Posláno autorem: Vesper | 25.9.2013

Kdo neví, nevolí

S novým farářem přišly i volby nové farní rady. Pravda, farářuje na okraji světa už čtrnáctý měsíc, ale mně pořád připadá tak nějak zánovní. Možná proto, že jsem ho zatím viděla zblízka jen na monitoru počítače, když jsem zkoumala fotky z farní brigády, a tam měl na sobě víc bahna než páté kolo u traktoru, a tudíž mi pořád dělá problém ho u oltáře identifikovat. Možná to ale souvisí i s mou krátkozrakostí a faktem, že si odjakživa pletu mandarinky a meruňky, levou a pravou ruku, a jména a tváře všech lidí, kteří nejsou filmovými herci.

Jak už to v naší zemi dobrým zvykem bývá, i našim farním volbám předcházela intenzivní mesáž a šou dva tři. Volbami nám začal farář vyhrožovat už v srpnu. Se začátkem školního roku přišlo představení kandidátů. Došlo k němu při nedělních ohláškách, z nichž se už se dávno stala nejoblíbenější část bohoslužby, neboť se při nich se náš duchovní správce většinou odšpuntuje a pak mívá zkraty v obvodech spojující jeho mozek s mluvidly, což mu patrně jednou dopomůže až k mučednické ratolesti. Jeho kázání přitom bývají chvalitebná a při mši se málokdy plete; jakmile ale otevře sešitek s ohláškami (pokud ho ovšem nějaký přičinlivý ministrantský hoša nezašantročí), plodí brilantní perly typu „ve středu máme slavnost, a jako každý večer bude v našem kostele od půl šesté… ehm… ta… hm… záležitost“. Onu neděli, kdy měl odhalit jména volebních lídrů, jsme se tedy všichni těšili na tradiční závěrečný lapsus – výsledek ale předčil všechna očekávání. Farář totiž ulovil bobříka nekorektnosti, když přečetl jména kandidátů podle věku. Od nejmladších, až po „tu úplně nejstarší generaci, tedy padesáté ročníky, prostě ty úplně nejstarší“. Lehkovážnost tohoto prohlášení vynesla našemu třicetiletému pastýřskému jehňátku zlověstné zabublání z lavic (vč. těch pro neslyšící) a dlouhý zamyšlený pohled nejstaršího kmeta komunity, který je nešťastnou shodou okolností padesátým ročníkem, jeho představeným, a zrovna koncelebroval.

Nechtěla jsem opakovat chybu z prezidentských voleb, kdy jsem neustála nátlak katolických karlovců a nakonec natruc nevolila ani Popelníčka, ani Huhňu, a rozhodla se k těmto volbám přistoupit ještě zodpovědněji. Třikrát během osudného týdne jsem studovala seznam té inspirativní partičky kandidátů, s (mým) mentálním akcelerátorem sešlápnutým až na podlahu. Kromě fotografií tam byly uvedeny i údaje o počtu dětí a manželek, a také štěpné informace o tom, zda dotyčný/á raději houbaří nebo loupe banány. Podle jména jsem znala jenom dva, podle fotografií jsem kandidáty rozdělila na ty, kterých jsem si během kostelní docházky nikdy nevšimla, a ty, které jsem zaznamenala, a rozhodně je volit nechci. Rodinné údaje mi v rozhodování moc nepomohly a zájmy teprve ne. Náš pes například také „rád chodí do přírody“, prostě protože nerad se… – venčí – na zahradě, ale to z něj ještě vhodného kandidáta do Sněmovny lordů nedělá. Z našich kandidujících se ve volebním období rádo venčilo v přírodě cca 95 %, což je jistě chvályhodné vzhledem k tomu, že zbytek populace se raději placatí v důvěrném objetí svých tukových polštářů před ultratenkými plazmami, osobně by mě ale víc motivovala volební hesla. Něco na způsob: „prosadím nedělní mši od desíti a od pěti!“, „Richelieu na Hrad!“, „zruším Pozdravení pokoje!“, anebo „Polednice pastorační asistentkou!“.

Oficiální kampaně se nekonaly, neb pan farář jasně naznačil, že ten, kdo by se odvážil je organizovat, laškovat s nimi, či jim dokonce podlehnout, se vystavuje postihu v podobě trestní, pěstní a zpovědní odpovědnosti. Přesto mě ale začala na ulici zdravit různá kontaktní individua, v mačkadlici na svaté přijímání se mi najednou nikdo nepokoušel prohnat hlavu berlí nebo dudlíkem, a někteří z kandidujících dokonce dospěli ve chvilkové lásce k bližním až na samou hranici heroických ctností, když po mši, kdy každý soudný asociální jedinec prchá do bezpečí domova, přestali okounět u kropenky.

Týden před volbami jsme byli seznámeni s volební komisí a postupem, jak mají nemocní zmermomocnit zmocněnce, který by odvolil v jejich zastoupení (plná moc dobrá, podpis papeže lepší). Naposledy jsem prostudovala kandidátku, rozhodla, a v inkriminovaný den a hodinu udatně vyrazila z kostela rovnou opačným směrem od volební místnosti. I když mám IQ 6000, což je mimochodem přesně tolik, co má všech 100 mých kolegů dohromady, nemám ponětí, kdo je ten pravý. Do farní rady na okraji světa, pochopitelně. Vidíte, jaká je to zhouba, když mozek moc pěstujete…

I přes intenzivní a dobře míněné snahy ze strany bližních bohužel zůstávám bytostí, kterou politika míjí ještě větším obloukem než zánět prostaty a malá násobilka. Ale mám předsevzetí, že v nadcházejících volbách volit pudu. V těch do příští farní rady rozhodně. Slyšeli jste slovo Vesper.

P. S.: nadcházející neděli nás čeká instalace čerstvě zvolených i jmenovaných. Těším se. Farář si jistě nedá ujít příležitost říct při této příležitosti nějakou další kardinální pitomost a navíc naše zahrada (přiznávám, že mým přičiněním) letos vyplodila světovou úrodu shnilých rajčat. :)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: