Posláno autorem: Vesper | 25.7.2012

Obvyklí podezřelí aneb v co věří námořníci

Moře mám v krvi a navíc jsem tvor pověrčivý, rozhodla jsem se tedy zpracovat téma námořnických pověr. Na tento nápad mě přivedla scéna z filmu Morituri, o kterém jsem zde nedávno psala, kdy jeden námořník dostane po tlamě se zdůvodněním, že „na lodi je zakázáno pískat“. Pískání nesnáším na moři, na zemi i v podzemí, a začalo mě zajímat, jaká katastrofa se mu obvykle přisuzuje na lodi. A už to bylo.

Námořnických pověr jsem objevila desítky. Vybrala jsem jen pár těch, co se mi líbily.

  • Na lodi je zakázáno pískat, protože pískání přivolává bouři. (Výjimku měla jen lodní píšťala.) Pískat se ale z různých příčin nemá ani v podzemí, v zákulisí divadla, na horách a v mé přítomnosti. Zakázáno bylo i tleskání – kvůli hromům.
  • Na palubu lodi vstupovat pravou nohou. A nejen na palubu. To dá rozum.
  • Je zakázáno během plavby zabíjet mořské ptáky. Nevím přesně, jestli toto platí na opeřence všeobecně nebo jen na určité druhy. Dočetla jsem se konkrétně o raccích a albatrosech. Námořníci věří, že by to mohly být duše zemřelých námořníků, anebo že ptáci převádějí tyto duše na onen svět. A taky na nich nebývá moc masa.
  • Nevyplouvat z přístavu v pátek. Tato pověra odkazovala na den ukřižování Krista a zaručené případy, kdy loď, která vyplula v pátek, zmizela beze stopy; pravděpodobně ale vznikla za účelem zajistit členům britského námořnictva den volna. Rozšířená verze této pověry zahrnuje i čtvrtky (dny Thora, pohanského boha bouří), první pondělí v dubnu (údajně den, kdy Kain zabil Abela) a druhé pondělí v srpnu (údajné výročí zkázy Sodomy a Gomory). Klidně bych tuto pověru aplikovala i na docházku do práce.
  • Přejmenování lodi přináší neštěstí. Pokud je to přeci jen nutné, je třeba tak učinit s řádnou ceremonií. Ostatně soudím, že toto platí i pro počítače. Lodě měly výhradně ženská jména, což mohlo souviset s ženským rodem slova „loď“, a ve starověkém Egyptě i oči vzhledem k tomu, že více očí více vidí.
  • Na stožáru bývala přibita podkova a pod stožárem mince. Obojí pochopitelně pro štěstí a co taky s podkovou na lodi, že…
  • Zlatá náušnice v uchu přináší štěstí. Různé pověry a zvyklosti se vztahovaly k oděvním doplňkům. Propíchnuté ucho prý značilo, že dotyčný překročil rovník, anebo že přeplul rovnou celý svět. Kouzelná moc se přisuzovala nejen zlatu, ale i nejrůznějším talismanům a tetování. Zlatá náušnice byla prý v praxi určitou pojistkou, že když námořník všechny peníze propije, zůstane mu alespoň jedna cennost a on nezůstane na suchu.
  • Delfíni, doprovázející loď, jsou dobrým znamením, žralok věští smrt. Tak to asi nejen na lodi.
  • Na palubě jsou určitá slova tabu. Nedoporučuje se přát námořníkům „hodně štěstí“ nebo se loučit slovem „nashledanou“. Těžko říci, proč.
  • Večerní červánky dobré, ranní červánky špatné. (Red sky in the morning, sailor take warning. Red sky at night, sailor’s delight.) To bude nějak souviset s počasím.
  • Žena na palubě přináší smůlu. Pochopitelně, protože námořníky rozptyluje (S touto pověrou jsem se mimochodem setkala i u policistů.). Naopak nahá žena prý dokáže rozbouřené moře uklidnit. (Jak policisty, nevím. :) Proto také bývala na přídích upevněna dřevěná postava ženy nahoře bez. Naopak narození dítěte na palubě je šťastným znamením. Jak to ale zvládnout bez přítomnosti ženy, se nikde nepíše.
  • Banány na moře nepatří. Teorie o původu této pověry se různí. Je však zřejmé, že mezi tímto ovocem a námořníky byl nějaký dlouhodobější problém. A vlastně nezáleží na tom, jaký, prostě je to tak. Žádné banány.
  • Kočky na palubě jsou zárukou šťastné plavby. A menšího počtu krys. Toto je základní teze, od níž se odvíjí celá soustava pověr týkající se lodních koček.
  • Potkat zrzavého jedince cestou k lodi je špatné znamení. Další verze hovoří o černém zavazadle, ministrovi a člověku s plochýma nohama. Suchozemské varianty této pověry zahrnují kominíky, tmavovlasé lidi, zelené trabanty, černé kočky a kdovíco ještě.
  • Rybářům přináší smůlu drobné po kapsách. Ryby zřejmě táhnou jen za pracháči.
  • Květiny nemají na lodi co dělat. A pokud je někdo na loď přinese, je třeba je hned hodit přes palubu. Totéž platilo o kněžích, ti ale bývali vyprovozeni zdvořilejším způsobem. Obojí patrně námořníkům přivozovalo chmurné až pohřební myšlenky a který kapitán by stál o depresivní posádku.

Námořnické mýty a legendy jsou dalším velkým tématem, ale těmi se tu zabývat nebudeme, protože mají už dostatek prostoru jinde. Osobně mám nejraději pověst o Bludném Holanďanovi.

 —-

Advertisements

Responses

  1. Výborný, ještě se tam hodí přidat že na palubě se nikdy při přípitku nevstává a neťuká sklenicemi a je to komplet :-)

    • Díky. Komplet to není, vlastně jsem vybrala jen ty nejzajímavější, ale seznam těch pověr by vydal na knihu. :))


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: