Posláno autorem: Vesper | 27.7.2011

Sicilský klan / Le clan des Siciliens

„Víte, proč jsem začal střílet? Nikdo mě nebral vážně, ani když jsem měl v ruce zbraň.“

Krimi/Drama

Francie 1969

Režie: Henri Verneuil

Hudba: Ennio Morricone

Hrají: Jean Gabin, Lino Ventura, Alain Delon, Irina Demick, Amadeo Nazzari, Sydney Chaplin, Marc Porel, Yves Lefebvre, Elisa Cegani, Maurice Auzel, Bernard Woringer, César Chauveau, André Pousse

Mafiánský klan Manalesů pomůže zloději a zabijákovi Rogeru Sartetovi uprchnout z vězení. Ten jim na oplátku nabízí pomoc při odvážné loupeži klenotů v hodnotě 50 milionů dolarů. Sartet se však zaplete se snachou hlavy rodiny a z bývalých spojenců se stávají nepřátelé na život a na smrt.

Četla jsem, že předloha Sicilského klanu – stejnojmenný román Auguste Le Bretona – je v kategorii nejlepších francouzských kriminálních románů hrdým obhájcem posledního místa. Sama si ho netroufám soudit, zahodila jsem ho před koncem druhé kapitoly. Film je ale geniální a patří mezi mé nejoblíbenější

Vittorio Manalese je naoko počestným občanem – majitelem továrny na hrací automaty – starým pánem, těšícím se na důchod a laskavým dědečkem pro svého vnuka. Je však také svrchovaným vládcem své famiglie a nezpochybnitelnou autoritou ve svém pravém oboru. Jako pravému Sicilanovi je i pro Vittoria rodina nejvyšší hodnotou. Trnem v oku je mu jen snacha Jeanne, žena jeho nejstaršího syna, jediná Francouzka v „sicilském klanu“ a v očích hlavy rodiny vetřelkyně, což jí neváhá dávat najevo („Aldo, řekni jí, ať nosí delší sukně!“)

Osvobození Sarteta se zprvu jeví jako skvělý tah – ukáže se, že recidivista vlastní plán bezpečnostního systému římské Villy Borghese, kde právě probíhá výstava šperků v hodnotě desítek milionů dolarů. Uprchlík ale brzy začne být rizikovým faktorem celé operace, když soustavně porušuje pravidla, stanovená Vittoriem, vystavuje se riziku odhalení, a brzy má tudíž v patách komisaře Le Goffa. Přesto se však Sicilanům s jeho pomocí podaří husarský kousek – únos letadla, které šperky převáží. Jedna z nejlepších – a technicky nejnáročnějších scén filmu – je bezesporu přistání letounu na rozestavěné dálnici. Jakkoli je taková věc (prý) v praxi neproveditelná, ve filmu působí velkolepě. S přihlédnutím k roku vzniku dvojnásob.

Příběh je nesen mottem rodina nade vše a je vlastně velmi jednoduchý; kouzlo snímku je v něčem jiném. Předně v obsazení: poprvé na naposledy se před kamerou sešly tři pilíře francouzských kriminálních filmů: Jean Gabin v roli capa Vittoria Manalese, důstojné hlavy „sicilského klanu“, Lino Ventura v úloze vytrvalého komisaře Le Goffa a Alain Delon jako živočišný zabiják Roger Sartet. Sestavu doplňují Vittoriovi synové Aldo (Yves Lefebvre) a Sergio (Marc Porel), dcera Theresa s manželem Luigim, manželka Maria, Aldova žena Jeanne (Irina Demick) a jeho dávný přítel, americký don Tony Nicosia (Amadeo Nazzari). Role tří hlavních protagonistů jsou pečlivě vyvážené a velmi dobře napsané. Jakkoli Jean Gabin nevypadá jako Sicilan, úctyhodného dona mu věříte od první chvíle; Lino Ventura je přesně takový, jakého ho máme rádi – charismatický policajt ze staré školy v pomačkaném baloňáku, cigaretou a kruhy pod očima, a Alain Delon je krásnější než jindy a připomíná kočkovitou šelmu.

Na režijní stoličku usedl zkušený matador žánru Henri Verneuil, a podařilo se mu nemožné: ukočírovat tři herecké hvězdy a natočit snímek, který má spád, švih a žádná hluchá místa. O málokterém filmu to lze říct, ale v Sicilském klanu skutečně není jediná scéna navíc.

Další věcí, kterou nelze opominout, je hudba. Ennio Morricone opět odvedl skvělou práci, a doprovodil snímek výrazným a tísnivým hudebním motivem, který nelze snadno vyhnat z hlavy.

Jediné, co lze snímku vytknout, je, že v divákovi vzbuzuje nesplnitelné přání – ústřední trio je totiž natolik sympatické, že úspěch přejete každému: Manalesovi, aby se dočkal důchodu a prožil jej v klidu a bohatství se svou rodinou, Le Goffovi, aby Sarteta chytil a Sartetovi, aby ho Le Goff nechytil… Jenže to nejde.

—-

Reklamy

Responses

  1. Já jsem Sicilský klan poprvé viděla poměrně nedávno a jsem dost ráda, neboť jsem se doposavad za svou ignoranci v tomto ohledu styděla. Jsou věci, které by měl holt vidět každý. :)

    Ad Ennio Morricone – momentálně absolutně nemůžu dostat z hlavy http://www.youtube.com/watch?v=gbzeN33gQCs (ano, vím, že to není z tohoto filmu, ale líbí se mi to velmi).

    • Je to z filmu Profesionál (Le Professionnel, 1981) s Belmondem. Skvělá věc, taky o něm možná časem napíšu.


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: