Posláno autorem: Vesper | 29.9.2011

Star Fakes: všude dobře, proč být doma

Okurkám už podle kalendáře odzvonilo, ale na okraji světa je jejich období v plném proudu. Neděje se vůbec nic, ve střehu nás udržuje už jen fauna domácí a divoká. Sousedovic vlčátko Vločka už vyje jen každou druhou noc (ty ostatní štěká v rytmu rokenrolu); perská Sněženka od sousedů z druhé strany se zabydlela v našem skleníku. V našem potoce začali dělat revitalizaci, devitalizaci, prostě nějakou čuňárnu. A proslýchá se, že s příchodem podzimu zavítá do místní farnosti hodně velké zvíře.

Když se nic neděje venku, nezbývá než zůstat doma.

Epizoda I. / Předsíň: Pavoučí hrozba

Jsem krátkozraká, díky čemuž žiji šťastně a bez fobie z čehokoli, co je menší než vrabec. Pavouků je v našem domě požehnaně, jak už tomu v lůně přírody bývá. Nějak to zřejmě souvisí s větráním a nepochybně i s mou oční dysfunkcí. K řešení pavoučí otázky se totiž odhodlám až poté, co skrz lepivá vlákna nenajdu cestu k domovním dveřím, a pavouci to nepochybně vědí. Samozřejmě, občas se třeba vyrazit do boje dřív – když má přijít nějaká ta útlocitnější návštěva, se kterou se nechcete s předstíranou lítostí rozloučit do dvou vteřin po příchodu. V takové situaci je pak na programu zábavná hra „Šmátrání naslepo vysavačem po stěnách“, doprovázená vroucími modlitbami, aby to sakra k něčemu bylo. Ale vzhledem k tomu, že obětí na straně pavouků bývá méně než v řadách květináčů, považuji za praktičtější řešení zaplacení terapie pro dotyčné  návštěvníky.

Epizoda II. / Zahrada: Klony útočí

Jsem ráda, že žiji v domě se zahradou, ale k ní samotné mám vztah rozporuplný. Zahradnické náčiní obcházím se stejně posvátnou úctou jako chirurgické nástroje, sekačku nedovedu zapnout ani vypnout, a okurku od cukety rozeznám až na druhý pokus. Po téměř třech letech bydlení na okraji světa ale už dokážu bez váhání identifikovat švestky od pásovce a s jistotou deklarovat, že to shnilé před domem jsou hrušky. Letos mým sebevědomím ovšem otřásla nebývalá úroda rajčatových mutantů divných tvarů a děsivých velikostí, o které jsem celé léto poctivě a nesprávně pečovala v domnění, že jde o dýně. Naštěstí je tu i divoká skalka (které vévodí kamenný pomník vysmátého podsvinčete), jejíž plody nezalévám ani nejím, a obě uspokojivě vzkvétáme. Vlastně jediné, čemu na zahradě věnuji pravidelnější pozornost, jsou růže, na které si potrpím (= pravidelně je transportuji ze záhonu do vázy). Tedy, skoro určitě jsou to růže.

Epizoda III. / Kuchyň: Pomsta molům

Na moly mám pifku. A to jsem člověk tolerantní. Nejsem schopna iracionální nenávisti k nějakému živočišnému druhu – pokud samozřejmě nejde o hady, ptáky, klauny nebo blbce. Ale moli jsou moli (jsou moli). Za prvé nechápu smysl jejich existence – ovšem ten mi nedochází ani u jistých zástupců některých (nej)vyšších živočišných druhů – za druhé mi dluží zopár bezesných nocí, jednu pohovku a bezpočet neuronů. Když se tedy dotyčné bestie vyskytly v mé nedeflorované kuchyni, kde přechovávám všechno možné, ale (nezmražené) jídlo jen vzácně, nadešla má hodina. Věřím, že na mém náhrobku se jednou bude hezky vyjímat nápis: „Zabila nespočet molů. Zde odpočívá skutečná hrdinka.“

Epizoda IV. / Schodiště: Strašidla vrací úder

Svým strašidlům domácím jsem už věnovala článek Pod postelí něco slintá, proto se nyní zaměřím jen na jejich lokalizaci. Nejčastější místo výskytu je schodiště. Bydlím v prvním patře, do kterého se lze dostat – kromě šplhu po zdi k oknu a sestupu po provazovém žebříku z vrtulníku – pouze po schodišti se dvěma zatáčkami. Schody jsou z tmavého lesklého dřeva a leží na nich červený koberec. Koberec se nijak neprojevuje, schody vržou. Pod kráčejícím homo sapiens, pod běžícím canis lupus, i samy od sebe, ve dne v noci. V noci ovšem nejraději, nejhlasitěji a tak, že je jde slyšet i přes troje dveře, dvě přikrývky a jeden rohypnol. A v případě, že člověk nemůže usnout, a je navíc sám doma, jsou schopny zahrát celou vrzymfonii. Ještě že se nebojím vlka nic… A fakt, že cesta na záchod vede kolem nich, také není neřešitelným problémem. Noční šplh z okna mi totiž vůbec nevadí a navíc mám spoustu kamarádů s vlastními vrtulníky.

Epizoda V. / Sklep: Legenda pokračuje

Pod domem je sklepení, každý hrůzou zcepení. Klepy klepy klep. A pozor: tentokrát skoro ani nepřeháním. Pamatujete si sklepení z finále Mlčení jehňátek? Pak ani nemusíte číst dál, protože sklep v domě, kde bydlím, je buď jeho identickou kopií anebo kulisou, ve které se natáčelo. Nejdřív vás čeká točité schodiště, dveře a mříže. Následuje labyrint různě velkých místností, spletitých chodeb a spousty výklenků a zákoutí (některé jsou prázdné a některé… ne). Za tři roky jsem do tohoto sklepa vstoupila dvakrát, pokaždé s doprovodem, srdcem v krku a generální absolucí, a jsem skálopevně rozhodnuta i schopna, propříště ignorovat potopu, požár i Buffalo Billa až do chvíle, kdy dosáhnou prvního patra. Do sklepa mě prostě už nikdo nedostane.

Reklamy

Responses

  1. A žes mi zatím žádnou terapii nezaplatila… ;)

    Jinak nápis na náhrobku budeme mít asi stejný.

  2. Hezké story, perla, drahokam, každá věta. Strastiplný život na okraji světa. Podvečer jako předzvěst noci, ve dne tentýž divnýpocit, upíři, molové, indiáni, pavouci, paličkou dřevěnou hajzly utlouci a tu…noc kaštanů, bílých bobulí, tváře krve odulých, zubů ostrých, pozdních borůvek, hub a ostružin, opilec s tváří sudu, zápach vína, starých dubů. Vůně hřebíčku, vanilky, skořice, splín, úroda hlízy brambor, příslib zavařenin. Každý rok tak je to…sbohem indiánské léto.
    Zduřte…zasílám klip…

    • Díky. Je hezké vědět, že mí čtenáři mi rozumějí…

      • Příspěvky čtu výhradně střízlivý, komentáře píšu ve stavu opačném. Dává mi to více odvahy, na druhou stranu, činí komentáře nepříliš srozumitelnými (rýmovačka je teda hodně zmrvená, ale téma nastupujícího podzimu je poeticky nosné). Ale co? Jeden z mála opravdu zábavných blogů-žádná politika, Panduři, nalakované nehty, hladovějící Ježíšek…No, recenze filmů někdy přelouskám…co třeba takovej Žižek dokáže vidět v Avataru, by jeden nevěřil…


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: