Posláno autorem: Vesper | 9.7.2012

Morituri

„Obávám se, že vaší jedinou nadějí je úspěšná mise.“

Drama/Válečný

USA 1965

Režie: Bernhard Wicki

Hudba: Jerry Goldsmith

Hrají: Marlon Brando, Yul Brynner, Janet Margolin, Trevor Howard, Hans Christian Blech, Rainer Penkert, George Takei, Gene Dynarski, Eric Braeden, Wilhelm von Homburg, Buck Kartalian

Během II. světové války dostává kapitán německé nákladní lodi, Rolf Mueller (Yul Brynner), za úkol přepravit 7 000 tun syrové gumy k výrobě pneumatik z Tokia do Bordeaux. Náklad nesmí padnout do rukou nepřítele, proto jsou na lodi rozmístěny výbušniny, aby ji kapitán v případě zajetí mohl potopit. O přepravě tehdy tolik ceněné gumy se dozvídá britská zpravodajská služba, která na loď vysílá svého agenta v přestrojení za příslušníka SS (Marlon Brando), aby výbušniny zneškodnil a připravil tak plavidlo k zajetí americkou válečnou flotilou. (srv. CSFD)

Komorní příběh ze světové války, odehrávající se prakticky jen na omezeném prostoru obchodní lodi INGO, která transportuje gumu pro Hitlera, vězně pro Gestapo, jednu Židovku pro koncentrační tábor a jednoho sabotéra pro Spojence. Alespoň na první pohled. Jenže on ten německý kapitán má nejen srdce, ale i svědomí, ten sabotér vlastně nekope tak úplně za Brity, ale hlavně za vlastní krk, oba byli ke svému úkolu donuceni vydíráním, a ani jeden z něj není nadšený.

Vzhledem k tomu, že o válečných konfliktech vím asi tolik jako o pterodaktylech, jsem si film užila bez problémů s historickými souvislostmi (tedy pokud v něm nějaké takové problémy jsou). Neobvyklá pro mě byla konfrontace s myšlenkou, že v kulisách II. světové války Němec nemusí se nutně rovnat nacista, Spojenec nemusí být nutně hrdina a nejčastějším slovem nebude „Heil“, ale „důsledek“. Důsledky se vyhrožuje a důsledky se berou v úvahu nebo se jimi pohrdá. Charismatický kapitán Mueller má na válku i na a politiku své země vyhraněný názor, a fakt, že si jeho nadřízení pletou jeho obchodní plavidlo s vězeňskou lodí, se mu mírně řečeno zajídá, odmítnout úkol ani zradit svou vlast ale nedokáže, a to ani ve chvíli, kdy se zdá, že je to jeho jediná šance. „Ať už jsem kdokoli, určitě ne zrádce. Jsem tam, kde mám být, a mám v úmyslu tam zůstat.“ Kapitán není nacistický fanatik, ani není zaslepen „plesnivou ideou vlastenectví“, jak sarkasticky prohodí Keil. Má na zřeteli kariéru svého syna, taktéž lodního důstojníka, a jeden vlastní alkoholový exces – esa, kterým jej výše postavení krajané mohou rychle poslat k ledu a daleko od milovaného moře. Je proto rozhodnutý splnit úkol a dopravit náklad na místo určení, ať se děje, co se děje. I přes tyto mantinely ale nepřestane být slušným člověkem – k prvnímu důstojníkovi Kruzovi, který mu pije krev a podráží nohy, zůstává korektní, odmítá terorizovat vězně, které jeho loď přepravuje do náruče Gestapa, a k trosečnici židovského původu se chová zdvořile a s úctou. „Nikdy jsem nevelel vězeňské lodi a nemám to v úmyslu ani teď.“

Druhým králem na šachovnici je německý dezertér Schroeder alias Švýcar na penzi Crain, a nově falešný plukovník SS Hans Keil, který má zneškodnit nálože, a zajistit bezproblémové převzetí lodě i nákladu Spojenci. K přijetí úkolu jej přiměje velmi uhlazený, ale nekompromisní nátlak Britů, kteří mu přislíbí urychlený návrat do staré vlasti, pokud by jejich návrh rád sám ihned nepřijal.

Kapitán Mueller je ale pochopitelně přesvědčen, že Crain/Keil je na lodi jen proto, aby čekal na jeho chybný krok, a svou nevraživost nijak neskrývá. Přitom však mají tito protivníci lecos společného.  Oba mají důvodné pochybnosti nejen o správnosti své „věci“, ale i jeden o druhém, ovšem vůči okolnostem jsou zdánlivě bezmocní a jejich budoucnost je podmíněna splněním úkolu. Kdo v Keilovi naopak vidí jízdenku k lepším zítřkům je důstojník Kruz, nacista na jedničku s hvězdičkou s dokonalým sestřihem, všemi razítky ve stranické legitimaci a přebujelými ambicemi.

Jakkoli se to možná nehodí, budu Morituri srovnávat s Dlouhým soubojem, o kterém jsem nedávno psala. Oba snímky jsem se objevila při postupném zpracovávání filmografie Yula Brynnera, a od žádného z nich jsem příliš nečekala. Myslela jsem si totiž, že v dobrodružném žánru mě už nic nepřekvapí, a válečné filmy přímo nesnáším. Ale oba pro mě byly mimořádným zážitkem a překvapením.

Podobně jako v Dlouhém souboji, i zde stojí postava Yula Brynnera proti jiné, co do scénáře stejně silné a důležité postavě. Na místě Trevora Howarda z Dlouhého souboje tu je mladší a herecky pružnější Marlon Brando (Trevor Howard se v Morituri objeví ve vedlejší roli kluzkého plukovníka Stattera). I zde oba nejednoznačné charaktery postupem času dospějí od vzájemného odporu až k určitému respektu, aniž by přestali být nepřáteli, a oba prožijí kruté vystřízlivění ze svých ideálů. Chladnokrevný Keil, apolitický oportunista, hned na počátku, kdy jej „za tónů Mozartovy hudby“ spojenecký vyslanec přinutí ke spolupráci, a temperamentní kapitán Mueller ve chvíli bolestného rozčarování poté, co se dozví, že jeho syn Karl byl vyznamenán za to, že ve službách Vůdce úspěšně, statečně a hrdinně potopil nepřátelské plavidlo. Zdravotnickou loď…

Stejně jako v Dlouhém souboji čelí v závěru postava Yula Brynnera neřešitelnému dilematu a zachová se tak, aby dostála svým prioritám. Mimochodem, lepší konec než u Morituri, jsem už dlouho neviděla – otázky, motivy ani budoucnost svých postav nedořeší, jen demonstruje skutečnost, že ve stoce není možné se neušpinit – ale také není řešením jít se rovnou utopit. Marlona Branda znám zatím jen z Kmotra, tudíž si jeho postavu v kontextu s ostatními rolemi momentálně netroufám hodnotit. Jeho německý přízvuk, a zvlášť výslovnost kapitánova příjmení jsou ale nezapomenutelné. (Všechny postavy mluví anglicky, ale Keil po nalodění nasadí přízvuk, asi aby bylo zřejmé, že už je v přestrojení. :)

I v Morituri je žánrově netypicky silná postava ženy, která je zdánlivě osudovou femme fatale, ale která neskončí v náruči ani jedné z hlavních postav, naopak je její osud poměrně brutální. A bohužel musím říci, že i zde vidím ve výkonu hlavní protagonistky (v tomto případě Janet Margolin) slabinu celého filmu.

Příběh je poutavý a nepředvídatelný, podbarvený relativně jemným hudebním podkladem Jerryho Goldsmithe, scénář promyšlený a zcela prost klišé a patosu, herecké výkony obou hlavních protagonistů výborné. Je překvapivé, že Morituri byl nominován na cenu Akademie jen ve dvou kategoriích, a škoda, že v dnešní době upadl do stínu megalomanských (proti)válečných produkcí, přetékajících vším, bez čeho se tento film s přehledem a grácií dokázal obejít.

—-

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: