Posláno autorem: Vesper | 7.2.2012

Je třeba zabít Mrazíka

Trochu se nám ochladilo. A to v době, kdy jsme se už všichni těšili na jaro, ptáčkové se vrátili z Kanárů a obchody zaplavila jarní kolekce. Pak napadlo trochu sněhu, který už neroztál, na oknech se začaly objevovat ledové květy, prádlo na topení najednou schlo v řádech minut namísto dní, a já ztratila jednu rukavici. Že jde skutečně do tuhého mi došlo o pár dní později u domovních dveří, když jsem zjistila, že zámky i klíče uvnitř jsou pokryty centimetrovou námrazou, a nové rukavice se mi nepodařilo sehnat ani po dvou hodinách šacování chrámu konzumu. Době ledové navzdory, návrháři honí vodu.

Co jinak na okraji světa? Popravdě řečeno, mám v posledních (tý)dnech pocit, že teplo domova opouštím široko daleko jediná, protože živou sousedskou duši jsem tu už nepotkala ani nepamatuju. Pravidelně se setkávám jen se psy, medvědy, tuleni a jinou polární havětí, co se toulá pustou krajinou a hledá, co by sežrala.

Například pudlíček Bodie roste jako z vody a už mi sahá skoro po kotníky. Pořád ale připomíná víc plyšovou hračku než ostrého hocha z CI5. Stejně jako jiní psi, i on projevuje podezřelou náklonnost k mé osobě, která v jeho případě může souviset s faktem, že mám kudrnaté vlasy, a on ve mně tak vidí ideálního parťáka, anebo s psími suchary, co nosím po kapsách. Což je samozřejmě dáno jednak mou nehynoucí láskou ke všemu živému a jednak snahou uhájit nákup. No a mimoto mohou přijít k chuti v případě, že si nedobrovolně ustelete v závěji a na záchranáře si počkáte do jara.

Nedělní dopoledne bývají ve znamení bohoslužby a svařáku, pročež jedno se neobejde bez druhého (doporučuji ale zachovat uvedené pořadí). Mše jsou třeskuté, a míra únosnosti závisí na tom, kdo ji slouží. Farní vikář je z místní řeholní komunity nejmladší a proporcionálně nejskromnější, a jeho mše trvá v neděli 40 minut, což jej posunuje do čela žebříčku popularity, hned za borce z vedlejší farnosti, který to stíhá za pětatřicet. Představenému to sice trvá 58 minut, ale vzhledem k tomu, že skvěle káže, to lze přehlédnout i vydržet. Zato farář nyní plně odkryl své zlé já. Jeho bohoslužba trvá nelítostnou hodinu a 5 minut, a navíc pravidelně porušuje zásadu P. Dešardéna SJ: Nesleduje-li kazatel vývoj přírodních věd ani „z rychlíku“, ať se vystříhá příkladů ze světa vědy a techniky, protože znalosti jím pracně nabyté v obecné škole mohou být již částečně překonané. Navíc v lavicích mohou sedět odborníci, jež každé surové fušování do oboru naprosto indisponuje pro zbytek mše svaté. Nedávno se kupříkladu rozkázal na téma antikoncepce, a jeden mladík (stojící naneštěstí vedle mě) omdlel. Ale abyste si nemysleli, není v tom nic osobního – mimo těch dvaceti pod nulou, a faktu, že kdyby se kněžím udělovali Oskaři, tento by ho nejspíš nedostal.

Musím ale podotknout, že pády teplotních rekordů mají překvapivě pozitivní vliv na charitativní kreativitu jedinců, kteří jsou za parného léta schopni bez výčitek uslimákovat vlastního souseda. Poté, co se v médiích začaly objevovat zprávy o zmrzlých bezdomovcích, začaly se na plotech nebo u plotů starousedlíků objevovat části oblečení. Většinou sice postaršího data, ale čistého a často i pečlivě složeného. Upřímně řečeno, dokonce i já, sobec obecný, jsem v těchto dnech myslela na lidi bez domova z trochu jiného úhlu než obvykle (obvykle o nich uvažuji jako každý, kdo s nimi někdy sdílel MHD), a nápad obyvatel okraje světa mi připadal geniální svou jednoduchostí i snadnou realizovatelností pro obě strany. Jen nevím, jestli moje velikost bude někomu platná.

Vánoce jsou dávno pryč, a mám dojem, že letos vůbec nebyly. Kromě danajského padaroku červeného skřeta – doby ledové – se okraj světa potýká v současnosti i s ekonomickou krizí. Pizza stojí skoro šedesát korun a drobní obchodníčci krachují. Obojí mě mrzí: bez pizzy se nedá žít, a hodně z těchto obchodníků jsem znala osobně – například paní lékárnici, ke které jsem chodila častěji a s větší důvěrou než k naší obvodní arabské doktorce (MUDr. et MVDr.), anebo majitele obchodu s uměleckými potřebami, který byl přátelský a příjemný i když jsem u něj zaklepala v pátek po pracovní době. Náš super nepochybně přežije, a strašidelný dům, který funguje v jeho horním patře asi (bohužel) také, ale ti malí, s místní malou klientelou, mají (bohužel) malou šanci.

Abychom ale neskončili tak smutně až tragicky, přihodím avízo lepších zítřků: přesouvám se totiž do teplejších krajin, konkrétně do Říma, kde je v současnosti o dvacet stupňů více než tady (tedy příjemných -2°). Takže se už nyní můžete těšit na další, tentokrát Zápisek z okraje Říma. Arrivederci! :)

—-

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: