Posláno autorem: Vesper | 13.3.2012

Ve zdravém těle zdravý ruch

S lékaři a zdravotnickým personálem jsem vždycky vycházela dobře. Ať už je to způsobeno tím, že jsem pár let pracovala v nemocnici nebo mým tričkem s Dr. Housem, nikdy jsem neměla problém dosáhnout svého: vyšetření, vyšetřování, ošetření, operace, léků, schopenky, neschopenky, omluvenky nebo očkování. Se světem by ale muselo něco být v zásadním nepořádku, kdyby toto všechno šlo hladce i na okraji světa.

Místní praktická lékařka pro dospělé je v ústní lidové slovesnosti známá jako „doktor Fous“. A nejde o škodolibost, ale o objektivní pojmenování reality, jak to dovedou jen děti a prostí venkovští lidé. Fous má fous, ale i přes tuto skutečnost nebylo nikdy sporu o jejím pohlaví. Spornou záležitostí na její osobě je druhé písmeno jejího medicínského titulu.

Doktor Fous je urostlá žena, které by slušelo křestní jméno Kredencia. Až do chvíle, kdy jsem ji poprvé spatřila, jsem si myslela, že nejvyšší osobou v mém životě bude navždycky Old Shatterhand. Při pohledu na Fouse jsem ale musela tuto skutečnost zcela přehodnotit a milého Oldu přesunout mezi nás, zakrslíky všeobecné. Doktorka má velké, nepřítomné oči neurčité barvy, hlodavý chrup a diagnostickou metodu „co vám je a co na to chcete?“. Její pracoviště se skládá z místnosti pro sestru a z ordinace. Příchozí pacienti v první fázi ozdravného procesu čekají na chodbě a čas od času si z nich přátelská sestřička vybírá ty, kteří nejvíc lahodí jejímu oku a ladí se zelenou barvou zdí její pracovny, a ty pak nechává čekat u sebe a povídá si s nimi, nebo spolu s nimi sleduje dění odvedle. Dveře do ordinace totiž nejdou zavřít.

Jsem osoba poměrně stydlivá, a jisté části těla a většinu orgánů považuji za svou soukromou věc, a proto jsem se jednou – poté, co jsem Fouse pracně přesvědčila, aby rozmotal stetoskop a poslechl si moje srdce – pokusila dveře zavřít. Zbytečně. Také jsem zjistila, jak zrádné mohou být rutinní lékařské otázky typu „cože jste brala!?“, když vás se zájmem poslouchá osm dalších lidí a bydlíte na vesnici.

V úplně jiném světle se ale tato skutečnost jeví ve chvíli, kdy (dosud) sedíte na druhé straně dveří. „Máte zvýšené jaterní testy, copak jste předtím pil?“ Mrmly, mrmly, mrmly. „Jenom PIVO?? A panáčka jste si NÁHODOU nedal??“ Mrmly, mrmly. „Jo TÁÁÁK! A kolik, že jich bylo?!“ Mrmly. „No to je pěkné! A nebylo v tom náhodou ještě NĚCO?!!“

A pak mě jednoho slunečného rána Fous něžně drapla za ruku, rozdrolila zápěstní kůstky na jemný prášek, a objevila tep. Nějakou dobu mě takhle držela a hleděla z okna, až jsem se začala obávat, že bude následovat vyznání, nakonec mě ale pustila, napsala do karty „tachykardie“ a pravila jen, že jsem zdravá, na shledanou. Že mám hyperaktivní srdce, vím už mnoho let, chtěla jsem ale vyzkoušet míru její letargie, a kategoricky jsem oznámila, že chci EKG. Fous otráveně odvětila, že mi sestra dá žádanku, na shledanou, a natáhla se pro noviny, jejichž úhledné hraničky pokrývají téměř celou plochu vyšetřovacího lůžka. Vrátila jsem se k sestře, požádala o poukaz na EKG a navrhla jí, že když už je v tom papírování, může mi udělat i krevní testy. Vlastně je to ideální přístup, pokud jste ovšem asertivní typ pacienta se zdravotnickou průpravou v hlavě a všemi sériemi Dr. House na hard disku (nebo obráceně), víte, co chcete, a nebojíte se o to říct. Jen mě trochu zneklidňuje představa, co by se asi stalo, kdybych z dlouhé chvíle požádala třeba o biopsii mozku nebo o změnu pohlaví.

Klinika, kde se provádí EKG a další magické procedury, stojí nedaleko, a vlastně není o moc větší, než špeluňka doktora Fouse. S panem doktorem Srdcařem jsme si příjemně popovídali, porozjímali nad mými vlnami, rytmy a schopnostmi moderní výpočetní techniky („teď to bude uložené v počítači napořád, a kdykoli v budoucnu to můžeme vytáhnout, podívat se na to a porovnat,“ opakoval šestkrát). Ale mně byl sympatický, i když měl fousy jako Fous.

 ….

Na okraji světa jako všude jinde probíhá příprava na Velikonoce. Ta v praxi spočívá v tom, že někteří se postí, někteří mají pocit, že by se měli postit, farníci orvali všechny kočičky, na které dosáhli, a Neuropatický ujo zapíchal mezi nesmělé stvoly pučící travičky plastiková kindervajíčka.

Syn Hydraulického Lisa a jeho choti se po měsících vrátil z moří (je totiž námořník), sedí doma a konstruuje torpédo. Hydraulik si stěžuje, že všech šest koček jeho paní si navyklo spát s ním v posteli a jeho paní si to naopak odvykla, a paní Lisová shání pro svého Torpédoborce nevěstu. Pořád se něco děje.

—-

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: