Posláno autorem: Vesper | 29.11.2011

Policajt / Un flic

„Jediné pocity, jaké mohou lidé vzbudit v policistovi, jsou pochyby a opovržení.“

Krimi/Drama

Francie/Itálie 1972

Režie: Jean-Pierre Melville

Hudba: Michel Colombier

Hrají: Alain Delon, Richard Crenna, Catherine Deneuve, Riccardo Cucciolla, Simone Valère, Jean Desailly, André Pousse, Paul Crauchet

Komisař Eduard Coleman je tvrdý policista, který svou práci dělá dobře a s profesionálním odstupem. To se změní ve chvíli, kdy zjistí, že jeho přítel Simon je vůdcem bandy lupičů, která stojí za přepadením banky a je zapleten do obchodu s narkotiky. Navíc má Coleman se Simonovou ženou Cathy milostný poměr. Odtažitý komisař je náhle postaven před nejtěžší rozhodnutí svého života.

Nemohu si pomoci, abych nesrovnávala Melvillův poslední film s jeho největším filmem – Samurajem. Nazveme-li Samuraje „nejlepším Melvillem“, Policajta pak musíme označit za „extrémního Melvilla“. Všechny znaky Melvillova rukopisu jsou zde jakoby přetaženy, jakkoli již byly extrémní, nyní přesahují samy sebe. Policajt je v pravém slova smyslu labutí písní tvůrce, který vyznával perfekcionismus, hledal dokonalost a na svět se díval pohledem zcela originálním.

Policajt není klasická svižná krimi francouzské staré školy a pro diváka, který právě toto očekává, nebude líbivá na první pohled. Také ale nejde o kompletně „mužský film“, jakým je například Melvillův Osudový kruh. Nejvíce se opravdu nabízí srovnání se Samurajem.

Opět zde proti sobě stojí dvě silné mužské postavy se skupinou „přihrávačů“ nebo spolupracovníků, chcete-li. S oběma se seznámíme hned zpočátku. Skupina gangsterů pod vedením Simona (Richard Crenna) provede perfektní, téměř rutinní, přepadení banky. Ve stejné době nastupuje na noční službu komisař Coleman (Alain Delon), pro kterého je stejnou rutinou drobná krádež i brutální vražda. Příběh se odehrává v zimě, těsně před Vánoci, ale sváteční rekvizity, které v několika záběrech zahlédneme, paradoxně jen zdůrazňují pocit odcizení.

Jak příběh postupuje, paralelně sledujeme jednání zločinců, kteří se snaží dostat se i s penězi do bezpečí a zbavit se raněného komplice, a komisaře Colemana, který, jak se ukazuje, má k Simonově krásné ženě blíž, než bývá mezi přáteli běžné. Děj plyne pomalu a bez velkých zvratů, aby v závěru vygradoval v akční „velkou vlakovou loupež“ a drásavě vypointované finále, které odhalí, že hra na četníky a lupiče byla v podstatě jen kulisou pro souboj o život a o ženu mezi chladnokrevným lupičem a studenokrevným policistou, dvěma muži, které dělilo příliš mnoho.

Podobně jako v Samurajovi, i v Policajtovi hraje dominantní úlohu obrazová stránka. V Samurajovi byly – až na několik záběrů – odstraněny všechny předměty a plochy teplých barev. Policajt se snímán přes namodralý filtr, který nejen paralyzuje všechny teplé odstíny, ale také způsobuje, že z obrazu doslova dýchá chlad. Tváře postav mají mrtvolně voskový nádech, exteriéry se utápějí buď v mlze nebo v soumraku, Colemanova kancelář je stejně příjemná jako pitevna a dokonce i Simonův bar nebo hotelový pokoj, kde se Coleman schází s Cathy, působí ponuře a tísnivě. Zločinci jsou oblečeni ve stylu Jefa Costella, komisař zase nosí stejným způsobem hodinky.

Podobně jako v Samurajovi, i zde je zřejmé, ke které straně Melville inklinuje. Přesto však Simon působí sympatičtěji než odtažitý komisař a postava smutného gangstera (Riccardo Cucciolla, kterého si o dva roky později Delon vybral do role svého protivníka ve filmu Borsalino a spol.) budí skutečný soucit. Jako v Samurajovi, i zde je – na Melvillovy poměry – výrazná ženská postava, opět blondýnka, opět krásná a opět chladná. Stejně jako se Nathalie Delon hodila k Jefu Costellovi, i Catherine Deneuve svým minimalistickým výkonem zapadá do Policajta dokonale. Alain Delon je zde opět v roli tvrdého a osamělého muže, který si zachovává odstup i od svých blízkých, ovšem i tyto typické vlastnosti, charakteristické pro mnoho jím ztvárněných postav, jsou zde jakoby přesaturovány. Jeho krása, stejně jako pověstný ledový pohled působí v některých záběrech až nelidsky, a to i přes kruhy pod očima a pár kilo navíc, co musel na Melvillovo přání přibrat. V roli jeho Watsona se objevuje distingovaný Paul Crauchet, jeho role je opět vedlejší (hlavní hrál ve své dlouhé kariéře jen jedinkrát), ale přeci jen větší, než obvykle.

Nejsilnější momenty příběhu se tradičně odehrají beze slov. Tato Melvillova specialita dosáhla vrcholu ve scéně „vlak-vrtulník“, kdy nezazní slovo téměř dvacet minut. Ještě hutnější atmosféru ale mají tiché dialogy mezi Colemanem, Simonem a Cathy nebo mezi Colemanem a dopadeným zločincem či informátorem-transvestitou.

Policajt není snadno stravitelný snímek ani pro znalce Melvillovy a Delonovy tvorby. Odtažitost postav, chlad obrazu i nezúčastněný pohled kamery působí, že divák příběh sleduje jakoby přes sklo, a není s to se do něj vcítit, jakkoli jsou jeho protagonisté charismatičtí. I závěr je silný spíše pointou jako takovou než skutečností, jak to tím či oním dopadne.

Ještě poznámka na závěr: Policajt se v našich televizích i v distribuci objevil s otřesným českým dabingem. Vřele tedy doporučuji původní znění s titulky.

—–

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: