Posláno autorem: Vesper | 1.12.2013

Vztekle až do smrti

Marek Eben zpívá v jedné písničce, že má dny, kdy je velmi svěží, a dny, kdy je velmi tuhý, a bohužel u něj většinou převažujou ty druhý. O mně se dá říct, že mám dny, kdy jsem velmi netečná, a dny, kdy jsem velmi reaktivní, a je to tak půl na půl. Ta druhá polovina ovšem stojí za to.

Nevím, jestli to znáte, ale fakt mívám chvíle, hodiny i dny, kdy se ze mě stává dvousetprocentní asociál. Na pěšině, která je nutnou součástí mé cesty na tramvaj, mi vadí bláto/sníh/led/klíšťata (podle roční doby, nehodící se škrtněte). V tramvaji mi vadí vyuzení bezdomovci, uvaření kravaťáci, vysmažení teenageři a vypečené děti, vřeštící „Mááámi, já si chci sednout!!!“ (popř. výživnější „Mááámi, já si chci sednout jinááám!!!“). V práci mi vadí kolegové, co si udělají kafe, vypaří se do svého doupěte, a nechají kávovar zoufale pípat žízní, protože mu došla voda a oni jsou líní ji doplnit. O neschopnosti nasadit novou roli toaletního papíru se tu rozepisovat nebudu, domnívám se totiž, že vědci z nějaké důvěryhodné země brzy přijdou se šokujícím důkazem toho, že mužská část populace vlivem chybějícího chromozómu XYZ toho není fyzicky schopna, a požadovat po nich něco takového se rovná diskriminaci. Nechci se rozepisovat ani o tom, jak mě dokážou rozčilovat telefony (mám 3), e-maily (mám 3) nebo spolupracovníci (mám jich 130), protože koho ne, že jo.

Moje maminka je hezká, ale nijak extra nápadná žena, má ale v sobě neuvěřitelně silný magnetismus, který k ní přitáhne každého revizora v okruhu deseti kilometrů. Já mám zase zvláštní charisma spočívající v tom, že chci-li nastoupit do tramvaje jakýmikoli dveřmi, rázem se k těmto vrhnou všichni, kdo chtěli vystoupit (možná mezi nimi bývá i pár těch, co vystoupit původně nechtěli, ale pro tu legraci změnili názor), a začnou se v nich přetlačovat jak stádo bizonů u napajedla, a tak, když zazní signál, nezbývá mi než se propasírovat dovnitř s tísnivým pocitem, že prolézám lisem na česnek (můj nákup tak obvykle i vypadá). Pokud je vystupujících jen pár, zpravidla se mezi nimi záhadně zjeví osoba se sníženou pohyblivostí, která účel splní spolehlivě. Ptáte se teď, proč prostě nejdu k jiným dveřím? Protože je to zbytečné. Samozřejmě ještě občas zkusím štěstí, a to se mi pak poštěstí ocitnout se uprostřed chumlu Japončíků (Britů, Francouzů, Holanďanů, Němců nebo buddhistických mnichů), kteří si na poslední chvíli uvědomili, že cesta je možná cílem, ale tato stanice je určitě jejich cílová.

V obchodech s konfekcí mi vadí prodavačky, co mi funí za krk jako vlkodav, a ještě víc mi vadí v obchodech s nábytkem, kde bych musela mít v kabelce skládací tranzit a párek stěhováků, abych tam dokázala něco otočit. Nejvíc mi ovšem v obchodech vadí placení.

Nedávno jsem byla na duchovní obnově. Léta (i zimy) jsem se podobným akcím vyhýbala jako čert kříži (trefné přirovnání) a i jen výjimečně se odvážím infiltrovat nějakou sešlost v naší farnosti, kde se jinak cítím docela dobře. Ale stalo se, vzala jsem si podpatky, Midnight Poison a šla jsem. Sál byl narvaný, exercitátor skvělý, a přestože jsem soustředěně poslouchala, nemohla jsem mimoděk neregistrovat jisté aspekty, provázející zřejmě každé větší společenství s vyznáním i bez.

„Existují lidé, kteří musí vždycky a všude jíst. Vzali by si chleba s máslem i do pekla.“ Tuhle znechucenou větu vložil do úst jedné ze svých postav Erich Maria Remarque, a já si ji v této situaci bezděčně vybavila. Na plakátku, pravda, nebylo nic o tom, že bychom se měli postit, a nic proti babičce, která si potají schroupe sušenku, za předpokladu, že na mě nehází drobky, jenže u toho nezůstalo. Mezi přednáškami jsme měli hodinovou pauzu, přesto však někteří přežvýkavci v rámci prevence náhlé smrti hladem neustali v úsilí ani těsně přede mší. A tím nemyslím ty pod pět let. Když už jsme u dětí, seděla jsem vedle paní s dcerou a malou vnučkou, která nevřeštěla pouze v případě, že jí bylo dovoleno hrát hru „obejdu celou řadu a všem dupnu na nohu“. Efektní to bylo především u jednoho podřimujícího pána. Kdo by to řekl, že to mrně má takovou páru?

Po levici jsem měla děvu s igelitkou, podle všeho studentku nedaleké Fakulty tělesné výchovy a sportu. Seděla zpříma, igelitku na zemi. Chvíli se nedělo nic. A pak to přišlo. Zahájila sestavu. Shýbnout, lovit z igelitky tužku, narovnat, shýbnout, dolovat z igelitky sešit, narovnat, rozmyslet si to, shýbnout, vrátit obojí do igelitky (pečlivě zabalit), shýbnout, vyštrachat z igelitky vodu, narovnat, lokat, lokat, lokat, shýbnout, pátrat v igelitce po spadnuvším víčku, narovnat, shýbnout, nainstalovat do igelitky lahev s vodou, narovnat, shýbnout, zvednout lahev, která spadla, narovnat, shýbnout, prozkoumat igelitku ve snaze najít bonbón, narovnat, cucat, shýbnout, začít hledat vodu… etc. etc. etc. Mimochodem, igelitky šustí. Šustí zvlášť nahlas v místnosti, kde se 250 lidí snaží být potichu, aby něco slyšeli.

Když jsem později uvažovala nad tím, kolik světců, co zabloudí na můj blog, si bude pokládat za povinnost napsat mi hezky po křesťansku pro mé dobro nějakou ošklivou věc, jako tomu bylo minule, vybavil se mi ještě jeden můj oblíbený spisovatel. Konkrétně pasáž z jeho knihy, kde popisuje zpovědi řeholnic. Sestra Marie Terezie se dnes zpovídala, že převelice zhřešila myšlením, slovy i skutky. (…) Dovolila si být podrážděná, když sestra Scholastika během Loretánské litanie i požehnání kašlala. Také ji pobavily rozpaky sestry Marie Josefy, která při mši usnula na kůru za varhanami, a sestra Anastázie poslala sestru Janu Františku, aby ji šla vzbudit. Sestra Scholastika také převelice zhřešila myšlením, slovy i skutky. (…) Nedovedla potlačit zlost, když sestra Marie Terezie při Loretánské litanii i při požehnání hlučně smrkala. (…) I sestra Marie Josefa převelice zhřešila myšlením, slovy i skutky. Při mši za varhanami usnula a zlobila se na sestru Janu Františku, kterou poslaly, aby ji vzbudila…*

No a já jsem jen (s)prostý laik. Pak se mi divte. :)

—-

DSC_0266

* Bruce Marshall: Dělníci na vinici, str. 149

Reklamy

Responses

  1. Excellent! :D

  2. Šťastné a veselé! :-)


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: