Posláno autorem: Vesper | 22.10.2013

Peterovi přátelé / Peterʼs Friends

„Uspořádám večírek.“

Komedie/Drama

Velká Británie 1992

Režie: Kenneth Branagh

Hrají: Stephen Fry, Kenneth Branagh, Emma Thompson, Hugh Laurie, Imelda Staunton, Phyllida Law, Alphonsia Emmanuel, Richard Briers, Rita Rudner, Tony Slattery, Alex Lowe

Peter Morton, který nedávno zdědil honosné sídlo, pozve šest bývalých spolužáků z Cambridge na sraz spojený s novoroční oslavou. To, že uplynulo deset let, ale neznamená, že ochladly emoce, a to jak v dobrém, tak špatném smyslu slova. Každý z kamarádů se změnil, každý utržil od života nějaké šrámy; Peter má ale tajemství, které šokuje všechny.

Čas je hráč a život hra, ze které nikdo nevyjde nepoznamenaný. Rozdíl je jen v tom, o co kdo přijde a co se komu podaří vyhrát. Spolužácké srazy bývají frustrující, životní peripetie lidi odcizují a společná minulost se často ukáže jako nepříliš pevné pouto. Peterovi kamarádi po deseti letech už také nejsou onou ztřeštěnou partou, která tancovala kankán a zpívala seznam stanic londýnského metra na vánočních party konzervovaných snobů. Všichni mají problémů nad hlavu, každý je jaksepatří otřískán životními bouračkami, nikdo se vlastně na sraz netěšil – a o to víc si dávají najevo, jak jsou šťastní, spokojení a jak se rádi vidí. Jenže to, co se dá s úspěchem předstírat dvě hodiny v tlumeném osvětlení restaurace, při delším pobytu pod jednou střechou neobstojí.

Andrew: „Dospělí jsou jen děti, co mají peníze.“

Každý z účastníků přiváží do Peterova zámku malou část vlastního světa a velkou porci vlastních očekávání. Andrew (Kenneth Branagh) má předsevzetí nevyletět z kůže ze své nesnesitelně americké manželky Carol (Rita Rudner), posedlé životosprávou a hollywoodskou budoucností. Staropanenská Maggie (Emma Thompson) kuje cunning plans na lapení Petera a jeho majetku do chomoutu. Erotomanka Sarah (Alphonsia Emmanuel) plánuje vylézt z postele, kde má momentálně zaparkovaného ňoumu Briana (Tony Slattery), jen v případě přírodní katastrofy. Mary (Imelda Staunton) by nejraději stále visela na telefonu, a její manžel Roger (Hugh Laurie) na telefonní šňůře. Jediný, kdo je naprosto v klidu, je Peter a jeho distingovaná hospodyně Vera (Phyllida Law, mimochodem matka Emmy Thompson).

Maggie: „S někým jsem teď chodila. S jedním autorem.“
Andrew: „A co se stalo?“
Maggie: „Spáchal sebevraždu.“
Andrew: „Co psal za knížky?“
Maggie: „Příručky o sebezdokonalování.“

Nad situačním převládá konverzační a britsky suše neslušný humor, nezřídka založený na slovních hříčkách, které se českému dabingu ve většině případů podařilo pohřbít hodně hluboko. (Zkuste ovšem vtipně přeložit např.: „Do you have wood in Los Angeles? Well, we have Hollywood.“). Místy je hodně patrné, že příběh byl původně divadelní hrou, i herecké výkony jsou v některých případech poněkud teatrální. I přes komický potenciál a kamarádské pošťuchování zůstává atmosféra celou dobu podivně napjatá, a jak postupně vylézají ze skříní kostlivci, je jasné, že nikdo neodjede tak, jak přijel. Genialita snímku spočívá právě v tomto kontrastu: opravdu pobaví a opravdu se člověka dotkne.

Andrew: „Dokonce i papež pije na Silvestra.“
Maggie: „Papež ale pak není otravnej.“

Peterovi přátelé jsou obsazeni britskou hereckou elitou (a mimochodem skutečnými spolužáky z Cambridge), to ale neznamená, že by postavy byly stoprocentně sympatické. Ženáč Brian například je nemožný blboun, neustále omílající trapnou historku o Gretě Garbo, Maggiina urputná snaha uhnat Petera budí rozpaky a Maryina úzkostlivost je zneklidňující. Všichni jsou v podstatě úplně obyčejní, liší se jen v závažnosti svých problémů. Zatímco Carolino noční plundrování ledničky a následné hysterické cvičení je úsměvné, Andrewova postupující ztráta sebeovládání nikoli. Sarah zas projeví vysokou hladinu egocentrismu ve chvíli, kdy se ňouma Brian kvůli ní odhodlá opustit svou manželku. Nejhorší trauma ale prožívají Roger a Mary, jejichž lpění na synkovi je způsobeno tím, že nedávno přišli o jeho dvojče. Vedle uhlazeného Petera jsou tihle dva nejsympatičtějšími postavami, a proto je fajn, že právě oni prožijí katarzi, která je posune ke světlejším zítřkům. Cesta k ní ale vede přes nejemotivnější scénu celého příběhu.

Roger: „Prostě se to stalo. Není to moje vina.“
Mary: „Já vím, že jsem nerozumná, ale chci za to někoho potrestat. Chci z toho někoho vinit, protože je to tak kurevsky nespravedlivý!“
Roger: „Mary, máme Bena, máme jeden druhýho. Simon bude navždycky součástí našich životů. Pořád jsme hrozně šťastný lidi, a je spousta věcí, za které můžeme být vděční.“
Mary: „Neopouštěj mě.“
Roger: „Neopustím.“

Zajímavým aspektem, který dodává ději na přesvědčivosti, jsou i autobiografické rysy, spojující některé postavy s jejich představiteli. Hudební čísla se odehrávají pod taktovkou Rogera, který střídá nástroje se stejnou lehkostí jako Sarah partnery. Andrewův alkoholismus je až příliš přesvědčivý, a kultivovaný pán domu se zas nijak netají svou sexuální orientací. I na knihomolce Maggie nebo povrchní televizní hvězdičce Carol je lecos autentického.

Carol: „Maggie, jsi moc hezká holka.“
Maggie: „Ne, nejsem.“
Carol: „Jo, jsi. Ale vedle tebe vypadá i Matka Tereza jako šlapka.“

Hudební podklad filmu stojí nejen za zmínku, ale za celý odstavec. Kromě muzikantských vložek samotných protagonistů (Rogerovu sofistikovanou reklamní znělku, v českém znění „Naše káva – žhavá láva“, zkomponoval sám Hugh Laurie :) zazní Offenbach a Puccini, Cyndi Lauper (Girls Just Want To Have Fun), Bruce Springsteen (Hungry Heart), Eric Clapton (Give Me Strength), The Pretenders (Don’t Get Me Wrong), Queen, Nina Simone, Tina Turner a další.

Maggie: „Spal jsi se Sarah.“
Peter: „Má milá, i arcibiskup z Canterbury spal se Sarah.“

Peterovi přátelé jsou stejní jako vaši nebo moji spolužáci. Milí, divní, dojemní, trapní, trudomyslní, vtipní a otravní, a jak tomu tak bývá, osobní problém každého z nich je ten největší a jediný na světě. Dokud nedojde na novoroční přípitek u krbu… Člověk asi občas musí narazit čelem, aby si uvědomil, že na tom zdaleka není tak zle, jak si myslí. Tento film je univerzálním lékem na sebelítost. A na S/M nutkání jít na sraz po letech.

Peter: „Vero, můžete mi gratulovat. Vypadá to, že jsem z Andrewa udělal zase alkoholika, z Maggie erotomanku, a ze Sarah jeptišku. Roger a Mary vypadají v pořádku, ale myslím, že by byli radši doma. Nic nejde tak, jak bych chtěl.“
Vera: „Gratuluji vám.“
Peter: „Děkuji.“

—-

peters-friends-1

peters-friends-2

peters-friends-3

Photo © Metro-Goldwyn-Mayer

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: