obraz v krásném rámu „Šílenství Karla VI.“ od Charlese-Marie Boutona.

11. Akademická tvorba: líbily se mi hodiny všeho druhu a velikostí. Schválně zkuste najít ciferník u Rohanských hodinek. :)

12. Plenérismus: nonkonformní umění počínaje tvorbou Barbizonců a plenéristů nepatřilo mezi vyhledávané artefakty pro šlechtická sídla. Nedivím se.

Snad jsou to opravdu jen francouzské paběrky, ale vidět je pohromadě není nezajímavé. Navíc to není špatný pocit být alespoň vláknem z gobelínu spojen se zemí Voltaira (a teď nemyslím jen toho koně :), Stendhala, Préverta a Belmonda. A navíc se díky poměrně stísněným výstavním prostorům dozvíte i ledacos zajímavého ze života svých hlučnějších bližních. Já třeba vyslechla celou ságu rodiny Otravných, z nichž každý už ve školce maloval lépe než Jacques-Louis David. Au… revoir.

—-

pozvanka

zdroj: http://www.hrad-landstejn.eu

Louis-Antoine-Henri de Bourbon-Condé

zdroj: http://www.npu.cz

knihy

zdroj: http://www.npu.cz

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: