Posláno autorem: Vesper | 13.6.2012

Lehké negativno

„Lidé jsou stvořeni ke štěstí, a kdo je úplně šťasten, je přímo hoden říci o sobě: ’Splnil jsem na tomto světě boží zákon.‘ Všichni blahoslavení, všichni světci, všichni svatí mučedníci byli šťastni.“* Vážení a milí, léto je za dveřmi a tak nastal čas podívat se na svět zpod tmavých brýlí.

Neexistuje větší kritik mé práce, než já sama. Často se mi stává, že něco grafického vytvořím, Náčelník neřekne nic – což je známka toho, že je s výsledkem mého úsilí nadmíru spokojen a nemá slov (to říkám já) – výsledek se dostaví, propagace funguje, design zaujme, výtvor se líbí, dokonce někdo utrousí pozitivní reakci (ideálně před Náčelníkem)… jen já se nemohu zbavit určité vnitřní nespokojenosti a intenzivního pocitu, že to není ono, a že jsem asi v tvůrčím procesu něco zásadního zeslonila** – ale zaboha nemohu přijít na to, co. Při pohledu na práce známých a úspěšných celebrit grafického designu mě pak zpravidla jímají emoce od závisti výš, následované pocity marnosti, bezmoci, beznaděje, chuti na cheesburger a touhou změnit kariéru stát se pucflekem ve sloninci. Ovšem jako slon, kterého vysadili na planetě kolibříků, jsem se cítila ve chvíli, kdy jsem uviděla plakát od svého dosavadního grafického guru, Aleše Najbrta, na 47. ročník MFF v Karlových Varech. Představuju si, jak asi vypadal proces vzniku: „Docela bych si rád příští tejden dáchnul. Hele, a máme novou verzi WORDu!“

Projednou jsem se rozhodla, že nechám místní farnost na pokoji, aby se její členové mohli usušit po minulých Zápiscích, ve kterých jsem na nich nenechala nit suchou. Jenže farnost nenechala na pokoji mne, dalo by se obrazně říci k situaci, kdy se mě v kostele pokusil vážně sbalit asi šestnáctiletý výrostek. I když, abych mu nekřivdila, možná mu bylo šestnáct a půl. Vím, že jsem malá, a že vypadám mladší, než ve skutečnosti jsem – a většinou mě to těší – ale patnáctiny už mám nějaký ten pátek za sebou. Také připouštím, že občas chodím na mši v lehce jeté bundě a džínech, ale tentokrát jsem zrovna měla hochelegant look, vysokánské podpatky a pravé falšované perly, no prostě jsem byla v plné zbroji, a tohle mě trochu otrávilo. Nevíte, kde by se daly sehnat papuče a cvikr, abych se dožila trochy respektu?

Znáte ten typ překvapení, kdy máte v prvních minutách pocit, že vás právě kopla do žaludku plnokrevná slonice? Nedávno jsem tenhle pocit zažila při nedělní mši, kdy jsem byla nečekaně konfrontována se skutečností, že v personálním obsazení farnosti došlo k zemětřesení, způsobeném sopečným výbuchem na straně nejgenerálnějšího představeného řádu, který (odněkud z kokosové palmy) spravuje řád, který spravuje naši farnost. Farář povýšil na vyššího řeholního představeného, a když nám toto slavnostně oznamoval, jeho ego, které je i ve všedních dnech hutné jako bramborová kaše, mě málem udusilo, farníci rozpačitě zatleskali a jedno miminko se poblinkalo. Mimoto nás brzy opustí farní vikář č. 1, v minulosti velmi oblíbený a v přítomnosti a budoucnosti velmi oplakávaný, a namísto něho a faráře přijedou noví sekáči z moravských stepí. Mám citlivou duši umělce, velmi špatně snáším jakékoli změny, a s touto zatím nevím, jak se porovnám. Zato bezpečně vím, že nepůjdu na farní tryznu, neboť nemám chuť sdílenou trudomyslností dospět ke dvěma promile sentimentu v krvi, zato ale půjdu na představení nových klerikálních exemplářů, neboť jsem zjistila, že sarkastické blogování je výborné antifrustrativum. V každém případě mě důstojní pánové poněkud vykolejili. Dokonce mi zkazili radost z toho, že jsem v záznamu procesu Lid vs. David Rath dokázala mezi hlavními aktéry identifikovat jednoho místního farníka, obdivuhodně osvaleného, leč mentálně poněkud utlumeného, kterému soukromě přezdívám Princ Drsoň, a také znechucení nad skutečností, že jedna nejmenovaná společnost obšťastnila národ prostřednictvím reklamy novým slovem „fandítko“. Ach jo.

A nyní exkluzivní okénko do mého soukromí. Vzhledem k nemravnému množství práce a prudké recidivě přirozené lenosti jsem se rozhodla zaujmout dospělý přístup a pořídit si to, co se v zahraničí decentně nazývá upratovačka, a co si v češtině netroufám ani vyslovit. V jistých zemích se ženy kamenují za to, co se u nás pokládá za start v kariéře, u nás se pasujete na mučednický post, když vám někdo pomůže s domácností. Zatím jsem onu delikátní záležitost realizovala jen jednorázově, ale výsledek na bytě i mé psychice byl natolik uspokojivý, že se neostýchám říci – klidně do toho půjdu znovu. Kamenujte mě.

K pedagogice jsem odjakživa měla stejně vřelý vztah jako k národním tancům. Od zápisu na základku až po poslední hodinu na grafice jsem se ani na vteřinu nepřestala cítit jako laureát ceny Tupoun roku. Ale osud, sestra Elischka a má vrozená neschopnost říkat „ne“ tomu chtěli, abych na chvíli přestala melancholicky polievať kvety, štrikovat rubáš a adorovat pixelové chlapy a okusila roli učitelky grafiky a vizuální komunikace. A nyní, na konci letního semestru, mohu s jistotou říci, že jsem se toho vážně hodně naučila. Zjistila jsem například, že na trému se nedá umřít (i když si to člověk hrozně moc přeje), že mí studenti jsou mnohem schopnější, než jsem bývala já ve stejném věku na jiné škole, že mi skuteční pedagogové říkají „paní kolegyně“, a že můžu (fakt!) známkovat.

A jeden trapas na závěr, speciálně pro šklebany, kteří se rádi pasou na neštěstí druhých. Jednoho dne se mi v kabelce díky špatně utaženému uzávěru rozlilo pár mililitrů velice zdravého ledového čaje. Že tento slepil poutem nerozdělitelným i mou platební kartu s jejím obalem jsem zjistila až u pokladny v superu, s plným nákupním vozíkem, sedmdesáti korunami v hotovosti a dvaceti lidmi v zádech. Všem masochistům tuto techniku doporučuji vyzkoušet.

—-

* F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi

** „zeslonit je jako zkonit, ale mnohem, mnohem víc“ (Holly z lodi Červený trpaslík, Kniha moudrosti II, kap. 6)

Reklamy

Responses

  1. :)))))!!! Cvikr bych pro Vás měl :) Sic stříbrný, ale zato bez skel :)

    • :))))) Sem s ním! Třeba mě začnou i oslovovat „slečno“…

      • No jo, to mně ale musíte poradit nějaký fígl, jak to propasírovat drátama :)

        • Nj, a já si vždycky myslela, že vzhledem k tomu množství dat, co se tu otočí, musí z našeho domu vést drát tlustej jak medvědí tlapa… :))

      • Z Vašeho třeba vede, ale z mýho ne :)


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: