Posláno autorem: Vesper | 28.1.2013

Po krk v extázi / Layer Cake

„Drogy změnily všechno. C’est la vie.“

Krimi/Drama/Thriller

Velká Británie 2004

Režie: Matthew Vaughn

Hudba: Lisa Gerrard, Ilan Eshkeri

Hrají: Daniel Craig, Tom Hardy, Jamie Foreman, Sally Hawkins, Burn Gorman, George Harris, Tamer Hassan, Colm Meaney, Marcel Iures, Kenneth Cranham, Nathalie Lunghi, Rab Affleck, Dexter Fletcher, Ben Whishaw, Sienna Miller, Paul Orchard, Louis Emerick, Darren Healy, Matt Ryan, Jason Flemyng, Michael Gambon, Dragan Micanović

Elegantní, vkusně oblečený a zdvořilý hrdina beze jména je dokonalý profesionál. Při svých obchodech s kokainem a extází vydělal nejvíce na tom, že se snažil chovat nenápadně a mít po celou dobu čisté ruce. Nyní se rozhodl s obchody skoncovat, opustit svět zločinu, drog a násilí a zařídit si s pomocí peněz, které se mu podařilo nashromáždit, klidný a spokojený život. Ještě předtím jej však čekají dvě drobné služby pro jeho bosse Jimmyho Price: musí najít ztracenou, drogově závislou dceru mocného zločince Eddieho Templa a dojednat prodej obří zásilky extáze s nekontrolovatelným nýmandem, který si hraje na mnohem většího gangstera, než jakým ve skutečnosti je. Nic se ale nedaří podle plánu a to, co původně vypadalo jako rutinní transakce, je ve skutečnosti dokonalý chaos. Na povrch vyplouvají skrytá spojenectví a situace se postupně mění v boj o moc, který sahá z londýnských drogových doupat až do nejvyšších kruhů britské společnosti… (oficiální text distributora)

Mea culpa, tomuhle filmu jsem křivdila. Viděla jsem ho v rauši po Casinu Royale a v záři jeho dokonalosti mi připadal zmatený a přelidněný. Některé filmy prostě potřebují čas – a já potřebuju čas, abych některé filmy docenila. Dnes, po důkladném přezkoumání, musím konstatovat, že Layer Cake je poctivá a nadprůměrně atmosférická gangsterka s vynikajícím střihem a působivou vizuální stránkou. Režisér Matthew Vaughn svůj debut zvládl na výbornou.

Daniel Craig jako bezejmenný obchodník, „jehož zbožím je náhodou kokain“, nemá páteř ani nervy, hlavu neztrácí, ani když mu ji někdo omlátí o mrazák, a jako bonus vyniká nadlimitním sexappealem a pevnými zásadami. „Udělej si plán a drž se ho. V pravý čas toho nech.“ Jenže zrovna když už se chystá k odchodu do dealerské penze, připlete se náhodou k obchodu s veselými pilulkami s vysokým obsahem MDNA, kterých se potřebuje rychle zbavit banda opičáků, co si seriózní prodej drog představuje jako kozel orchideje. Vzápětí pak vyjde najevo, že výhodná koupě je vlastně kradená a majitelé vypustili Krakena, takže No Name a jeho parta začnou mít extáze brzy až po krk. A tím to teprve začíná.

V úvodní sekvenci i v průběhu příběhu se prostřednictvím vnitřního monologu hlavní postavy seznamujeme s jeho filozofií a světonázorem. XXXX je mladý, sebevědomý a inteligentní fešák, žádný seagalovský terminátor. Oficiálně jej živí podíl v realitce, ve skutečnosti je ale jedním z výše postavených členů dobře organizované skupiny „rekreační drogy, s. r. o.“, jejíž obchod šlape jako hodinky i díky zásadě poznej a respektuj svého nepřítele, jen velice hloupí lidé si myslí, že jsou chytřejší než zákon. Práce ho baví a naplňuje, konto utěšeně kyne, ale on jako správný pragmatik, netouží po profesním postupu, ale naopak odbrzďuje zadní kolečka, aby mohl začít pohodlný život v legalitě.

Žádná z postav a naštěstí ani film sám si žádné otázky po morálce nekladou (i když, kdo hledá, najde). „Dávám lidem to, co chtějí,“ konstatuje suše XXXX. A skutečně se celou dobu o nic jiného nesnaží – protože mu také nic jiného ani nezbývá. Disciplinovanost a profesionalita jeho skupiny je nečekaně konfrontována s partičkou hysterických amatérů, kteří lehce nabyli extáze a teď chtějí za pár pilulek hodně muziky. Pravý tanec ale odstartuje právoplatný majitel předmětné drogy – jeden hodný strýček odněkud se Srbska či Rumunska – který chce bonbónky zpátky a hlavy na podnose jako odškodné. Doslova. Zatímco první třetina filmu je ryze atmosférická, ve druhé se začne koncentrace akčních scén zvyšovat a dojde i na pár slušných brutalit a jednu vskutku originální smrt (ne, žehlit teď dlouho nebudu!). Finále je svižné a závěr šokující… právě závěr je to jediné, co nějak nedokážu docenit. I hlášek je slušná suma, ale ne zas tolik, aby narušily napětí („Z tebe by začala bolet hlava i aspirin!“ :) a koketovaly s parodií.

Příběh je trochu překombinovaný a je třeba jej sledovat dost pozorně, aby se v něm člověk neztratil. Důvodem je především armáda postav, které se objevují a mizí, aby se zase objevily, a které všechny se navzájem neustále podrážejí a likvidují.

Jak už jsem nastínila v úvodu, v rámci žánru má Po krk v extázi netradičně propracovanou obrazovou stránku. Vaughn se inspiroval gangsterkami sedmdesátých let a je to vidět. Většina scén je stylizována do výrazných tonálních kontrastů, chvíle (zdánlivého) odlehčení se odehrají v sytých teplých odstínech, zbytek pracuje se sytě chladnými barvami. Podobně se mi líbil i střih, v komorních výjevech je kamera až hravá (střídání záběrů zpod konferenčního stolku), při akci naopak pádí rychle a zběsile. Pozoruhodná je i jemná symbolika – např. napůl snová sekvence, kde XXXX prochází mezi regály se zbožím, které má do jednoho etiketu Fcuk reality. Dalším nesporným kladem snímku je bezchybná typologie postav a jejich obsazení. Craigovi hlavní role nepochybně vydláždila cestu k Bondovi, jeho dva nejbližší parťáci, Morty (George Harris) a Gene (Colm Meaney), jsou stejně profesionální jako jejich šéf, ale běda, když jim bouchnou saze. Michael Gambon jako don Eddie Temple mi připomínal (Kill) Billa Davida Carradina; škoda je jen, že Sienna Miller dostala na úkor mužské přesily tak málo prostoru.

Posledním kladem, který zmíním, je bezesporu hudba. Režisér se probral domácím archivem a podbarvil působivý výjev s vařícím čajem v hlavní úloze (inu Angličani :) přemýšlivým hitem Duran Duran Ordinary World, situaci, kdy XXXX přijde o zabijácké panictví poetickou instrumentálkou Ruthless Gravity v podání Craiga Armstronga, doprovod k milostné scéně obstarají Rolling Stones a závěrečné titulky v excelentním kontextu s právě dokonaným dějem doprovází bolavá Don’t Let Me Be Misunderstood Joe Cockera.

Vyznavači gangsterek sice preferují Podfu(c)k nebo Sbal prachy a vypadni a těm, kterým z Craiga naskakuje kopřivka, se z tohoto filmu nejspíš také zornice nerozšíří. To ale na jeho kvalitách (naštěstí) nic nemění.

—-

layer_cake_2

layer_cake_3

layer_cake_1

  ©2004 Sony Pictures Entertainment Inc.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: