Posláno autorem: Vesper | 27.6.2011

Krok tam a dva zas zpátky

V literatuře a vzpomínkách našich prababiček bývalo léto obdobím dlouhých slunečných až parných dnů, kdy se dospělí mohli věnovat sklizni a jejich potomci radovánkám v přírodě. V dnešních dobách a v našich zeměpisných šířkách, výškách a hloubkách je tomu poněkud jinak. Léto sice je – ale pouze jako shluk znaků latinky v kalendáři.

Krok tam a dva zas zpátky / tak chodí tenhle svět / večer se někam došouráš / a k ránu jsi zas zpět

Léto letos přiletělo loudavě až líně. Vlastně bych si toho ani nevšimla, kdyby mě neupozornil děd Google vševěd. Myslím, že je škoda, že dnes už pro samou kybernetiku, techniku a genetiku zapomínáme na tradice našich předků, kteří každý zlom v ročním období vítali určitými rituály. Já například na první letní den jen matně zavzpomínala na babiččino vyprávění o dožínkách a zapnula topení. A o dva dny později přiletěly vrány.

To nic, to nic, to nic / ať vlci vyjou na měsíc / vždyť zítra bude o den víc / a ty si řekni: nic, to nic

Lidstvo je schopno pro samou kybernetiku, techniku a genetiku zapomenout na přírodní zákony, ale příroda mu to rozhodně nezapomene. Na Medarda lehce přívalově sprchlo a od té doby deštík střídá monzuny a naopak. Noviny už to ignorují, ale televize se zachovala zodpovědněji a v rámci záchrany svých diváků i přijímačů zařadila sérii naučných filmů, které mají obyvatelstvu pomoci nepřízeň klimatu ve zdraví překonat. Považte: Za zdmi majáku (29. 6.), Uragán (28. 6.), Dobrodružství Poseidonu (27. 6.), Den poté (26. 6.), Mrazík (25. 6.), Zlatý věk létajících člunů (24. 6.), Věčná řeka (23. 6.), Do hlubiny (22. 6.), Bermudský trojúhelník (21. 6.) a Krokodýl Dundee (20. 6.). Jsem přesvědčena, že kdo dokáže zhlédnout tohle všechno bez újmy na duševním zdraví, toho už pak nějaká ta potopa nerozhází.

A zničehonic / telefon zvoní / to budou oni / no to budou oni

V poslední době se mě čím dál víc lidí ptá na Hotel duchů. Nevím proč. Osobně duchy nevídám, nevyhledávám, ani se jim nesměji. I když – teď jsem jednoho u Hotelu duchů viděla. Byl rozmrzelý, důležitý a tlustý a na čele měl napsáno něco ve smyslu já jsem agent CIA, jsem nebezpečnej a jsem zlej. Mně to tedy stačilo a komu ne, nechť laskavě zajde ukojit svou zvědavost do příslušných míst. Tedy přímo tam.

Tuhle jsem šel kolem plotu / koukalo z něj pět chobotů / na každém byl prst / ale žádná srst / žádná srst tam nebyla

Jeden z mých sousedů vyměnil svých 200 koní pod kapotou za dva koně bez kapoty. Sežerou sice víc, ale taky je o 80 % větší frajer a to se počítá. A to, že zdarma hnojí cesty a naše boty, mu taky spočítáme. Ale vážně – Zaříkávač ty dva kopytnatce pořídil kvůli své postižené dcerce, aby nemusela za hypoterapii dojíždět. A když to vezmete kolem a kolem a ještě jednou kolem, klapot kopyt je po ránu mnohem příjemnější, než zvuky, které vydávala jeho teoreticky pojízdná popelnice a Zaříkávač osobně, ve snaze ji nastartovat. Mimoto se koníci mohou stát východiskem z nouze, až zase napadnou tři metry sněhu, což vzhledem k dosavadnímu vývoji může být zhruba za týden.

Slunečko vychází / nad vysoků horu / počitam že večer / pude zase dolů

Zatmění měsíce je mimořádný přírodní úkaz, na který se těší a chystají všichni – astrologové, přírodovědci, vlkodlaci, novináři i magoři. Obyvatelé okraje světa zachovali lokální úplňkovou tradici a nevyšli za práh svých příbytků – a měsíc taky ne. Tak třeba příště – asi za 100 let.

Šavlička sa blyska / na severni stranu / košulenku Jano / ma vypasovanu

Před nějakým časem jisté stádo tupých hlav vyvolalo stávku v dopravě, především v té městské hromadné. Tak to dopadá, když je mnoho mužů na jeden mozek. Praha si z toho ale překvapivě nic nedělala a okraj světa teprve ne. Můj šéf nechal na svědomí každého, zda a kdy se do práce dostaví, a tak jsem k polednímu lehkým krokem vyrazila obhlédnout situaci. Na okraji světa bylo všechno jako jindy. Autobusy tu ostatně jezdí, jak je napadne, celý rok, a dromedáři na nějakou stávku zvysoka k… ašlou. Proto se přimlouvám: utiskujme dál naše milé odboráře, ať se podobná akce koná co nejčastěji. Už dlouho jsem se tak dobře nevyspala.

Jednu ruku ať mám dolů a druhou nahoru / z pískovce mě nedělejte to radši z mramoru

Začaly mě zdravit místní děti. Buď začínám být starousedlíkům po třech letech konečně povědomá, nebo mě můj současný vzhled opravňuje, abych byla oficiálně prohlášena za historickou památku. Ale co vlastně…

Tak proč se máme trápit / a proč si máme přidělávat vrásky / jen nech výt vlky na měsíc / vždyť zítra bude o den víc / a ty si řekni: nic, to nic…

 

Použité citace jsou z písniček Bratří Ebenů, konkrétně z alb Já na tom dělám (2002) a Chlebíčky (2008).

Advertisements

Responses

  1. Mé oblíbené mobilové znělky!


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: