Posláno autorem: Vesper | 15.11.2011

Pony Expres a jiné koniny

Nenechte si ujít další Zápisek z okraje světa! Reportáž z návštěvy stájí Pony Expresu! Nový díl fantastické série o tajemném hotelu s podtitulem Tenkrát v Nizozemí! Drby zpoza plotu! Pravé jméno silnější polovičky francouzsko-slovenského páru! A co více: naším průvodcem nebude nikdo jiný než legenda filmového nebe, pan Michel Gaucher, alias Zvíře! Pro naše čtenáře se budeme vrhat do prostoru, padat do hlubiny, to vše úplně sami Čtěte až do konce – jinak vám dnes nepovím nic nového o ježkovi.

„Už jí nic neposílej. Ty tvoje dopisy a kytky jí jenom otravujou.“ „Kdybys věděla, jak to otravuje mě!“

Sedmého dne po třetím výročí mého příchodu na okraj světa jsem se poprvé – a patrně i naposled – vypravila do stájí Pony Expresu, jak tady důvěrně říkáme pobočce České pošty. Pokud jste překvapeni, jak jsem dokázala tři roky přežít, aniž bych toto stěžejní místo navštívila, pak vězte, že snadno. Přihlášení bydliště jsem úspěšně absolvovala ve stejnou chvíli, kdy jsem poprvé potkala paní doručovatelku: „máte zajímavý jméno, vás si budu pamatovat“. Co potřebuji odeslat, s důvěrou a  finančním obnosem svěřuji kolegyni, která v práci šéfuje podatelně a chodí dvakrát denně na poštu (jsem typ člověka, co dokáže zalepený a ofrankovaný dopis nosit v kabelce, v kapse nebo v zubech třeba měsíc); dopisy od fanoušků, ctitelů, věřitelů a internetových obchodů mi chodí do práce, kde je za mě přebírá recepce (tímto děkuji všem zainteresovaným :). Část pošty mi ještě stále přichází k rodičům – některým institucím zkrátka změnu adresy nevysvětlíte – a zbytek najde časem cestu na okraj světa. Pravda, některé zásilky obdržím s mírným zpožděním, ale co čekat v místě, kam i popeláři přijedou maximálně jednou za dva týdny a Santa Claus netrefí vůbec. Zatím mě zkrátka pošta nikdy nezklamala. (pokračování níže)

 „Co se to se mnou děje? Cítím se jako kuře!“ (v původním znění: „Cso sse to fe mnou děje??? Cfejtim fe jako kuže! TY BEFTIE!!!“)

Jsem na místě. Do konce úředních hodin zbývá 25 minut a fronta přede mnou čítá pouhých 6 osob a 120 formulářů. 0:20 Přistupuji k okénku. „Dobrý den, potřebovala bych mezinárodní odpověďku.“ Paní za přepážkou na mě vytřeští oči a já si uvědomuji, že přes sklo moje slova zřejmě zněla stejně jako „ruce vzhůru, navalte prachy“. Polknu a zkusím to ještě jednou. „Mezinárodní odpověďku. Volala jsem dopoledne a prý je tu prodáváte“ Chvíle napětí. „Tak počkejte, jdu se podívat.“ Odchází. 0:17 Tři pánové, co stojí za mnou, začínají přešlapovat. Počítám políčka na vystavených losech. 0:15 Paní se vrací. „Ještě počkejte, jdu se zeptat kolegyně.“ Odchází. Hodiny tikají a pánové za mnou jsou už čtyři a začínají funět. Počítám losy. 0:12 „Tak je máme. Ani jsem nevěděla, že to ještě existuje. (WTF!? Strejda Gůgl si byl tak jistý…). Jděte do prvního patra a zazvoňte na pokladnu.“ Jdu do prvního patra a zvoním na pokladnu. Až po chvíli si všimnu lístečku Pokladník je u přepážky č. 7. OK. Přesouvám se k přepážce č. 7 a 4 minuty 47 vteřin poslouchám, jak se stará paní přede mnou pokouší dobít kredit k pevné lince. 0:09 Vítězným krokem přicházím k okénku. „Dobrý den, prosím vás, potřebovala bych mezinárodní odpověďku.“ „No to musíte do pokladny. Zvoňte na zvonek a on někdo přijde.“ „Ale tam je napsáno, že pokladník je u přepážky…“ „Nojo, ale to přece platí jen o polední pauze.“ (OMG!) Vracím se k pokladně a tisknu tlačítko, rozhodnuta zvonit až do soudného dne. 0:07 Přichází pokladník a setkává se s mým pohledem z ocele v sametovém oku. „Mezinárodní odpověďku? Ano, jistě.“ (U Joviše!) Ten moudrý muž dokonce ví, do kterého rohu třeba razidlo otisknouti! Buď Bohu dík a svatému Václavu chvála! Po krk v extázi svírám vymodlený papírek a plavným krokem šelmy kráčím k přepážce č. 7. Ještě není vše ztraceno, ještě jsem nevykouřila svou poslední cigaretu. Zbývá pět minut. „Mějte slitování, sociální paní, mohla bych dopis podat u vás, abych nemusela zase čekat dole?“ „Ale jistě, slečno. Jak to chcete poslat?“ „Letecky, prosím.“ „Co-že!?“ (Za chvíli to udělá STRAŠNĚ bum!) „Letecky, prosím. Je to do Švýcarska.“ „Aha. To je Evropská unie?“ „Nevím.“ (Tedy vím, ale nepovím. Pro splnění své mission: impossible jsem ochotna udělat cokoli – třeba skočit z baobabu.) 0:04 Paní poštmistrová opatrně pokládá dopis na váhu, jakoby šlo o odjištěný granát, a pak si dlouze prohlíží adresu příjemce. Začínám se cítit, jako bych na obálku napsala jméno celosvětově hledaného teroristy. „Dobře, takže do Švýcarska. To je Evropská unie?“

%^$#$%@#@#%^^^*(**)*)^%^%##@!%#@^%#*^*%(%(^*^*(^(&&^^%^%$%$##@$%$%$%$%@%@%@%@%$#@%$ (abyste si nemysleli, toto není fonetický přepis mojí reakce, ale situaci ilustrující citace z čínské lidové pohádky)

 „Víš, co si myslim? Že hrabě je degenerovanej a vaše děti budou mít přebytečnou hlavičku. No, že budou mít dvě hlavy. Dvě příšerný hlavy po svejch rodičích.“

Dne 11. 11. t.r. jsem prováděl spolu s nstrm. Hnilíkem pravidelnou obchůzku po okraji světa. Na slepé ulici cestě k jezírku jsme zajistili osobu ženského pohlaví při páchání trestného činu vandalismu na předmětné cestě pomocí barevných kříd a humusu. Výsledkem jednání zmíněné osoby byly nápisy neznámého smyslu, vzdáleně připomínající francouzštinu a slovenštinu. V osobě byla námi zjištěna holčička, co se nejmenuje Alan, potomek obyvatel domu bez č. p. i č. o., stojícího u předmětné cesty (zcela očividně francouzsko-slovenského původu), vlastníků psa, co se taktéž – jak bylo zjištěno – nejmenuje Alan. Oba jevili známky rozjařenosti nad skutkovou podstatou činu předmětného potomka. Rozjařenost je však záhy přešla, vzhledem ke zjištění z naší strany (tedy především ze strany mé a trochu i nstrm. Hnilíka), že silnější polovina tohoto podezřelého francouzsko-slovenského páru a majitelů předmětného potomka i psa, o kterých už s jistotou víme, jak se nejmenují, je známý recidivista, který po celé léto obecně ohrožoval všechno živé v okolí pomocí motorové čtyřkolky, předmětného potomka a ignorance nejvyšší povolené kosmické rychlosti. Dotyčná osoba mužského pohlaví, ve které byl námi zjištěn cizinec, co se skoro určitě jmenuje Alain, se k trestnému činu doznal poté, co se mu nepodařilo přesvědčit zasahující příslušníky PČR, že je ve skutečnosti „ubohý opuštěný Ital, sempre solo…“. Bylo mu sděleno obvinění podle § 179 tr. zák. Holčičce jsme obvinění nesdělili, protože ani já, ani nstrm. Hnilík neumíme francouzsko-slovensky, ale sebrali jsme jí křídy a dali bonbón. Nstrm. Hnilík do protokolu dodává, že by PČR měla tuto osobu preventivně sledovat, neboť se mu zdá podezřelé, že pomocí barevných kříd (a humusu) vytváří nápisy, místo aby kreslila autíčka, sluníčka, dráčky, šnečky, eiffelovčičky a podobné čmaryky, jako ostatní jedinci stejného věku a původu.

 „Philémone, pomoc! Než se stane neštěstí!“

Myslím, že jsem osoba vcelku odvážná. Nejenže odvážně píšu – na svém blogu podrobuji pod odvážně znějícím pseudonymem nebojácné kritice společnost i své nejbližší okolí – ale navíc chodím i (občas) sama ven, a čas od času jdu dokonce večer do kuchyně, aniž bych si rozsvítila. A přesto se najdou takoví lidé, kteří mne pomlouvají, je to nepříjemné… Je to pár dní, co jsem se (odvážně) vracela domů tou nejdelší cestou (6 km) a za úplné tmy (aniž bych si rozsvítila). A jak tak jdu, uslyším náhle za sebou kroky. Rychlé, pevné, těžké a rychle se přibližující. Sáhla jsem proto do kapsy pro revolver, odjistila vystřelovací nůž a vyndala sluchátka z uší a protézu z úst. Poté jsem se prudce a nečekaně otočila, abych pronásledovateli čelila čelem…

Ještě, že to s divokými zvířaty tak dobře umím. Stačilo jedno lehni, zůstaň! a ten zuřivý zlý ježek byl jako beránek. No vážně.

„To je ten chlapec co předtím? Dobrá práce, je… roztomilý.“

Co jinak? V Hotelu duchů se po dlouhé době zase svítí. V tamní restauraci mají novou výzdobu, na zdi nad barem nyní visí kormidlo. Zřejmě se jedním z jeho akcionářů se stal Bludný Holanďan.

—-

A na závěr reklama, bez které se žádný plátek neobejde: I naše gorila miluje těstoviny Panzani!“

P.S.: …i přes zkušenost popsanou výše si nemohu na Pony Expres stěžovat. Onen dopis cestu k adresátovi našel a odpověď přišla do 10 dnů. Sice z jiného státu, ale nebuďme malicherní. :)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: