Posláno autorem: Vesper | 5.8.2011

Greenhorn na švestkách

Okurková sezóna skončila, nastala sezóna švestková. Dnes si budeme povídat o přírodě a přírodních divech, jevech a pohromách. A také a tudíž – o švestkách.

„Kdepak jste vězel včera, sir?“ „Doma…,“ odpověděl jsem, udiven takovým uvítáním. „Doma! A předevčírem?“ „Samozřejmě taky!“

V našem rozprávkovém domě se toho mnoho neděje, pominu-li občasné náhlé invaze amerických westmanů, kanadských trapperů a australských klokanů. Hezké počasí nevydrží déle než 48 hodin a příroda se tomu přizpůsobila. Ve vteřině, kdy se objeví sluníčko, začne všechno kvést, zrát a hnít jako o sto šest. Jak se ukázalo, nejvytrvaleji vydrží kvést umělé narcisy, vražené mezi kameny skalky; malin nám uzrálo tolik, že se jich pár dožilo těchto dní i přes mé systematické plundrování, a mimoto máme největší úrodu shnilých švestek ve střední Evropě. Popravdě, o švestky ani jiné ovoce jsem se nikdy zvlášť nezajímala, ale stačilo pár dní, aby se moje chabé znalosti mnohonásobně rozšířily. Čtěte a žasněte, milí čtenáři: 1) švestky nerostou v supermarketu, ale na stromech; 2) švestky ze stromů padají; 3) švestky padají samovolně, soustavně a schválně; 4) setká-li se vaše hlava hned po ránu s takovou dobře prohnilou švestkou, máloco vám pak ještě dokáže pokazit den; 5) švestky, co dopadnou na zem, začnou okamžitě produkovat nesnesitelný puch, který vábí vosy a příslušníky Policie ČR; 6) přesvědčovat příslušníky, že to jsou jen švestky a ne mrtvý mamut, je zbytečná námaha; 7) rozhodnete-li se pro sběr a likvidaci spadaných plodů, stromy se loajálně přidají k vaší snaze a pokusí se vás na místě ušvestkovat.

„Člověče, takhle jsem ještě greenhorna střílet neviděl! To čarujete, nebo jste se narodil jako westman?“ řekl nakonec drsně, ale přece jen s tónem jistého uznání ve hlase.

Je to pár dní, co se mi podařilo svým výjimečným talentem pro informační technologie uvést do stavu rajské blaženosti jednoho relativně významného pána. Díval se mi přes rameno, když jsem prováděla jistou riskantní operaci s Outlookem (odesílání e-mailu několika příjemcům), a poté, co vše dobře dopadlo, se uchváceně tázal, zda bych nechtěla školit jeho podřízené. Stálo mě velké přemáhání nezeptat se ho, jestli snad dělal výběrové řízení na dobytčí farmě. Den nato jsem oslnila na konečné tramvaje pár středního věku mimořádně profesionální ukázkou obsluhy zeleného tlačítka dveří, kterým jsou některé novější modely železného oře vybaveny. Očividně proto, aby se omezilo cestování blbů tímto moderním dopravním prostředkem… Propříště mě laskavě titulujte „technický génius“.

„Veverky a smraďoši prchají na větve stromů, setkají-li se s nepřítelem. Ale muž má bojovat s nebezpečím!“

Tak nám konečně posekali zkratku. Soused Tajtrlík, Pyromaniak a silnější polovina francouzsko-slovenského páru (co mají psa, co se nejmenuje Alan) jednoho rána vyhrnuli rukávy, naleštili kosy, srpy a cirkulárky a vydali se do boje s divočinou. Bylo načase. Porost dosahoval výšky šesti stop a čtyř palců, což je u muže výška imponující, u bodláku povážlivá a u kopřivy nemorální. Louku vedle zkratky záhy kdosi oplotil, za pletivem travička dosahuje i nadále výše uvedené výše.

„Z vašich kulek mám strach asi jako z medvěda, Rattlere,“ řekl jsem. „Já před nikým na strom nepolezu, rozumíte?“

Život na okraji světa je v lecčem jiný než život uprostřed civilizace. Může za to především příroda, jejíž mateřské instinkty se v těchto lokalitách příliš neprojevují. Své vrtochy si nevybíjí ani tak na nás, lidu tvrdé šíje a ještě tvrdších hlav, jako spíš na nic netušících greenhornech, kteří do našich končin zabloudí omylem či na návštěvu. Tak například, zavítá-li na okraj světa moje sestra Elischka, která se bez skafandru nepřiblíží na deset metrů k ničemu, co zavání přírodním původem, její příjezd okamžitě aktivuje veškerou hmyzí havěť na stromech, v trávě, ve vodě i ve vzduchu, a to v takovém stadiu vyhladovění, že ji ani ten skafandr nezastaví. Kamarád, co je alergický na žihadla, způsobil jednou vskutku nevídané rojení, a když na okraj světa zavítal můj šéf – pro přátele Náčelník Dunivý Hrom – vypadalo to, že se Mayové s tím koncem světa kapánek přepočítali. Vzhledem k těmto skutečnostem jsem se musela smířit s faktem, že někteří lidé práh mého domova nikdy nepřekročí. Zvláště ti, co se bojí velkých šelem a pádu asteroidu.

—-

Použité citace jsou z prvních kapitol Vinnetoua. Ještě mě ta mayovská recidiva nepustila.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: