Posláno autorem: Vesper | 5.4.2013

Důvodné pochybnosti

(pokračování povídky Teď neplač)

Odlesky paprsků slunce klesajícího za obzor na čerstvě napadlém sněhu plíživě měnily barvu z hebce růžové na světle modrou. Aramův pohled byl přikován ke hladině jezera pokryté tenkou ledovou krustou, která v posledních záblescích soumraku světélkovala mrazivou žlutí. I přes vnější strnulost a vnitřní otupělost si uvědomoval, že někde hluboko v něm vznikla temná propast, na jejímž dně ležely žhnoucí uhlíky bolesti, čekající na nepatrný závan, aby mohly znovu vzplanout a popálit mu duši. Tak takové to je, když člověk někoho ztratí.

Zašustění spadaného listí v horní části skalní stezky jej vytrhlo ze zamyšlení. Tělo ale příliš nespolupracovalo. Ztěžka se narovnal a zády mu projela ostrá bolest, protáhl se a ucítil, jak mu ten pohyb trhá ranami. Když se mu udělaly mžitky před očima, pocítil téměř úlevu. Sáhl pro zbraň a mechanicky se přesvědčil, že je nabitá. Walter v jeho ruce působil sice jako dětská hračka, ale Aram mu dával přednost před všemi ostatními. Ukryl se za kmen pokrouceného stromu a vyčkával.

Kroky se pomalu přibližovaly a po chvíli bylo slyšet, jak příchozí zdolává strmě se svažující skalní průrvu a směřuje k jezírku. Aram se zhluboka nadechl a snažil se rozpoznat, koho má před sebou. Neznámý mezitím došel skoro až k vodě a Aram ho zahlédl mezi stromy. Cítil, jak se mu ježí vlasy na zátylku. Příchozí byl střední postavy, celý v černém. Přes rameno mu visela opakovací brokovnice Browning, druhou nesl v pravé ruce. Na holé hlavě měl naražený zmačkaný klobouk. Pohyboval se pružně a sebejistě jako kočkovitá šelma, aniž se obtěžoval snahou být nenápadný. Na místě, kde předtím stál Aram, nepatrně zaváhal. Natočil hlavu směrem k místu, odkud jej velitel vlkodlaků pozoroval, ale neotočil se. Aram sledoval jeho profil a cítil, jak se mu dlaň, ve které svíral Waltera, začíná potit. Neznámý se ale jen pousmál a jakoby nic pokračoval svou cestou. Aram zaskřípal zuby. Tohle nám ještě scházelo.

Rainmaker udeřil pěstí do stolu. „Co má tohle krucinál znamenat!?“ zařval, až se okenní tabulky zachvěly hrůzou. „Jasně jsem řekl, že ta zbraň zůstane pod zámkem a že o ní nemáte s nikým mluvit! Chci vědět, kdo z vás porušil můj rozkaz!“ Bratr Lino se krčil na židli a netroufal si na představeného pohlédnout, bratr Gerard se kousal do rtů a očima těkal po místnosti. Jen bratr Lambert čelil Rainmakerovu hněvu klidně a v jeho pohublé tváři se nepohnul jediný sval. Rainmaker si dal ruce v bok a z očí mu sršely blesky. „Čekám, pánové,“ šlehl. Na pár vteřin se rozhostilo ticho. „Nebyl to nikdo z nás,“ řekl bratr Lambert mírně. „Naše setkání s Moriartym nejspíš někdo poslouchal.“

Aram nehlučně prošel bočním vchodem do provizorního velitelství vlkodlaků a kývl na strážného, který měl hlídku. „Co se to tu děje?“ Až k nim pronikaly ze dvora vzrušené hlasy. „Máme návštěvu,“ odpověděl strážný, ale než stačil říct cokoli dalšího, Aram už zmizel ve tmě. Nezamířil však na dvůr, vyběhl po schodech na dřevěný ochoz u hlavní budovy. Jeho pobočník Benon se opíral o dřevěný sloup a s puškou připravenou k výstřelu sledoval dění pod sebou. Kvůli zranění z posledního střetnutí s mnichy nemohl skoro chodit, ale na jeho nasazení to nemělo žádný vliv. I on trpěl po zásahu stříbrnými střepinami neustálou bolestí, jediné pohnutí, které však dal v poslední době najevo, byla lítost nad smrtí Modesta, o které se dozvěděl, když se po několika dnech probral z bezvědomí. Aram se zastavil vedle něho a podíval se dolů. „Zbláznili jste se? Jak jste ho mohli pustit dovnitř?“

Neznámý v černém, kterého uviděl před necelou hodinou v lese, stál bez hnutí v kruhu vlkodlaků. Zbraně měl stále při sobě, nevypadalo to však, že by je hodlal použít. „Přišel sám,“ řekl Benon, aniž odvrátil pohled, „prý nabídnout nám své služby.“ Aram sevřel pěsti. „A vy jste snad nepoznali, co je zač?“ „Je sám a my v přesile,“ namítl pobočník, „mimoto by se nám mohl hodit. Zkus to aspoň zvážit, než ho dáš zlikvidovat.“ „Ani mě nenapadne,“ zavrčel Aram. „Se zrůdou jeho formátu nechci mít nic společného. A kde bereš jistotu, že ho neposlal Moriarty a nevpustili jste sem odjištěný granát?“ „To nevím,“ připustil Benon, „ale ani ty nemáš jistotu, na čí je vlastně straně. Do hlavy mu nevidíme.“ „A ani o to nestojím,“ Aram se prudce otočil, a seběhl dolů mezi své muže.

„Když už o tom mluvíme,“ pokračoval Lambert, ignorujíc zlostnou žílu, která pulsovala na Rainmakerově čele, „proč jsi vlastně tu zbraň nechtěl použít? Mít ještě trochu munice, srovnali bychom jejich doupě se zemí.“ Rainmaker sebou trhl. „A to má být náš cíl?“ obořil se na Lamberta. „Vyhladit je? Jistě, zabíjet je nejjednodušší řešení. Ale neměli bychom se jim spíš snažit pomoct, najít nějaké řešení jejich situace a k násilí sahat jen v sebeobraně? Kromě toho víme jistě, že je mezi nimi minimálně jedna žena.“ Bratr Gerard se ušklíbl. „Nikdy jsem žádné ženě ani dítěti neublížil, ale tady nejsou ohledy na místě.“ „Jak by sis to vlastně představoval?“ zeptal se bratr Lambert. „Tuhle válku nemůžeme vyhrát jinak než zbraněmi.“ Rainmaker dlouhými kroky přecházel po místnosti. „Kdyby se nám podařilo chytit je živé,“ rozhodil rukama, „třeba by se nám podařilo je – vyléčit.“ Lambert se nevesele pousmál. „Chceš je snad dovléct do kostela? Tvrdíš, že jsou to lidé, mám tomu tedy rozumět tak, že pokusy na lidech by ti nevadily? Víš sám nejlépe, co s vlkodlaky dělá svatá půda, svěcená voda nebo modlení. Je humánnější je zabít, protože to, co plánuješ, je mučení.“ Rainmaker mlčel. „Navíc pokud je pravda, že mají smrtelnou duši, bude to všechno úplně zbytečné,“ přisadil si bratr Lino. „Nevíme, jak je to s jejich dušemi,“ pronesl Rainmaker zamyšleně. „Nechci nikomu ubližovat, ale kdo jiný má najít východisko než my? Je naší povinností to alespoň zkusit. I přes jistá rizika.“ „Doba takových experimentů už pominula,“ namítl Lambert, „teď jsme v otevřené válce.“ V Rainmakerových potemnělých očích znovu zahořely vzteklé plamínky. „Možná máš pravdu,“ odsekl, „možná je už na pokusy o smír pozdě. Ale garantuju vám, že až zjistím, kdo porušil můj rozkaz a použil tu zbraň, připomenu mu středověk!“

Když Aram sestoupil ze schodů, rozhostilo se ticho. Neznámý, který dosud stál nehybně v kruhu jeho lidí, se k němu pomalu otočil. Aram pohlédl na svůj obraz v jeho očích. „Co tu chceš?“ štěkl. „Jmenuji se Schaell,“ řekl cizinec bezvýrazně. Měl hluboký hlas s kovovým nádechem, jako lidé, kteří už dlouho nepromluvili. „Rád bych bojoval za vás.“ Aram se zamračil. „Proč?“ Schaell se pousmál a pokrčil rameny. „Rozhodl jsem se.“ Aniž z něj spustil oči, Aram pomalu vytáhl z pouzdra svou zbraň. „Nestojíme o tvou pomoc. Neměl jsi sem chodit.“ Zamířil na Schaellovu hruď, ten se však ani nepohnul. Jeden z mužů, kteří stáli poblíž, chytil Arama za ruku. „Veliteli! Proč ho alespoň nevyzkoušíme? Ať ukáže, co umí – a pak uvidíme.“ Aram ucukl a vlkodlak ustoupil. „V nejlepším případě mnichům trochu zatopí,“ odvážil se ještě podotknout, „co se může stát?“ Aram sklonil pistoli a přejel pohledem své muže. „Zbavte se ho.“

Bratr Kletus si vykasal kutnu a dal se do běhu. Okolní terén znal dobře a tak si byl jist, že pokud získá dostatečný náskok, dokáže pronásledovatele setřást. Jenže mu rychle docházel dech. Doběhl ke skalám a v jednom z výklenků se na chvíli zastavil, aby znovu nabral síly. Úplněk byl před dvěma dny a on jej strávil svázaný v klášterním sklepě. Rainmakerovo opatření proti vlkodlakovi ve vlastních řadách. Kletus se pod náporem ostré bolesti v žaludku zlomil v pase a ve chvilce slabosti byl najednou bezbranný proti ponižujícím vzpomínkám, které vycítily příležitost a zaútočily. Člověk prý nesmí spatřit zvěroměnu, ale Rainmaker při ní byl. Díval se na mě. Viděl to…! Nechal mě přivázat řetězem ke zdi jako prašivého čokla a díval se. DÍVAL! Bratr Kletus klesl na kolena a zvracel do sněhu a tlejícího listí sraženou krev.

„Tohle se ti nebude líbit,“ bratr Lambert za sebou zavřel dveře a přistoupil k Rainmakerovi, který seděl v křesle pod rozsvícenou lampou a listoval ve své ohmatané bibli. Nezareagoval, ale ani spolubratra nepokáral, že vstoupil bez vyzvání. Lambert mu podal složený papír. „Zpráva od průzkumné jednotky. Připomíná ti ten popis někoho?“ Rainmaker zvedl zrak od bible a vzal mu hlášení z ruky. Přečetl si ho dvakrát, než promluvil. „Aram… on ho nezabil!?“ zamumlal. „Vyšel od nich ozbrojen a vcelku,“ řekl Lambert. „Takže se s ním domluvili.“ Rainmaker sklopil hlavu. „Nechápu, že Aram na něco takového přistoupil.“ „Třeba má nějaký důvod, který my neznáme,“ podotkl Lambert. Rainmaker jej pozorně sledoval. Již dlouho tušil, že tento bratr ví mnohem víc, než by jemu samotnému bylo příjemné. „Nech mě o samotě,“ řekl úsečněji, než měl v úmyslu. „A ihned stáhněte všechny naše lidi z terénu. Ihned, rozumíš?“

Kletovy nohy podkluzovaly na zledovatělém povrchu. Špičkami prstů se pokoušel nalézt záchytný bod. Chladný vítr si už dávno našel cestu skrz jeho hábit i vlněné svetry, co měl pod ním, a on byl promrzlý na kost. Po nemalém úsilí se mu podařilo vyšplhat na skalní výčnělek, ze kterého bylo možné zahlédnout stezku. Přitiskl se ke zledovatělé pískovcové opoře a sledoval tmavou siluetu, která se objevila za zákrutem. Pod skálou, na které se Kletus ukrýval, se Schaell zastavil. Několikrát se rozhlédl, ale nahoru se nepodíval. Pak beze spěchu vyrazil v Kletových stopách. Ten vyskočil a dal se na zběsilý úprk. V patách cítil přívalovou vlnu paniky.

Benon se v polovině chodby musel na chvíli zastavit a opřít o zeď. Bolest z rány v noze vystřelila po cestě vedoucí z páteře do hlavy a on pod jejím náporem skoro upadl. Rychle se rozhlédl, jestli jeho slabou chvilku nikdo nezpozoroval. Zpoza rohu se vynořila skupina strážných a tak se rychle napřímil. Vzápětí však málem znovu upadl, když ho uchopili za paže. „Aram tě chce vidět,“ řekl třetí.

Aramova tvář vypadala jako vytesaná z ledu. Nepříčetný vztek, který jím lomcoval, byl patrný jen z promyšleně klidných pohybů a svítících očí. Když strážní přivedli jeho pobočníka, pomalu obešel stůl a založil ruce. „Řekl jsem, abyste Schaella zneškodnili a tys ho nechal odejít. Můžeš mi to nějak vysvětlit?“ Benon jeho pohled vydržel. „Poslal jsem ho vyřídit to, o čem jsi už rozhodl. Když to nezvládne, obejdeme se bez něj, pokud ano, můžeme to pokládat za důkaz jeho loajality.“ „Loajality??!!“ zařval Aram a na chvíli se zdálo, že Benona udeří. „Schaell neví, co je loajalita. Jakékoli cítění je mu cizí. Nezná bolest, nezná strach, jak by tedy mohl být loajální? Je to mašina na zabíjení, zrůda z Moriartyho chovu!“ Aram se odvrátil od Benona a uhodil pěstí do stolu tak silně, až se stěny otřásly. Ticho, které poté nastalo, bylo ale mnohem horší. „Přišel za námi sám,“ namítl Benon, „a říkal, že se rozhodl. Navíc posily zoufale potřebujeme.“ „Rozhodl!“ opáčil Aram opovržlivě. „Buď je to další Moriartyho trik, jak nás zlikvidovat, nebo Schaellovi prostě přeskočilo. V žádném případě mu ale nemůžeme důvěřovat.“ Benon sklopil zrak. „Jednal jsem podle nejlepšího úsudku.“ „Jaký je trest za porušení rozkazu, víš,“ Aram kývl na stráž, stojící bez hnutí za Benonovými zády a odvrátil se. Pobočník šel s nimi bez odporu. Když se zavřely dveře, třetí vlkodlak se zadíval na svého velitele. „Standardní postup?“ tázal se opatrně. Aram si přejel rukou po tváři. Hněv ho úplně přešel a vypadal vyčerpaně. „Ne, je přece zraněný, nesmíte mu ublížit. Jen chci, aby se trochu zapotil. Nic mu neříkejte, zavřete ho, a žádné jídlo ani voda. Zítra s ním promluvím.“ Když strážný odešel, Aram přešel k oknu a vyhaslýma očima se díval ven. Benonova neposlušnost se ho dotkla více, než by byl čekal. Svěsil ramena a opřel čelo o chladné sklo. Dokud tady velím já, nestrpím v našich řadách nic podobného. Umělou inteligenci nikdy.

Rainmaker položil klouby prstů na dveře, ale nezaklepal. Vzal za kliku a tiše otevřel. Sienna spala stočená do klubíčka na úzkém lůžku, rozcuchanou blonďatou hřívu rozhozenou po polštáři. Rainmaker ji chvíli pozoroval. Pak se sklonil a zpod hábitu vytáhl injekční stříkačku. Jemně uchopil Sienninu ruku, pak jí vpíchl jehlu do předloktí a stiskl píst. Sienna se zachvěla, ale neprobudila se. Rainmaker vytáhl jehlu, zdvihl ze země prošívanou deku a pečlivě do ní Siennu zabalil. Pak rychle odešel.

—-

(pokračování příště)

aram

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: