Posláno autorem: Vesper | 23.9.2013

The Oranges / Dcera nejlepšího kamaráda

Sex. Zrada. Skandál. Buďte jako doma.

Drama/Komedie/Romantický

USA 2011

Režie: Julian Farino

Hrají: Hugh Laurie, Leighton Meester, Catherine Keener, Alia Shawkat, Adam Brody, Allison Janney, Tim Guinee, Oliver Platt, Cassidy Gard, Aya Cash, Sam Rosen, Heidi Kristoffer, Boyd Holbrook, Stephen Badalamenti, John Srednicki, Rachel Gittler, Hoon Lee

Manželé Ostroffovi a Wallingovi jsou nejlepší přátelé a sousedé z ulice Orange Drive na předměstí New Jersey. Jejich pohodový život se ale obrátí vzhůru nohama ve chvíli, když se po pěti letech vrací na Den díkůvzdání domů dcera Nina Ostroff poté, co se rozešla se svým snoubencem Ethanem. Obě rodiny by byly štěstím bez sebe, kdyby se Nina dala dohromady s úspěšným synem, Tobym Wallingem. Jenže Nina se zakouká do jeho otce a nejlepšího kamaráda rodičů, Davida. Když už není možné dále tajit jejich vzájemné jiskření, propukne samozřejmě pozdvižení. Nejhůře tuto situaci nese Vanessa Walling, Ninina nejlepší kamarádka z dětství. Následky aféry se postupně podepíšou na všech členech obou rodin. (srv. oficiální text distributora)

Dva nejlepší kamarádi, David (Hugh Laurie) a Terry (Oliver Platt), a jejich zdánlivě bezproblémový život. Dva domy ve West Oranges (ať už je to, kde chce, vypadá to na čtvrť pro lidi se značkovými tepláky) a dvě rodiny. Ta Davidova čítá manželku Paige (Catherine Keener), dceru Vanessu (Alia Shawkat) a syna Tobyho (Adam Brody), který je někde ve světě, Terry má doma momentálně jen ženu Cathy (Allison Janney), protože dcera Nina (Leighton Meester) je taky někde ve světě. Idylka je dokonalá. Samozřejmě až na pár detailů, protože jinak by to nebyl film, ale obrázek, kolem něhož se vinou pozlátkové růžičky. Všichni zúčastnění si žijí po svém a uprostřed svých nejbližších jsou osamělí. David a Terry spolu chodí běhat, Paige a Cathy jsou kamarádky, ale manželské dvojice spolu prakticky nekomunikují. David několikrát v týdnu utíká do domku na zahradě, Terry se realizuje vytvářením obskurních vynálezů, o které ale nikdo nestojí. A jejich děti od téhle koexistence raději utíkají – až na Vanessu, která to má zatím jen v plánu. Hned po kariéře slavné designérky. Zatím tvrdne doma a remcá (= komentuje děj).

Paige: „To není o štěstí, Davide.“
David: „A o čem to teda je?“

To, co život obou rodin a všech zúčastněných obrátí naruby, je návrat marnotratné dcery Niny, která se rozejde se svým vypatlaným snoubencem Ethanem Ethanem (jo, přesně tak se jmenuje) a přijede domů na Den díkůvzdání. Ve stejnou dobu se vrací i kariérní budovatel Toby, a podnikavá Cathy nelení, protože už v duchu vidí, jak se jemu a Nině zelení. Dcera ale moc nespolupracuje, potencionální nápadník samým roztoužením zalomí, a nějak se přihodí, že Nina skončí večer v Davidově azylovém domku a uprostřed strhujícího zápasu korejské basketbalové extraligy políbí jeho majitele.

David: „Co je normální? Ublížil jsem všem, na kterých mi záleželo. A já tohle nedělám. Nejsem takový typ chlapa.“
Nina: „A jsi šťastný?“

U jedné pusy nikdy nezůstane, a tahle odbrzdí lavinu, sice pomalu padající, ale pořádnou. Nejdřív má David výčitky. Nina ne. A pokus o vyříkání moc nedopadne: ale na nejklasičtější větu americké filmové i televizní produkce „musíme si promluvit“ naštěstí nedojde. Než se dva provinilci stihnou propracovat do dalšího dějství, zaúřaduje matka dohazovačka a všechno se provalí. Někdo se urazí, někdo je hysterický, někdo agresivní, a Vanessa vypravěčka začne být nesnesitelná a zůstane taková až do konce. David s Ninou poté, co absolvují poněkud křečovitý osobní rozhovor, se rozhodnou ve vztahu pokračovat. Milují se, a v zájmu vzájemné lásky jdou proti všem ostatním, které mají rádi. Je to odsouzeníhodné, protože to „se nedělá“, nebo pochopitelné, když jejich předchozí život byl dysfunkční? Kam člověk smí v rámci vlastního štěstí zajít? A je štěstí opravdu tou nejvyšší legitimní metou lidského života, nebo tato hodnota nabyla v dnešní době přehnaného významu? Na tyto otázky film neodpovídá, jen je předkládá k úvaze. I proto byl možná některými kritiky označován za „morálně neutrální“. Jenomže ony žádné instantní správné odpovědi neexistují.

David: „Oba víme, že to není správné. Je to sobecké, je to nepřijatelné. OK. Ale oba jsme teď šťastní. Proč máme přestat? Já nechci přestat. Já chci být šťastný.“

Vzhledem k tomu, že vztahy se staršími muži jsou mi bližší než košile, nemusela jsem řešit, na čí stranu se přiklonit. Ať už se ale na rozhodnutí Davida a Niny člověk dívá jakkoli, faktem je, že odstartovalo radikální změny v životech všech zúčastněných. David a Nina do změny spadli po hlavě, ale ostatní by se nejspíš neodhodlali nikdy, nebýt jich. A nejsou to změny k horšímu. Paige zavrhne snobský život maloměstské paničky a začne pracovat v nadaci pomáhající lidem, kteří nemají co jíst, Ostroffovi restartují svůj sexuální život a Terry začne konečně pořádně sportovat. Jen dvojitý Ethan zůstane dutolebem roku a spolu s čím dál otravnější Vanessou kazem nové situace. Právě Vanessa je ze všech postav ta nejvíc pasivní a nejméně dospělá. I kvůli tomu je divák nucen protrpět její pubertální reakce na Davidovy neobratné pokusy o smír, i dobře míněné rejpání jejích kolegů, aby už konečně přešla tak říkajíc od slov k činům. Ethan naneštěstí zůstane nakopnutíhodný pořád.

Vanessa: „Ona je jen sobecká mrcha a on je taky sobec.“
kamarádka: „Ale jestli je opravdu šťastný a kvůli tobě se rozejdou, tak ten sobec jsi ty.“

Jakkoli příběh zavání nejstarším klišé na světě, díky obsazení i propracovaným hlavním postavám k němu nesklouzne. Půvabná Leighton Meester balila Hugha Laurieho už v Dr. Houseovi jako dívka Ali se sporami na mozku. Od té doby nejen změnila barvu vlasů, ale i herecky vyzrála. Nina už není žádná královna střední školy, ale ani dospělá žena, a přestože místy kolísá mezi oběma polohami, má v sobě i něco vyspělého, díky čemuž se dá uvěřit, že by mohla mít dlouhodobější vztah se starším mužem ke spokojenosti obou. A David je všechno, jen ne proutník s druhou mízou. Jednak vypadá opravdu hodně dobře (bez Houseova strniště je Hugh o deset let mladší, ostatně i Leighton prohlásila, že by se do něj byla schopná klidně zamilovat), a pak je tu ono typické bezbranné vystupování, příznačné pro hodně Laurieho postav (tady ovšem bez komického podtextu), plus jeho psí oči, díky kterým by člověk jeho postavě odpustil i brutální vraždu žárovičkového sněhuláka.

Nina: „Zničila jsem ti život?“
David: „Ne.“

Ostroffovi a Wallingovi jsou stejně průměrní jako kohokoli z nás (jen ta vánoční výzdoba je u nás naštěstí vkusnější) a The Oranges není film, který by udělal díru na kterékoli straně světa. Je ale příjemně vtipný, umírněně dojemný i vkusně romantický (jakkoli na skutečnou milostnou scénu nedojde), a nejde o žádný lolitovský remake, jak podotkl Hugh Laurie, protože hlavním tématem není románek Davida a Niny, ale především jeho důsledky. Navíc je to příběh na téma člověku blízké, dobře natočený, podnětný a obsazený (skoro samými) sympatickými lidmi, z nichž některé byste možná měli rádi nejen za plotem. :)

A jestli jsem došla k odpovědím na výše uvedené otázky? Nevím, jestli je opravdu nutné rovnou zbourat dům, abyste viděli na měsíc, ale věřím tomu, že nejhlubší temnota je před úsvitem a že mraky mají stříbrné okraje. A že na místě Niny bych se zachovala stejně.

David: „To není o štěstí.“
Nina: „Kdyby ses teď mohl natáhnout přes stůl a políbit mě a nikdo by to neodsuzoval a nebyla žádná pravidla – udělal bys to?“
David: „Jo. Samozřejmě. Udělal bych to.“
Nina: „Nejsou žádná pravidla.“

—-

The-Oranges

hugh-laurie-orange-01

51173011

The-Oranges-2011

Photo © ATO Pictures

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: