Posláno autorem: Vesper | 29.7.2013

Hugh Laurie v Praze: přijel, zahrál, zvítězil

Hugh Laurie, muž s pověstí génia a všestranný umělec, známý především jako představitel misantropického Dr. House ze stejnojmenného televizního seriálu, přijel s kapelou The Copper Bottom Band v rámci evropského turné u příležitosti vydání svého druhého bluesového alba Didn’t It Rain minulý víkend do Prahy. Česká metropole se pro mimořádný zájem o vstupenky stala jediným městem, které se dočkalo dvou koncertů. Prahu si také Laurie zvolil pro jubilejní sté vystoupení v této sestavě.

Jeho příjezd a pobyt v Praze (naštěstí pro něj) nebyl předmětem mediálního zájmu, koncerty byly naopak ostře sledované. Konaly se v Kongresovém centru, což byla vzhledem k tropickým vedrům dobrá volba. Scéna měla připomínat „středostavovský meziválečný hudební salon“ (prostě obývák se spoustou stolních lamp a promyšleně naaranžovaného haraburdí – nechyběla ani plechovka plzeňského :), světelné efekty byly poměrně střídmé, žádná vizuální disco jízda se nekonala. Kapela sestávala z pěti hudebníků (kytara, basa, trombon, saxofon a bicí) a dvou zpěvaček, Gaby Moreno a Jean McClain. Sám Hugh během vystoupení střídal klavír s kytarou, dva z celkem pěti nástrojů, na které umí hrát. (Osobně bych ho někdy ráda viděla u bicích, což je jeden z mnoha nástrojů, na které já hrát neumím a chtěla bych umět. :)

Koncert začal skoro přesně a atmosféra byla od začátku velmi příjemná a pohodová. Laurie ovšem musel zpočátku zdrženlivé české publikum trochu rozehřát. „Dobrý večer, Praha,“ pronesl s hezkým přízvukem. Po první písničce zkusil ještě „děkuji“, pak se omluvil za svou češtinu a dál už mluvil anglicky – ale relativně pomalu a zřetelně, aby i přítomní pologramotní měli šanci pochopit, o čem je řeč. Hned v první části se pokusil publikum rozezpívat, jenže se ukázalo, že naučit Čechy řádek z Let The Good Times Roll není vůbec nic snadného. „Nebojte se, mám vás rád…“ zasmál se někde uprostřed nácviku. Jakkoli bylo patrné, že celé představení je od prvního pozdravu až do posledního spontánního gesta pečlivě secvičené, když Hugh po druhé písničce podotkl, že „tady v Praze se cítí mnohem líp než v Moskvě“, člověk to s chutí spolkl i s navijákem. Mimoto to byla možná i pravda.

Podobně jako u předchozích koncertů, i v pražském zněly především skladby z alba Didn’t It Rain, zatímco na věci z Laurieho hudebního debutu Let Them Talk došlo jen okrajově. Nejsem odborník ani na blues, ani na jazz, ani na soul, ani na gospel, a ani si na něj nedovedu hrát, tak řeknu jen to, že se mi prostě líbilo jak provedení, tak střídání procítěných balad (What Kind Of Man Are You) s rockovými kousky (You Never Can Tell, You Don’t Know My Mind). Nejvíc se mi ale líbil Hugh sám.

Na pódiu se choval uvolněně, a přestože byl středem pozornosti i celé show, one-man-show to nebyla. Jeho spoluhráči rozhodně neplnili jen funkci „křoví“ a Hugh na jejich výkony opakovaně poukazoval, jakoby ho pořád nepřestávalo překvapovat, že právě on budí takový rozruch. To by se dalo snadno označit za pózu, kdyby nebylo všeobecně známé jeho celoživotní zaryté sebepodceňování a pochybování o sobě samém. Během celého vystoupení bylo patrné, že se sám dobře baví, během některých skladeb seděl víceméně klidně u klavíru a doprovázel toho, kdo právě zpíval, u jiných naopak předváděl neuvěřitelné pohybové kreace (klidně i s kytarou na rameni). Jeden z nejhezčích momentů byl, když během písničky Kiss Of Fire tančil s Gaby Moreno tango. Až cimrmanovsky pak působila chvíle, kdy asistent přinesl na pódium „jablečný džus“, a Hugh vyhlásil siestu, aby se účinkující mohli osvěžit. Publikum už bylo fascinované do té míry, že by bylo schopno sledovat jejich pauzu třeba půl dne (ostatně Laurie tvrdil, že Švýcaři vydrželi tři čtvrtě hodiny :). Jeho charisma je totiž skutečně mimořádné; i přes vtipkování působí vážně, a ve všech polohách sympaticky. Je ještě vyšší, než jsem si ho představovala (189 cm) a navíc nejspíš jediným chlapem na světě, který může nosit růžovou nabíranou košili a nevypadat přitom jako Bruno Ferrari.

Atmosféra sílila s každou další písničkou. Nevím, jestli bylo přídavků pět nebo sedm, ale trvaly skoro tři čtvrtě hodiny a publikum celou dobu stálo a tleskalo. Ještě nikdy jsem nezažila takovou koncentraci lidí, kteří by jednomu člověku dávali tak spontánně najevo, že ho mají rádi a že si ho váží. Ale umím si představit, jaký to musí být pro umělce stimul – a také motivace k vyčerpávající šnůře po jednom celém kontinentu.

hl1

James Hugh Calum Laurie, OBE, herec, režisér, zpěvák, hudebník, spisovatel a držitel mnoha filmových ocenění a Řádu britského impéria, se narodil 11. 6. 1959 v Oxfordu jako nejmladší ze čtyř dětí lékaře a olympijského vítěze ve veslování, Dr. Williama George Ranalda „Rana“ Mundella Laurieho a Patricie Laidlaw. Vychován byl v duchu presbyteriánské církve, sám se ale za věřícího neoznačuje. Podle vlastních slov v dětství často trpěl samotou, protože sourozenci byli mnohem starší. V Cambridge vystudoval archeologii a antropologii, aby „oddálil rozhodování, co bude dělat, až vyroste“. Během studií se věnoval veslování, slibnou sportovní kariéru ale přeťala infekční mononukleóza (dodnes je ale členem Leander Clubu, jednoho z nejstarších veslařských klubů na světě). Když se uzdravil, zapojil se do univerzitního divadelního spolku Cambridge Footlights, kde se seznámil s budoucími úspěšnými herci, Emmou Thompson a Stephenem Fryem, kteří se stali také jeho celoživotními přáteli.

V roce 1989 se oženil s Jo Green, se kterou dnes vychovává tři společné potomky, syny Charlieho (*1988) a Billa (*1991) a dceru Rebeccu (*1993). V Británii je známý především z kultovních komediálních sérií Blackadder, A Bit of Fry and Laurie a Jeeves and Wooster, objevil se ale v cca 70 filmech nejrůznějších žánrů (Petrovi přátelé, Rozum a cit, Madam Bette, Maybe Baby, Let Fénixe, The Oranges apod.) a věnuje se i dabování animáků. V roce 2003 se ujal režie komediálního seriálu Čtyřicítka na krku, kde také ztvárnil hlavní úlohu zmateného doktora s krizí středního věku. Rolí, která z něj však udělala jednoho z nejslavnějších a nejlépe placených herců současnosti, je – a nejspíš ještě dlouho bude – drsný lékařský génius Gregory House, „pošramocený, chromý, disfunkční misantrop se sebelítostným egocentrismem rozmazleného adolescenta“. Za tuto roli obdržel dva Zlaté glóby, dvě ceny Asociace televizních kritiků, cenu Sdružení filmových herců a několik nominací na cenu Emmy. V jednom rozhovoru uvedl, že s postavou House má společnou neschopnost být šťastný. Laurie bojuje již mnoho let s těžkou klinickou depresí a úzkostmi, je známý svým pesimismem, nedůvěrou v úspěch a setrvalými pochybnostmi o svých schopnostech. „Značně pochybuju o svých hereckých dovednostech,“ řekl v Radiu Times před pěti lety. „Jsem něco jako závodní jezdec s nejrychlejším vozem. To ze mě nedělá dobrého jezdce, ale mám výhodu na začátku závodu. (…) Nesmírně se sám sobě nelíbím.“ Na otázku, zda se považuje za talentovaného, vážně odpovídá: „To je nesmysl, naprostý nesmysl.“ I přes komplikovanou povahu jej však jeho přátelé i spolupracovníci označují za příjemného, oduševnělého a citlivého člověka s britsky suchým smyslem pro humor. „Výraz, který vás vystihuje?“ zeptal se ho redaktor jednoho magazínu. „Zaseklý v bahně,“ zněla odpověď.

Vedle hudby („Kdybych mohl, cvičil bych 10 hodin denně.“) miluje jízdu na motorce (v Londýně má Yamahu a v Los Angeles Triumph), četbu P. G. Wodehouse a filmy Clinta Eastwooda, rád hraje ping-pong a boxuje. Vedle The Copper Bottom Band účinkuje v losangeleské rockové skupině The Band From TV, kde hraje s hereckými kolegy z televizních seriálů.

V roce 1996 napsal parodický thriller Obchodník se smrtí, který se v těchto dnech dočkal na českém trhu druhého vydání. V roce 2011 natočil první album Let Them Talk, na které volně navazuje letošní novinka Didn’t It Rain. Časopis Life označil Hugha Laurieho za nejvšestranněji nadaného muže všech dob. „Vždycky mám nejraději to, co zrovna nedělám, tvrdí on. „Když hraju, rád bych psal a měl na sobě svoje vlastní oblečení, ale když píšu, tak jsem sám, takže bych byl strašně rád se skupinou a hrál.“

 

01_hugh_laurie

02_hugh_laurie

03_hugh_laurie

04_hugh_laurie

© Matěj Slezák, http://www.ireport.cz

DidntItRain

© Warner Bros. Records

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: