Posláno autorem: Vesper | 28.2.2011

Vítejte v saloonu U mrtvýho koně

Pohostinství na okraji světa je téma na román. Veřejných podniků, kde se lidé snaží dosáhnout pokročilého stavu mentální inkompetence opakovanou konzumací fermentovaných rostlinných nápojů, tu máme víc než dost. Je vědecky podloženým faktem, že nedostatek podobných institucí je základním předpokladem pro vyhynutí lidského druhu v dané oblasti. Okraj světa je v tomto směru vybaven natolik dobře, že patrně bez úhony přečká i armagedon.

Nový Jork a Liptákov – mé obce nejmilejší

Začněme od příček nejvyšších. U potoka pod kostelem se nachází nejluxusnější podnik široko daleko, pyšnící se nabídkou pokrmů z dalekých krajin s exoticky znějícími názvy jako je pizza či penne. Obsluhující personál se ve volných chvílích věnuje studiu botaniky, což vysvětluje jídelní lístky s vůní THC a heslo „Zahulíme, uvidíme“, které překrylo ozdobný nápis na květinovém pozadí, vyvedený na ručně ohoblovaném dřevě, pravící „Host do domu, Bůh do domu“, nebo jiný starosvětský nesmysl. Vaří tu ovšem skvěle a webovky mají perfektní.

Lepší pivo v žaludku, nežli voda na plicích

Na stříbrné pozici by správně měla stát restaurace Hotelu duchů, která je velmi elegantní a nepochybně i dobrá, až na to, že její klientela je omezena pouze na hosty z onoho světa. Sama jsem tam tudíž (zatím) nikdy nevkročila, a pokud vím, tak ani nikdo z místních (se zombíky se nebavíme, zombíky rovnou střílíme). Chodím okolo skoro denně, proto mohu potvrdit, že stoly jsou pokaždé krásně prostřeny, stříbro naleštěno a ubrusy bez poskvrnky. Hotel duchů je živým (?!) důkazem nepravdivosti klasikova tvrzení, že bez lidí hospodu neuživíš. Za ta léta, kdy uvnitř nebyl viděn jediný živý host, nejeví ani nejmenší známky chátraní, natož bankrotu. Do rozebírání druhé části onoho výroku – a když uživíš, nepobavíš se – bych se raději nepouštěla. Jediné, co lze s jistotou konstatovat je, že pokud hostinský trpí sociální fobií, nemusí se ničeho obávat. Lidi mu tam nechodí.

Varuj se hazardu, vzpomeň si na Jardu

Dalším podnikem, kde se dá pojíst, popít i dostaveníčko uskutečnit, je hotýlek hned u lesa. Chodím tam ráda, protože místní atmosféra mi připomíná dekorace filmu Kmotr. Personál hovoří rusky, ale pokud máte na zaplacení a agresivně působícího partnera a/nebo velkého psa, pokusí se i o některý ze západoevropských jazyků. Jídlo je dobré, servírky diskrétní a pes nikomu nepřekáží. Hostů bývá pomálu. Jen tu a tam se objeví snědí muži, oblečeni do dokonale padnoucích smokingů a parfémů od Armaniho, a dají si u vedlejšího stolu partii šachu. Krev v mé přítomnosti nikdy prolita nebyla, ale přisuzuji to galantnosti, která s jistými profesemi souvisí. Anebo možná s velikostí psa.

Sirotková je náš táta

Volným pádem se dostáváme do sféry nižší kategorie, tzv. pajzlů. I když… Vzhledem k tomu, že moje minulé bydliště bylo v nepříjemně blízkém sousedství exkluzivního lokálu U nudle, se vlastně stále pohybujeme v oblasti střední třídy. Lepší střední třídy. Vlastně superstřední třídy.

Zdejší superstřední hospoda se vyznačuje krabicovým svařákem, dobře uleželou colou a masem, kterého by se bez chirurgických rukavic nedotkl ani zootechnik. Ale smažené sýry (vč. hermelínu) mají tolik živých kultur, že to pokryje celý měsíc zhýralého života o celozrnném pečivu a vegetariánských večeřích. Vzhledem k tomu, že personál si vás všimne, až když začnete střílet, je lepší odcházet bez placení. Olovo koneckonců také neroste na stromech.

Teplé pivo je horší než studená Němka

Hospůdka na hlavní s interiérem vedlejší a lákavým přízviskem Studna patří k mým favoritům. Majitel je paličák a ctitel tradic. Jednou jedinkrát se vypravil do Města a rozhodl se jít ve stopách středisek konzumu, které na poli marketingu dobyly už tolika vítězství. Vánoční výzdobu drží po celý rok.

Do hospody s umytýma nohama

Náš okrajově světový saloon U mrtvýho koně je jakýmsi skladištěm rekvizit po amerických road movie, filozofii Jacka Kerouaca i legendách Divokého západu. Je to dřevěná bouda, kterou zvenku zdobí kola ztroskotavších dostavníků a zevnitř vlajky z občanské války, stojící na okraji jedné ze (dvou) silnic, které vedou z okraje světa do Stetson City. Dřevěné je obložení, dřevěné jsou stoly, i hospodský je dřevo. Kromě správných nápojů pro správné pistolníky tu nalévají i kolaloku, a občas je na menu i kuře (to když dojdou bizoni).

Nechoďte na dvorek, máme tu záchodek

Na náměstí (či na návsi, jak někteří obyvatelé centra města a potažmo aspiranti na mučednický cool říkají) stával značně nezdravý podnik, o jehož interiéru ani kuchyni nemám širší povědomí, vzhledem k tomu, že jsem se dovnitř neodvážila ani s koltem proklatě nízko a několikanásobně naklonovaným Roccym vkročit. Jeho atributem byly po mnoho roků zpanákované postavy, trousící (se) po okolí. Nedávno byl předmětný pajzl uzavřen. Buď ho vybílilo četnictvo, nebo zapálil někdo ze štamgastů, těžko říct. Stále na mě ale jde Jackson Pollock, kdykoli musím projít kolem.

Co říci závěrem? Vyberte si podle svého gusta. Bon appétit! :)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: