Posláno autorem: Vesper | 4.7.2013

Moře nemlčí. Ani náhodou.

Tak jsme znovu s Elischkou vyrazily do Dalmácie. Tentokrát na ostrov Vis a hlavně na moře. Elischka měla na starosti pokladnu, shánění potravy a komunikaci s domorodci, Vesper si do kufru zabalila Vercorse, Ronsarda a Tilliera, čtyři parfémy, lékárničku, dva plyšáky (víc se tam nevešlo), asi deset kilo šatstva a kosmetiky, a zajišťovala zasněné zírání, likvidaci potravy, příhodné citace z filmů a klasické poezie, fotografickou dokumentaci a trapné situace.

Útvary hradů z písku / Vražedná okna zapomnění / Všecko je pořád stejné / všecko se pořád mění / Oblázky tančí v příboji / a navždy budu slyšet / ten sladký refrén šťastných kamínků / veselý refrén mokrých kamínků (Jacques Prévert)

Do Splitu jsme jely autobusem a spolu s námi několik docela příjemných Pražáků s bagetami a znalostí Gutha-Jarkovského a několik brněnských exemplářů s paštikami a tranzistorákem. Pak tam byl jeden ks. průvodce, jehož jméno jsme zapomněly, ale jehož obsesi k odbočkám mu nezapomeneme. Cestu přes Maďarsko, kde je mimochodem v noci tma jako v pytli, nám zpestřoval výkladem, abychom při jízdě nešťastnou náhodou neusnuly. „A nyní jsme projeli kolem odbočky k městu Hajdúböszörmény, které sice nevidíme a neuvidíme, ale kde se nachází mimořádné nerostné bohatství a rozvinutý strojírenský, chemický a textilní průmysl.“ Po stopatnáctém vstupu Elischka nekompromisně prohlásila, že pokud ještě jednou zmíní těžbu bauxitu, zavraždí ho, pak i všechny jeho příbuzné a přátele, nato jeho dům zapálí a nad spáleništěm zazpívá komickou píseň. Považovala jsem za svou povinnost jí, jakožto starší, zkušenější a mnohem zbabělejší sestra, promluvit do duše, a nakonec jsme dospěly ke kompromisu, že tu komickou píseň vypustíme. Ale kdo ví, možná, že informace „Zátisí severní je mnohem úrodnější než Zátisí jižní“ by pro můj život měla rozhodující význam, pokud bych kdy stihla zjistit, jak se Zátisí liší od evoluce prvoků na Saturnu. Když pak vůdce přesedlal na ságu o dělostřeleckých pozicích, svorně jsme s Elischkou zalitovaly, že nám maminka na cestu nenapekla vrhací koláčky (vločkové sušenky, v naší rodině při řešení konfliktů (n)a rodinných sešlostech velmi oblíbené) a že se nemůžeme pocvičit ve střelbě na mluvící cíl.

Lodní zvon zvoní, / není čas se ptát / kdy se zas vrátím a jak mám tě rád / lodní zvon zvoní tak napít mi dej / a pak mi mávej, pak mi mávej. (Michal Tučný)

Ten autobus jsme ostatně měly za trest. Kupříkladu já měla nejhorší sedadlo nejen v předmětném busu, ale i ve všech ostatních vozidlech aktuálně se nacházejících ve střední Evropě, s výjimkou toho, co spadlo z útesu do moře, a jehož posádku pozřela obří oliheň, i když ani to není zcela jisté, neb nikdo z posádky, ani dotyčná oliheň nepřežily. Opěradlo nešlo sklopit a pak nešlo zvednout. Sedadla šla sklopit dobře, ale silné vůli pana Sardinkovova a jeho velrybí manželky za námi (ona 2 lančmítky, on 1 okurčička a po půlnoci oba špiritusek) vzdorovat nedokázaly. Naštěstí šlo mé sedadlo alespoň vysunout do uličky. Naneštěstí vyžadovalo pasažéra, který by psychicky ustál posměch zadních řad, když se ho v každé zatáčce pokusilo katapultovat střechou až ke hvězdám. Kávovar, má jediná duchovní útěcha, byl nainstalován na mobilním WC, omotán půvabným hadříkem barvy krve, jeho produkty měly příchuť boty a podezřele se podobaly hlavnímu chodu podávanému toho dne, kdy Lukrecia Borgia pozvala pět set nejbližších přátel na party. Navíc obsluhující řidič, tvrďácký asi jako rozteklé máslo, se pokoušel prstýnku navzdory sbalit Elischku. Neunudily jsme se.

Ostrov / Ostrov široký jako neděje / A sladký a klidný jako tvé zrcadlo / Ostrov / Jasný jak velikonoční ráno / Nabízející rozlohu oceánů / Od sirény ke každé vlně / Pojď … (Jacques Brel)

A pak jsme se nalodily a pluly dál a v dál. Přestože máme moře v krvi, Elischka, jako správný vědec, pečlivě nastudovala příznaky a léčbu mořské nemoci. Moc jsme sice nepochopily, o co se přesně jedná, ale zato jsme se na vlastní kůže přesvědčily, jaké to je připálit se od slunce, které v našich zeměpisných polohách už nikdo nezná, plavat v mořské jeskyni s medúzou po boku, a spatřit na vlastní oči Kalhotový útes (rating PG-13 :).

V přístavu Amsterdam / Tam námořníci v písních / Zpívají co si vysní / Na celý Amsterdam / V přístavu Amsterdam / Tam námořníci spí / Jak sloupy z obou stran / Lemují nábřeží (Jacques Brel)

Bydlely jsme v nejlepším hotelu ve druhém nejlepším městečku ze dvou městeček na ostrově. Tento jediný hotel široko daleko je vyhlášen nejlepší kuchyní ze všech hotelových kuchyní široko daleko. Navíc Elischka kombinací chvatu škrtící kravata a svými dlouhými blond vlasy ochočila záhy jednoho číšníka natolik, že nám napříště nosil pití bez objednávky a poslední den se s námi přišel osobně rozloučit. Elischka mu říkala Kapitán Picard, a já také, aby neprasklo, že i přes léta strávená v hlubinách internetu jsem politováníhodný polovzdělanec, který adekvátní seriálovou postavu nezná.

Vlajky krásně vlály, / a v přístavu byl bál, / a my na palubě stáli / a já na banjo hrál, / a holky byly krásný a uměly se smát, / a všichni byli šťastní / a každej tam byl rád. (Waldemar Matuška)

Hotel byl moc pěkný. S dvěma výtahy. Jeden jsme slyšely i přes chodbu a zavřené dveře a překřtily ho na Nasraného slona, protože ve dne se tak choval a v noci tak zněl. Jinak nám ale hotelové služby zcela vyhovovaly. Tedy až na nabídku televizních programů, z nichž byly čtyři německé, italský pravidelně stávkoval, když šlo v detektivce do tuhého, a francouzská nabídka nás dohnala až do místního letního kina na noční premiéru loni zbrusu nové bondovky Skyfall, kde jsme způsobily světový rozruch v řadách deseti místních, kteří nemohli pochopit, jak mohly dvě cizinky proniknout do systému promyšleně maskované distribuce vstupenek a najít cizím očím zcela neviditelné kino. Jinak jsme dny trávily povětšinou na moři nebo v moři, po večerech se věnovaly hýření, které mimochodem už staří kozáci pokládali za jednu z hlavních ctností rytířských, se zmrzlinou nebo pivem v hlavních rolích.

V přístavu Amsterdam / Tam námořníci hynou / Pro pivní melodram / S úsvitem nad krajinou / Ale v přístavu Amsterdam / Se námořníci rodí / Než je žár vyprovodí / Na širý oceán (Jacques Brel)

V sobotu večer jsme se šly do městečka poptat, kde a kdy bude nedělní mše. Kostely jsme při zběžné obhlídce našly hned tři. (Pochopitelně se zde nacházel i utajený kostel sv. Rocca, jako ostatně všude, kam přijedeme. :) Dozvěděly jsme se ale, že místní farář zemřel, a co bude, neví nikdo. Zařídily jsme se podle toho. V neděli ráno jsme se přiměřeně oblékly, poflakovaly se po uličkách, a čekaly na další vývoj událostí. Svátečně oblečení domorodci dělali totéž, nebo posedávali na zápražích. Pak se ozvaly zvony. Samozřejmě ne z lehce dostupného kostela v centru osady, ale z opatství v horách. Nový kněz připlul a mše měla takové grády a decibely, že jsme si daly s Elischkou předsevzetí přestat s remcáním na naše domácí duchovní správce. Aspoň na měsíc.

Ani o dobrodružství nebyla nouze. Elischka miluje zírání na hvězdy skoro stejně jako já zírání na Daniela Craiga, a protože v Komiži bylo jen jedno molo a tam se v noci ležet nedalo, protože na něm byla polovina Komiže, musely jsme hledat alternativní řešení. Už nevíme, kterou z nás napadlo jít po setmění do opatství, zkrátka jsme tam šly. Baterku, pepřový sprej a mobil jsme nechtěly brát, když už jsme musely tahat kapesníčky, foťák a sušenky. Cestu jsme našly po paměti, hvězdy byly krásné a kameny ještě teplé. Světla městečka se mihotala v dálce pod námi, hory nad námi byly jako majestátní hradba. Ležely jsme na chladnoucích kamenech opatství a levandule omamně voněla. A pak se to stalo…

Brzo bude nová vlkodlačí povídka, tentokrát na motivy skutečných událostí. A nebudete se smát.

Nikde déšť nikde mrak / voda šplouchá jen tak, / slanej vítr mou loď žene sám. / Pryč je zlej uragán / modro mám ze všech stan / když se zpátky vracím tam k nám. (Waldemar Matuška)

Bylo to krásné. Azurová barva moře. Loďky, zaparkované na pláži. Dřevěný vozík, pyšnící se jménem Mercedes. Kostel Panny Marie Pirátské s fantastickou legendou. Osamělé zátoky, Stříbrné, Zlaté i bezejmenné, písčité, kamenité i skalnaté, kde jsme se koupaly, sbíraly mušličky, hledaly trilobity a pekly se jako topinky. Osamělé toulání po horách. Obavy, jestli trefíme zpátky, když značky vedly jen odnikud nikam. Proslulý komižský bulvár, dlouhý téměř dvě stě metrů, kde to žije (aspoň občas někdy po půlnoci). Obchůdky, kde se na vás usmívají, i když na všechno saháte, nad vším se dohadujete, a pak odejdete jen s přívěskem na klíče, záložkou s tuleněm nebo šňůrkou perliček. (Vědí, že se za dvě hodiny, dny nebo týdny vrátíte a koupíte dvojnásobek téhož, protože všude okolo jsou jen hory a moře. Něco svým blízkým přece přivézt musíte a s piniovou šiškou a mušličkou s chcíplým ráčkem poustevníčkem díru do rodiny neuděláte.) Horká pogača, jiná v Komiži (1100 obyvatel vč. mravenců) a jiná v metropoli Vis (1500 obyvatel vč. koček). Šplouchání moře. Házení žabek. Rozpálené uličky. Domorodci na motorkách. Kočky. Severští psi ve žhnoucím Splitu. A agent 007, jemuž sluší i chorvatské titulky.

Jsou dva druhy čekání / Jedno kdy se jen čeká / A druhé kdy se jen doufá / Jsou dva druhy lidí / Jedni kteří jen žijí / A druzí kteří jsou na moři (Jacques Brel)

Elischku uchvátila ochutnávka místních specialit, Vesper zase upadala do transu (a občas i do vody) při pohledu na příboj. Když jsme večer zavíraly oči, zdálo se nám, že se svět houpá. Nechtělo se nám domů. Když se člověk s mořem pokrevně spojený, musí rozloučit, třeba i jen na čas, bolí to. Ale říkám si, že to, že voda naráží na kameny, má svůj smysl, protože bez nich by se rozlila po celém světě a ten by zanikl. Možná právě tyhle velké kameny dávají našim životům tvar.

—-

DSC_0477  DSC_0432

DSC_0654

Reklamy

Responses

  1. Hezky blognuto.

    Ale ve prospěch průvodce dlužno podotknout, že zmíněný pán nejenže věděl o existenci středomořských tuleňů, ale ještě o nich správně uvedl, že jsou vzácní.


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: