Posláno autorem: Vesper | 25.3.2011

Samuraj / Le Samouraï

Zná-li kdo hlubší samotu, než samuraj?  Snad jen tygr v džungli, možná ten…

Thriller/Krimi/Drama

Francie/Itálie 1967

Režie: Jean-Pierre Melville

Hudba: François de Roubaix

Hrají: Alain Delon, François Périer, Nathalie Delon, Michel Boisrond, Catherine Jourdan, Cathy Rosier, Jacques Leroy

Jef Costello je zásadový nájemný vrah s mimořádně propracovanou metodou výkonu povolání i opatřování si alibi. Poté, co se o něj začne zajímat policie, jeho zákazníci se ho rozhodnou pro jistotu odstranit. Brzy se ale z lovce stanou právě oni lovnou zvěří.

Samuraj je výjimečný v mnoha ohledech. Jeho tvůrce, Jean-Pierre Melville, patří k legendám francouzského filmu díky svému zcela originálnímu rukopisu, vymykajícímu se všem pravidlům žánru. Jeho filmy jsou jedinečnými díly, a tudíž nejsou pro každého. A Samuraj je mimořádným mezi mimořádnými. To je jeho hlavní devíza, pro kterou nepřestává ani po téměř padesáti letech fascinovat.

Hlavní rysy by se daly shrnout následovně. Jednoduchý děj. Málo postav. Minimum replik. Hra s barvami. Dlouhé, mnohaminutové scény. Dusná atmosféra plná napětí. Chlad. Extrémní osamělost. Fatalismus. Citová indiference. Ani jediný náznak úsměvu. A styl. Sakra styl…

Dějová linie je velmi prostá a v jednoduchosti je její kouzlo. Jef Costello je mladý muž, který žije osaměle v ponurém bytě, kde mu dělá společnost jen malý ptáček v kleci. Je nesmírně precizní, potrpí si na dokonalý vzhled a naprostou profesionalitu. Nosí béžový baloňák, elegantní klobouk, zabíjí v bílých rukavicích a střílí přesně a úsporně. Alibi mu zajišťuje skupina hráčů karet a dívka volnějších mravů Jane Lagrange. Po jedné „akci“ se Jef ocitne mezi davem podezřelých, o jeho vině je – navzdory nejednotným výpovědím svědků – vyšetřující komisař nezlomně přesvědčen. Přestože musí Jefa na základě nedostatků důkazů propustit, nepřestává pátrat po důkazech proti němu. Zároveň po Jefovi jdou objednavatelé poslední vraždy. Jef se rozhodne vyřešit situaci po svém.

Podobný příběh by se dal natočit v duchu klasických kriminálek. Spousta akce, sem tam nějaká hláška, trocha romantiky, jeden až dva vtípky… ovšem to by nemohl být Melville. Akce tu sice je, ale akční scéna ani jedna. Přesto – anebo proto – jsou scény, v nichž přijde ke slovu prach a olovo, tak nervy drásající. A nejen ony. Jen Melville dokáže vybudovat a posléze vybičovat atmosféru do takových grádů, že divák bez dechu dlouhé minuty sleduje jen to, jak Jef někam jde – po ulici, ze schodů, do schodů, do metra… to vše bez jediného slova nebo pohybu ve tváři.

Ano, moc se tu nemluví. První slovo zazní až v desáté minutě. Dialogy jsou strohé, hlavní postava se vyjadřuje buď jednoslovně, nebo v krátkých a úsečných větách. Nejvíce toho namluví komisař, ale ani u něj není jedné slovo navíc. Nejvíce „replik“ vlastně má zmíněný ptáček a místy se o slovo důrazně přihlásí hudba Françoise de Roubaixe (hudební motiv je mimochodem podobný hlavní melodii z Mlčení jehňátek od Howarda Shora).

Velký význam mají ve snímku barvy. Teplé odstíny jsou omezeny na absolutní minimum. Kromě toho je každé prostředí charakterizováno určitou kombinací. Jefův byt je šedý. Ve scénách, které se v něm odehrávají, jsou barvy téměř zcela potlačeny. Na ulicích vévodí šedá, tmavě modrá a béžová, na policejní stanici béžová a světle modrá.

Postav je málo, jejich jednání je zvláštní a motivy nejasné. Kromě Jefa je zde urputný komisař, který se mezi desítkami podezřelých bez zjevného důvodu upne na Jefa a podezření směřuje výhradně na něj. Jane Lagrange je pro Jefa ochotna nezištně riskovat, ale podstata jejich vztahu zůstává otázkou. Exotická klavíristka a hlavní svědkyně proti Jefovi je ještě záhadnější. Vcítit se není do koho, vždyť postavy prakticky žádné emoce neprojevují. Všechny spojuje jen jedno – absolutní osamělost.

Síla a impozantnost Samuraje stojí na dvou pilířích: mistrně vybudované mrazivé atmosféře a hereckých výkonech, především na výkonu Alaina Delona. Jeho krása, kamenná tvář a chladné modré oči vystupují v mnoha filmech, ale víc cool než v Samurajovi nebyl nikdy. Jeho protihráčem je François Périer, jehož postava je v porovnání s ostatními příjemně civilní. Nathalie Delon je v roli Jane i přes malý prostor naprosto strhující, a její podoba s Alainem Delonem, o které se v době trvání jejich manželství tolik mluvilo, je opravdu mimořádná.

Samuraj není lehce stravitelný. Vyžaduje totiž, aby divák bezvýhradně přistoupil na Melvillovu řeč, vstoupil do jeho světa bez podmínek, a nesnažil se jej za každou cenu srovnávat, kategorizovat nebo pochopit. Samuraj prostě dává nový rozměr slovu styl.

—-

Reklamy

Responses

  1. Neznám, ale popis mi dost připomíná film Ghost Dog-the Way of Samurai s Forrestem Whitakerem. Skoro jako by se jednalo o remake.

  2. On to je remake. Melville vycházel z knihy Joan McLoada „The Ronin“ a tvůrci Ghost Doga zase z Melvilla. Jefu Costellovi je trochu podobný i Leon od Luca Bessona.


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: