Posláno autorem: Vesper | 27.9.2012

Hudební objevy roku I

Loni jsem zde představila svá nejoblíbenější hudební alba, nyní vás čeká pár řádek o tom, co zásadního jsem v hudbě objevila za poslední rok.

V následujícím článku vám představím několik alb, z nichž některá český trh příliš (anebo vůbec) nezaznamenal, a pak pár písniček, které mě zaujaly, dojaly, nakoply nebo pobavily. Když mě nějaká písnička chytne – ať už z jakýchkoli důvodů – pouštím si ji pak celé dny pořád dokola a dokola – až pak stejně náhle, jako jsem nastoupila, zase z kolotoče vystoupím a přeladím se na něco jiného. Stejný vzorec je mi bohužel vlastní i v životosprávě, což už tak neškodné není. :)

Alba

Yul Brynner: The Gipsy And I

Yul Brynner byl člověk talentovaný v mnoha směrech a kdo trochu zná jeho filmy, ví, že v mnohých nějakou tu hudební vložku mívá, a to ať jde o film historický, válečný či pistolnický. Ovšem sehnat jeho album cikánských balad s kytarovým doprovodem, které nahrál s Alioshou Dimitrievitchem, dalo neskutečnou práci, která ale naštěstí stála za to. Jeho fascinující bas, který v nejhlubších polohách mírně chraptí, je velmi příjemný v rytmických i pomalejších kouscích a mně jeho písničky navozují dobrou náladu, přestože nerozumím jedinému slovu.

Ukázka zde: Travelling Gypsies

Vanessa Paradis: Une Nuit à Versailles

Vanessu Paradis jsem také objevila nejprve prostřednictvím její herecké tvorby – sice poměrně úzké, ale složené ze samých kvalitních snímků (o některých jsem tu psala a další recenze se už chystá). K její – mnohem rozsáhlejší – hudební tvorbě mě pak přivedl prostý fakt, že se zajímám o lidi, kteří se mi líbí, a ráda poslouchám francouzštinu. Album Une Nuit à Versailles je záznamem jejího koncertu z roku 2010 a dýchá z něj pohodová atmosféra, vytvořená příjemnou hudbou, kultivovaným publikem a krásným prostředím, kde se odehrál.

Ukázka zde: Il y a

Un Monstre à Paris OST

A u Vanessy ještě chvíli zůstaneme. V loňském roce se podílela na vzniku francouzského animovaného snímku Un Monstre à Paris, kde namluvila a nazpívala postavu Lucille. Soundtrack z filmu obsahuje několik jejích duetů se zpěvákem -M- (Matthieu Chédid) a melodické zvuky noční Paříže, kde obchází tajemná příšera… :)

Ukázka zde: La Seine

 Walk The Line OST

Filmový portrét Johnnyho Cashe Walk The Line se opravdu povedl a hlavní protagonisté, Joaquin Phoenix a Reese Witherspoon, odvedli skvělou práci nejen hereckou, ale i pěveckou. Přestože jsem, stejně jako mnoho jiných, byla zklamaná, že na OST chybí plná verze písničky Time’s A Wastin‚, nijak koupě tohoto alba nelituji.

Ukázka zde: Cocaine Blues

The Village OST

Shyamalanovu Vesnici (2004) jsem se nikdy neodvážila zhlédnout – pro noční můry mi stačilo podrobné vyprávění Elischky po návratu z kina. I k poslechu soundtracku jsem se odhodlala až po letech a na její vytrvalé naléhání. Jistě, je to trochu skličující, ale co byste jiného čekali, a rozhodně kvalitní, což nevím, jestli se od Shyamalana do budoucna ještě čekat dá. :( Autorem všech melodií je James Newton Howard.

Ukázka zde: The Gravel Road

Moulin Rouge OST

Stylizovaný vesmír Moulin Rouge mě dojal a mozaika hudebních čísel, složená ze střípků světoznámých hitů v pozlátkovém vydání mě nadchla. Problém s písničkami je jen ten, že v tomto filmu jsou do zpěvu vkládány i repliky postav, a připadá mi škoda, že kvůli nutnému střihu sem tam některé na začátku nebo na konci nejsou, a také, že na albu chybí písnička Show Must Go On, která doprovází jeden z nejsmutnějších momentů filmu. No ale co.

 Ukázka zde: Elephant Love Song Medley

Carla Bruni: Quelqu’un m’a dit

O bývalé modelce, bývalé první dámě Francie a aktuální herečce a majitelce ušatého manžela si můžete myslet cokoli, ale její písničky, zpívané lehce nakřáplým hlasem za decentního kytarového doprovodu se poslouchají dobře. Koneckonců i televizní reklamy je využívají už kolikátou sezónu, tak na nich něco být musí.

Ukázka zde: L’excessive

Bratři Ebenové: Tichá domácnost

Písničky Ebeního tria mám moc ráda. Jsou promyšlené, vypilované, hravé, melancholické, rozverné a především laskavé. Chlebíčky jsou k sežrání, ale ještě víc se mi líbilo v Tiché domácnosti.

Ukázka zde: Chůze

Martin Böttcher: Winnetou Melodien & Karl May Filmhits

Pro mayovky mám sice slabost, ale melodie z nich mi k srdci nikdy nepřirostly natolik, abych je chtěla poslouchat i mimo filmové projekce. Tedy až do chvíle, kdy jsem loni absolvovala výpravu po místech natáčení. Tam to pochopitelně bez adekvátního hudebního podkladu nešlo… a dodnes je poslouchám, kdykoli mě chytne nostalgie a stesk po Stříbrném jezeře.

Ukázka zde: Old Shatterhand

Le 100 Plus Belles Chansons De Noël

Z českých lidových koled mám spíš než husí kůži osypky, což možná nějak souvisí s obchodními domy a obchodnickou masáží, která v Praze vypuká krátce po Velikonocích. Loni jsem se proto přeladila na francouzskou odrůdu a bylo to velmi osvěžující. Třeba takové Rolničky po francouzsku mají s tím hnusným tlouštěm v červeném kabátě pramálo společného.

Ukázka zde

Tomáš Klus: Racek

Tomáš Klus vytvořil svůj osobitý styl kombinací moderního pojetí folku, básnického střeva, z něhož vycházejí zvukomalebné multismyslné texty, a osobního kouzla. Zatímco album Cesta do záhu(d)by na mě bylo až moc lyrické, Hlavní uzávěr splínu mě baví a jeho zatím poslední album Racek také. Všude omílaný hit Pánubohudooken se mi sice – coby člověku zcela apolitickému – brzo omrzel, zaujaly mě spíš písničky, inspirované Čechovovou hrou, podle které se album jmenuje.

Ukázka zde: Nina

—-

A na závěr ještě pár písniček:

Anywhere In The World (Mark Ronson feat. Katy B)

 A Whiter Shade Of Pale (Dr. House S06E15 „Černá díra“)

Budu všechno, co si budeš přát (Janek Ledecký)

Blues Pro Tebe (Karel Gott & DJ Neo)

Céline (Hugues Aufrey)

Hlavně, že jsme na vzduchu (Zdeněk Svěrák)

Lenka (Tomáš Klus)

LoveGame (Lady Gaga)

Mám dny (Bratři Ebenové)

Monster (Lady Gaga)

Rossetto e Cioccolato (Ornella Vanoni)

Soňa ví (Zdeněk Svěrák)

Tik Tok (Kesha)

Titanic (Falco)

Tygr z Indie (Jarek Filgas)

—-

Advertisements

Responses

  1. Racek mě uchvátil. Tu prvoplánovou politickou agitku jsem prostě smazal z playlistu, zvedá se mi z ní kufr.

    • Beru to tak, že každé album, má-li být úspěšné, musí mít singl, kterým na sebe upozorní. Marketingově je tedy ta písnička dobrý tah, ale jde mi na nervy.

  2. Hlavně díky vizuální stránce, ale i hudbě je Moulin Rouge kultovní záležitostí – teda pro mě. Já dokonce v duchu používám obrat, pro který asi čeština nemá adekvátní ekvivalent – mindless crime (another hero, another m.c., behind the curtain, in the pantomime, on and on…) – to když v sobotu po 22 přepínám různé programy a všude dávají filmy kde se všichni mydlej hlava nehlava, a jakmile přepnu na dokumentární kanály, tak tam bojují o přežití nebo forenzně vyšetřují…my make up may be flaking but my smile stil stays on…Jen pro zajímavost…s maminkou pana Kluse jsem hrál blechy (jako v 7-8 letech), taková divná hra, kdy se cvrnkaj na kupu nebo do takového malého popelníku dřevěná kolečka.

    • Blechy znám, maminku Tomáše Kluse ne (ani jeho, bohužel :). Moulin Rouge jsou audiovizuální orgie. A pěvecké výkony Nicole Kidman a Ewana McGregora mě hodně příjemně překvapily.


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: