Posláno autorem: Vesper | 19.3.2011

Dobrodruzi / Les Aventuriers

„Kdybyste byl pilot, neměl byste někdy chuť proletět letadlem Vítězný oblouk?“ (…) „A kdybyste byl automechanik, pokoušel byste se o převrat v automobilovém průmyslu?“
„To asi ne. Proč bych to dělal?“
„No jistě – právě!“

Drama/Dobrodružný

Francie/Itálie 1967

Režie: Robert Enrico

Hudba: François de Roubaix

Hrají: Lino Ventura, Alain Delon, Joanna Shimkus, Serge Reggiani, Paul Crauchet

Roland, Manu a Laetitia jsou přátelé, které pojí dohromady jejich neuskutečněné sny. Roland je automechanik, Manu pilot a Laetitia umělkyně. Poté, co ztroskotá Rolandův pokus o vytvoření superrychlého motoru, Manu přijde po nevydařeném průletu Vítězným obloukem o licenci a Laetitiina první výstava se u veřejnosti setká s nepochopením, vydávají se na moře hledat ztroskotané letadlo s pokladem. Když se zdá, že se na ně konečně usmálo štěstí, věci naberou nečekaně tragický obrat…

Dobrodruhy považuji za jeden z nejkrásnějších příběhů o přátelství a za jeden z nejlepších filmů vůbec. Příběh sám o sobě nepůsobí nijak převratným dojmem, ani neřeší žádný palčivý společenský problém. Hlavní postavy jsou obyčejní lidé, kterým se v životě moc nedaří. Všichni však mají velké sny a snaží se v životě udělat něco velkého a zároveň se tím vymanit ze všednosti svých existencí. Automechanik Roland se proto snaží vynalézt nový typ motoru pro závodní vozy, Manu, který se živí vyhlídkovými lety pro zazobané snoby, zas přijímá riskantní nabídku filmařů na průlet pařížskou dominantou. Během příprav se oba přátelé seznámí s Laetitií, která se snaží prorazit na poli umění pozoruhodnými skulpturami, které pomocí svářečky vytváří z kovošrotu. „Můj táta byl účetní. A máma na něj denně čekala, až se vrátí z úřadu s tou svou aktovkou. Ale já jsem chtěl lítat!“, vypráví Manu roztrpčeně Rolandovi. Každému, kdo se odváží létat, se ale může stát, že jednou spadne. Může to hodně bolet, nebo také lze ztratit úplně všechno. Roland, Manu a Laetitia poznají, jak bolí takový pád, každý po svém, ale vzájemně se podrží a další pokus udělají společně. A to je první z myšlenek, které Dobrodruzi nenásilně, ale názorně divákovi předkládají: Je dobré zkoušet své sny naplňovat. A je potřeba mít přátele, pro případ zdaru i nezdaru.

Banální? Možná pro někoho, komu ke spokojenosti stačí aktovka a pracovní doba od devíti do pěti. Takoví ať radši dál nečtou. S „banalitami“ totiž ještě nekončíme.

Následující odstavce obsahují částečný SPOILER.

Roland, Manu a Laetitia jsou na cestě za pokladem. A nejsou sami. Jejich bezstarostné prázdniny naruší vetřelec – pilot zříceného letadla s oním pokladem – kterému jsou pro změnu v patách další zájemci o pohádkové jmění. Díky němu přátelé nakonec poklad najdou, ale zároveň přijdou o něco, co je jim dražší než vysněné bohatství – Laetitia v přestřelce s policií, kterou pilot vyprovokuje, umírá. Roland a Manu zůstávají sami s pocitem, že náhle nemají vůbec nic. A rozhodnou se, že se pokusí realizovat Laetitiiny záměry. „Ta Laetitia, co je to vaše? Kamarádka?“ nechápe pilot. „To je ti tak divný?“, opáčí Manu. Možná to divně zní, ale je to tak. To nejsilnější na příběhu Dobrodruhů je přátelství. Přátelství mezi Rolandem a Manu a jejich přátelství s Laetitií. Jistě, nabízí se otázka, jak by se zápletka vyvíjela, kdyby nedošlo ke zmíněnému tragickému zvratu, ale základní idea zůstává: Přátelství může být silnější než nezdary, sobectví i láska. A je možné i mezi muži a ženami.

Banalita na druhou? Některé věci je prostě potřeba zažít.

Roland a Manu jdou po stopách Laetitiiny rodiny. Myšlenka č. 3: Člověka nelze posuzovat podle jeho příbuzných. Naštěstí. I přes deziluzi a zklamání se až do konce nevzdávají vytyčeného cíle: propojit své – nuceně přehodnocené – sny a sny své zesnulé kamarádky. Některé sny ale člověka zavedou tak daleko, že už není cesty zpět.

Bohužel.

Dobrodruzi byli natočeni podle románu José Giovanniho a kromě výborně vystavěné zápletky se mohou pyšnit i zdařilou hudbou (François de Roubaix, píseň Laetitia nazpíval Alain Delon) a luxusním hereckým obsazením. Lino Ventura jako Roland je ze tří přátel nejstarší a nejrozvážnější, Manu Alaina Delona je prudký a impulzivní. Joanna Shimkus je sympaticky obyčejná s něčím neobyčejným navíc. A Serge Reggiani, jehož zpěv i herectví mám jinak moc ráda, je zde jedním z největších filmových hnusáků, jaké znám. (Trvalo docela dlouho, než jsem přestala mít odpor k melounům.) V malé roli se objeví tradiční protagonista vedlejších rolí v Delonových filmech (a můj oblíbenec) Paul Crauchet.

Dobrodruzi patří na vrchol mého žebříčku TOP filmů nejen pro všechny zmíněné klady, ale i proto, že příběh víc než kterýkoli jiný rezonuje s mým vlastním životem. Místy snad až příliš.

Pilot: „Tak na tři díly, jo?“
Roland: „Na čtyři.“
Pilot: „Myslel jsem, že Leatitia je…“
Manu: „Je co?“

—-


Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: