Posláno autorem: Vesper | 20.5.2013

Les Assassins de l’ordre / Vrahové pořádku

„Máme měřit dvojím metrem? Jedním policii a druhým ty ostatní?“

Drama

Francie/Itálie 1971

Režie: Marcel Carné

Hudba: Michel Colombier

Hrají: Jacques Brel, Catherine Rouvel, Charles Denner, Didier Haudepin, Paola Pitagora, Michael Lonsdale, Luc Merenda, Harry-Max, Roland Lesaffre, Jean-Roger Caussimon, Katia Tchenko, Jacques Legras, Pierre Maguelon, Jean Panisse, François Cadet, Henri Nassiet, Serge Sauvion, Marius Laurey

Soudce Bernard Level vyšetřuje nejasnou smrt recidivisty Sogeata, který zemřel po výslechu na policejní stanici. Z činu jsou obviněni tři policisté. Čím hlouběji soudce do případu proniká, tím větší je na něj vyvíjen nátlak, aby vyšetřování ukončil, neboť policie a justice stojí na stejné straně. (srv. CSFD)

Pozice vyšetřujícího soudce má v systému francouzské justice zásadní význam, především v době do zahájení soudního procesu. Právě on vede a řídí vyšetřování, předvolává a vyslýchá svědky, zkoumá důkazy a poté rozhoduje o podání obžaloby nebo uvalení vazby. Smrt drobného kriminálníka Michela Sogeata vyšetřuje soudce Level (vynikající Jacques Brel), muž vybavený plachým úsměvem a břitkým sarkasmem. Případ mu nadřízený přidělí s tím, že „potřebuje někoho, kdo jde na dřeň, ale zůstane loajální“. „Rozumím,“ opáčí Level ironicky. „Chcete vlka, který bude bečet s ovcemi.“ Jde totiž o ožehavou záležitost. Tři policisté, „čestní a svědomití státní zaměstnanci, kteří žijí pro službu veřejnosti, největší spojenci justice,“ zbili při výslechu podezřelého tak brutálně, že na následky zemřel.

„Tenhle typ případu je to nejhorší, co se vyšetřujícímu soudci může stát.“

Napětí příběhu nespočívá v pátrání po pachatelích – že jsou policisté vinni, divák ví od úvodních titulků – ale v otázce, zda se soudci Levelovi podaří je usvědčit, ustát nátlak na sebe i své nejbližší, a zda je spravedlnost opravdu tak krátkozraká, jak se o ní říká. Level si dobře uvědomuje nepostradatelnost policie na straně jedné, i nutnost učinit přítrž nezákonným metodám těch, kteří svévolně zneužívají svých pravomocí na druhé. Na případu bývalého kasaře je patrné, jaké následky může mít zvrhlé jednání těch, kteří mají pomáhat a chránit: Sogeat je zatčen bez udání důvodu a nucen k přiznání činu, který (parně) nespáchal – v očích strážců pořádku je jeho život a důstojnost na úrovni obtížného hmyzu, který zabijí novinami a smetou ze stolu.

Danièlle: „Člověk není sám, když říká pravdu.“
Level: „Myslíte?“
Danièlle: „Učili mě to ve škole.“
Level: „Zvláštní. Mě také.“

Soudce Level si je dobře vědom horké půdy pod nohama, ale bez ohledu na osobní rizika je odhodlán dobrat se pravdy a dosáhnout spravedlnosti. Už v počátcích vyšetřování dochází ke konfrontaci dvojího pojetí cti: policisté o ní rádi mluví a soudce dělá, co mu velí. Postupně se však situace vyhrocuje čím dál víc: soudcova přítelkyně Laura (nevýrazná Paola Pitagora) i dospívající syn François (Didier Haudepin) jsou falešně obviněni z různých přečinů, obžalovaní policisté si najmou špičkového advokáta Grazianiho (kluzký Charles Denner), který dovede brilantně skloňovat slova „právo“ a „spravedlnost“, zatímco žalující stranu má zastupovat zelenáč, soudci samotnému přijde promluvit do duše divizní komisař Lagache (Jean-Roger Caussimon aka lord MacRashley ze skotského dílu Fantomase) a snaží se jej přesvědčit, že kvůli chybě několika jedinců není vhodné veřejně pošpinit celý policejní aparát. Level ale nehodlá tuto „chybu“ přehlédnout. Zastává totiž revoluční názor, že život i nejobyčejnějšího člověka je stejně důležitý, jako život vysoce postaveného zákonodárce nebo vykonavatele práva, a za tímto stanoviskem tvrdohlavě stojí, přestože nemá v rukou právě ideální karty. „V začátcích vyšetřování jsem si soud nepřál. Ale pak jsem si něco uvědomil. Ano, snad je to výjimka… Ale i kdyby šlo o jediné zlé policisty v zemi, musíme je vyhladit jako škodnou.“

Lagache: „Kde by byl svět bez násilí?“
Level: „Jsem asi blázen, když se domnívám, že by byl lepší.“

Jeden z recenzentů si posteskl, že vyšetřujícího soudce by si představoval jako většího „ranaře“. Já se naopak domnívám, že právě rozvážné jednání a jistá bezbrannost v Brelově pohledu dodávají hlavní postavě lidský rozměr. Jeho sok Graziani o něm pohrdavě prohlásí, že je „nejen čestný, ale přímo zaslepený ctí“, Level se však na cestě k soudnímu procesu musí poprat i s pořádnou frustrací (část replik, nejspíš kvůli biblickým odkazům, byla ovšem v dabingu změněna; stejně tak se z české verze záhadně „ztratila“ scéna, kdy Level polemizuje s Bohem). „Myslel jsem si, že jsem Ježíš… ale to Pilát měl pravdu. Nechtěl si zahrávat se spravedlností.“

Soudce má v rukávu jediné eso, jedinou svědkyni: prostitutku Danièlle (okatá Catherine Rouvel, známá mj. jako Lola z Delonova Borsalina). Té ale musí napřed pomoci vybojovat rozhodnutí zastat se pravdy i na úkor osobních zájmů. „Všichni máme svobodu volby. Svobodu stát se zbabělci. Tyranie je jako dračí hlava, která stále dorůstá. Ale já se nemohu vzdát. Protože pak by už nebyla žádná naděje.“

Příběh dle očekávání vrcholí před soudem, kde se Level dočká nejen zklamání a podrazů, ale i šance prezentovat vlastní pohled na celou záležitost. Zde je opět třeba upozornit, že v české verzi filmu chybí poslední scéna, která mění celou pointu.

Graziani: „Vše, co chci, je vytáhnout pravdu na světlo.“
Level: „Světlo uvidíte, spolehněte se. Jen aby vás neoslepilo.“
Graziani: „Já už jsem toho viděl.“

Les Assassins de l’ordre je jedním z mála francouzských filmů, který si otevřeně bere na paškál ožehavé otázky vztahu policie a justice a korupce a svévole státních úředníků po roce 1968 – a navíc se nebojí zaujmout prostřednictvím k nim jasné stanovisko.

Jacques Brel podává v ústřední roli skvělý výkon, a jak je v jeho filmech zvykem, i zde má jeho postava společné rysy s protagonistou. Olivier Todd, autor Brelovy biografie, podotýká: „Nebyl herec, hrál jen ty postavy, které se mu podobaly.“ Kromě příznačné paličatosti, ostré ironie a idealismu je zde i analogie jednání soudce Levela s Brelovým oblíbeným literárním hrdinou. U soudu jej Graziani označí za demagoga, který „si zahrál na Dona Quijota a zaútočil na instituci policejního aparátu“. Zatímco česká verze je přímou linkou do deprese, originál přináší jistou naději pro ty, kdo jsou ochotni pro skutečné hodnoty bojovat i za cenu toho, že ze sebe udělají blázny.

P. S.: české titulky najdete zde.

—-

Level: „Tak vidíte. Zvítězil jste na celé čáře. Nenávist zvítězila.“
Graziani: „Nenávist, láska… člověk by neměl jít proti větrným mlýnům. Don Quijote byl v dětství mým oblíbeným hrdinou.“
Level: „Pak jste nikdy neměl dospět.“
Graziani: „Vždycky jsem nenáviděl promarněné šance.“
Level: „Tohle nebyla promarněná šance. Historie to dokazuje. Ti, kdo včera prohráli, mohou být zítra vítězi. Jen jedno se počítá. Jestli člověk udělá krok správným směrem. Třeba i malý… Věřte mi, ty malé kroky jsou moc důležité.“

—-

les assassins de l ordre  1

les assassins de l ordre 4

les assassins de l ordre 6

les assassins de l ordre 8

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: