Posláno autorem: Vesper | 11.4.2011

Poločas rozpadu paměti věků

Na myšlenku, napsat o pomnících na okraji světa mě přivedl nápis na jednom domě, který zní: Na tomto místě se dne 17. 11. 1745 vůbec nic zvláštního nestalo. Některé věci si chceme trvale připomínat, u jiných máme dojem, že bychom si je měli nějak připomínat a jiné bychom si naopak připomínat měli a nepřipomínáme.

S vyprávěním o pomnících na okraji světa začneme v nejvyšších sférách, tedy na horském vrcholku. Ano, přestože okraj světa (alespoň podle některých) leží na místě, kde kedysi skapal pes a doteraz sme ho nenašli, jednu regulérní horu tu máme. Pravdaže má blíž ke krtinci než k Matterhornu, ale hora to je. A na ní stojí skautský pomníček. Přesně tak mi to místní řekli, když jsem se coby čerstvá náplava dotazovala, co má ta věc nahoře znamenat. Mám ve svém okolí několik zapálených skautských exemplářů, pohybujících se mezi šedesátkou a smrtí, kterým se na heslo Buď připraven! spolu s rozsvíceným hnojně zeleným světýlkem prudce zvýší hladina testosteronu a produkce slinných žláz, a právě od nich jsem se rozhodla zjistit podrobnosti. Ovšem když jsem ve své naivitě téma onoho pomníčku nadnesla, stoupl jim pouze adrenalin. A tak mi došlo, že ve skutečnosti nejde o pomník umrlých skautů, ale o připomínku jakési historické události s nezapamatovatelným datem, který ty pilné skautské včeličky postavily. Čeština je prostě zrádná.

U potoka na náměstí stojí obelisk, vystavěný cechem řemeslnickým a řeznickým. Jeho smysl mi není úplně zřejmý, ale vzhledem k tomu, že cechy se již zařadily mezi vyhynulé živočišné druhy a nedávné zkušenosti se skauty, se nikoho ptát nehodlám. Možná ten pomník vznikl jako plod nedělně odpolední kratochvíle, kdy nějakou ušlechtilou cechovní duši napadlo, že všechna ta prasata si zaslouží alespoň malý rýpanec v bahnisku dějin.

Kromě obelisku je na náměstí taky kaplička. Co do velikosti se může směle měřit s autobusovou zastávkou. Nad vstupem je sgrafito (škrábání do vlhké omítky) Vystavěno občany, uvnitř je ve výši očí pak stejnou technikou napsáno Bůh, a zvenku na zadní stěně je graffiti (psaní na suchou omítku), které zní Petro, miluju tě. A je vymalováno.

Na okraji světa jsou celkem tři kříže. Na horní křižovatce stojí kamenný, před kostelem dřevěný a U koníčka plechový. U všech místní lidé chodí po setmění rozsvěcet svíčky, pokud to ovšem meterologické a povětrnostní podmínky dovolí a nedávají nic zajímavého v televizi. Pod křížem U koníčka se v poslední době kromě svící, svícínků a jiných zbožných propriet začaly hromadit šišky v květináčích, jejichž význam mi uniká. Buď mi zas utekla nějaká encyklika, nebo jde o kvatembrovou výzdobu, o kterou se postaral pan farář z veverčí místní církve.

Po kapličce a křížích se  budeme chvíli věnovat hřbitovům. Na okraji světa jsou celkem tři. Nestarší je kousek nad kostelem a dlouho po expiraci. Je to příjemné a tiché místo, kam naštěstí každý netrefí. Ze hřbitova vlastně zbyla jen zeď, kamenný podstavec uprostřed, márnice plná sena a jeden kříž, který se nepodařilo odstranit, protože ho z velké části pohltil strom. Vytváří to zajímavou kompozici, kterou obyvatelé okraje světa ukazují svým návštěvám a z jejíchž fotografií těží místní odnož misálového průmyslu.

Nad lesem je starý židovský hřbitov, který je kompletně okupován jakousi agresivní odrůdou břečťanu. Víc vjemů než boj o život s jeho šlahouny si z návštěvy neodnesete. Aktuální verze hřbitova je na opačné straně okraje světa než nejstarší, a není tam nic zajímavého. Dokonce tam ani nestraší.

Pak je tu několik památných stromů. Nevím, jestli jsou památné, protože hodně pamatují, nebo jen proto, že jsou velké, a velké věci vzbuzují respekt (zřejmě i u úředníků přes životní prostředí). Anebo jde o alternativu nápisu Zneužití se trestá!, tedy varování, že na ono místo bude zasazen ten, kdo by si snad z předmětných dřevin chtěl udělat vánoční dekoraci do kvartýru či si jejich prostřednictvím jiným způsobem zpříjemnit zimní měsíce. Na místní to očividně zatím zabírá, ale zvěř na něj hází bobek.

Na závěr jedna nepříjemnost, která s pomníky – a v důsledku i hřbitovy – trochu souvisí… Doneslo se ke mně, že sousední městská část chystá v máji stavět májku. Velmi originální, kdo by to byl do těch slamáků řekl? Bohužel, jak se ukázalo, motivem jejich jednání není obnova lidových tradic, ale štvavá kampaň proti nám, vstřícným, solidárním a diskrétním sousedům. Jedna z tamních jedubab totiž na stránkách celostátního periodika nepříliš vtipně poznamenala, že doufá, že jim májku obyvatelé okraje světa neukradnou. A válka byla vyhlášena.

Tak takhle. Nejsem kompetentní mluvit za okrajově světovou populaci, ale dovoluji si prohlásit, že nikdo z nás by se k tak hloupému, dětinskému, směšnému a ubohému činu, jakým krádež pohanského symbolu lesního ducha nepochybně je, nesnížil. Tím méně k urážkám či nactiutrhání. To je pod naši úroveň. Vážení a milí, ctění a milovaní sousedé! S upřímným respektem k vaší primitivní zábavě, dovolujeme si vám doporučit, abyste si užívali krás jarních měsíců do sytosti a podle vašich omezených intelektuálních schopností, jaké přísluší takovým degenerovaným paznechtům, probouzející se přírody v té míře, v jakém vám to vaše slepičí mozečky dovolí, se svou krásnou májkou se šli vycpat a laskavě a v době co nejkratší vrátili ozdoby, co jste o vánocích očesali z našeho stromečku. Jinak budete brzy vzpomínat nejen na Japonce, ale i na svou májku, a to by nás velice mrzelo. Děkujeme předem za pochopení a využíváme této příležitosti, abychom vás ujistili o své nejhlubší úctě.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: