Posláno autorem: Vesper | 7.1.2013

Městem posedlí

V prostorách pražské Městské knihovny se pomalu chýlí ke konci na naše poměry netradiční projekt – mezinárodní výstava street artu a graffiti. Zatímco čeští četníci pořádají hon na skupinu Ztohoven, v Paříži by se autor vyměněných postaviček na semaforu mohl klidně dostat až do galerie. Ovšem za předpokladu, že by uspěl v konkurenci ostatních pouličních umělců. Paříž totiž dala street artu zelenou.

Před několika lety jsem v rámci závěrečné práce na fotografické škole cca rok mapovala pražskou street art scénu a tato umělecká disciplína je mi osobně velmi blízká. Výstavu Městem posedlí jsem si proto nemohla nechat ujít.

Pro čtenáře, kteří nejsou v obraze, malý úvod (ostatní nechť jej s klidným svědomím přeskočí):

Street art je jakékoliv umění vytvářené na veřejných místech. Jeho motivy a objekty jsou stejně rozmanité jako jejich autoři. Mezi nejvýraznější patři tvůrci graffiti, writers (sprejeři).  Street art ale zahrnuje mnohem více médií a technik, např. wheatpasting (lepení plakátů pomocí lepidla z pšeničné mouky), stickers (nálepky), stencil graffiti (šablonové graffiti), mozaiky, plastiky, videoprojekce nebo street instalace. Vyskytuje se v různých podobách ve městech po celém světě.

V našich zeměpisných šířkách existují dva přístupy ke street artu. Část populace jej radikálně a celkově odsuzuje coby vandalismus či dokonce formu sociální deviace, druhá – méně početná – jej vnímá jako formu umění. Málokdo však zůstává vůči street artu netečný.

Street art nelze paušálně hodnotit jako trestný čin vandalismu, ač jím v určitých formách nepochybně je. Je to především sdělení, které se tvůrce snaží zprostředkovat svému okolí a společnosti. Z mnoha jeho forem lze vyčíst kromě touhy po realizaci určité ideje a stylizovaného vyobrazení skutečnosti, i výron nahromaděných (často nezpracovaných) emocí, agresivity, potřeby upozornit na sebe a své problémy. Je v něm patrné i hledání a potřeba svobody, snaha o jistou nadřazenost, vzdor a protest. Tvůrci street artu pracují s výraznými odstíny, milují kontrasty barevné i významové, rádi dokazují, že pro ně neexistuje nedotknutelné. Vedle hiphopové kultury zde hraje velkou roli i adrenalin. Jedinečnost street artu spočívá v jeho pomíjivosti a originalitě. Tvůrci jsou nezřídka nejen výtvarně nadaní, ale i vzdělaní, a street art jako umělecká disciplína nezná a neuznává žádné hranice. Některé formy pouličního umění jsou hravé a příjemné na pohled, jiné budí odpor i strach. A všechny vyvolávají emoce.

Street art je obtížné objektivně hodnotit, a je nepochybně je lehčí jej odsoudit, než se mu pokusit porozumět.

„Jazyk ulice se znamením vandalismu u nás poprvé rezonuje v mezinárodní konfrontaci a prestižním galerijním prostoru.“

Na kontroverzní výstavě se podílela řada významných světových tvůrců street artu spolu se zástupci české scény. Osobně mě velmi potěšila účast POINTa, legendy mezi writery a mimochodem i absolventa AVU, jehož díla musí pasivně znát minimálně každý obyvatel Prahy, který nenosí od narození bílou hůl.

Expozice začíná spoře osvětlenou chodbou, která je až po strop zastavěná počmáranými papírovými krabicemi. V sálech za ní jsou pak přímo na zdech vytvořena díla vybraných autorů. „Přestože je to riskantnější řešení, ve prospěch co největší autenticity vznikala většina děl (…) přímo na zdi výstavního prostoru a vedle artových pieců se objevuje i nenáviděné tagování a bombing,“ uvádí kurátor výstavy Radek Wohlmuth v doprovodném letáku. U jednotlivých děl nenajdete žádné vysvětlení, název ani komentář, pouze přezdívku autora, a je tedy jen na návštěvníkovi, jak si to, co vidí, přebere. Poměrně netradiční grafický vizuál výstavy je dílem Petra Štěpána ze studia Najbrt.

Většina děl je skutečně monumentální, kromě klasických graffiti kompozic jsou k vidění i kolorované vystřihovánky (americká streetartistka SWOON), rozměrné geometrické instalace (Nizozemec ZEDZ), prostorové instalace (představitel české scény EPOS 257), děsivý „spontánní vizuální hybrid“ (italská skupina REBEL INK), grafické labyrinty (český grafik a experimentátor OBIC), action painting nebo působivé kombinace pieců a videoprojekcí.

Součástí výstavy je i promítání poučného televizního pořadu o street artu (zaslechla jsem ale jen tu část o paragrafech a trestní sazbě) a několik menších sálů je ponecháno napospas kreativitě návštěvníků (vzhledem k tomu, že výstava brzy končí, je v současné době už poměrně obtížné najít tam kousek volného prostoru pro vlastní tag :). Stěny těchto místností připomínají Lennonovu zeď a při pohledu na ně jsem se neubránila úvaze, co bych napsala já sama, kdybych věděla, že to budou číst stovky a tisíce lidí a nic jiného po mně nezůstane.

Nevím, s jakým ohlasem se Městem posedlí u české veřejnosti setkali, ale za deštivého nedělního odpoledne tam bylo docela plno – podle očekávání tvořili většinu návštěvníků mladí lidé – a překvapivě i rodiny s malými dětmi.

Městem posedlí / Mezinárodní výstava street artu a graffiti – Ilegální umění v legálním světě
Galerie hlavního města Prahy – Městská knihovna v Praze / 10. 10. 2012–13. 1. 2013
www.mestemposedli.cz

—-           

DSC_0765

DSC_0773

DSC_0739

DSC_0736

DSC_0781

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: