Posláno autorem: Vesper | 21.2.2011

Czech Grand Design 2010

To nejlepší na slavnostním udílení cen Akademie Designu ČR je Marek Eben. Oceňování samotné bývá koncepčně dost nezáživné bez ohledu na to, o jakou oblast umění se jedná. Na scéně se rychle střídají nominovaní v té či oné kategorii spolu s předávajícími osobami či osobnostmi, následuje oznámení jména vítěze, předání ceny, potlesk a další skupinka už startuje. Tu a tam nějaká vsuvka, aby obecenstvo neusnulo a diváci u televizí si mohli odskočit. Pro předávající jistě příjemná záležitost, možná i pro nominované. Moderátorovi ale není co závidět.

Ceny pro letošní vítěze tradičně vytvořil Grand designér minulého ročníku, tedy Petr Babák. Byly to vázy, které vypadaly jako by jejich tvůrce stál u hrnčířského kruhu poprvé a nebyl si úplně jist, jak se s ním zachází (a taky že jo). Marek Eben sice pohotově vyzdvihl, že se Babák rozhodl nespokojit se s pouhými diplomy, ačkoli by to bývalo bohatě stačilo (to říkám já). „Na designových hodinkách za žádnou cenu nesmíte poznat, kolik je hodin, a pokud jsou to opravdu vydesignované hodinky, tak ani nepoznáte, že jsou to hodinky.“ No právě.

Letošní Oskaři českého designu měli proběhnout v italském duchu. Výsledek měl s Itálií společného asi tolik jako kečup na pizze. Zaznělo pár pecek z italo disco (O sole mio a ještě jedna predrbaná hitovka), operní árii zazpíval myslivec a asistenti měli pážecí fraky a paruky (wtf???). Eben na začátku definoval design jako vítězství formy nad obsahem a dalo by se říci, že tento účel splnilo i aranžmá. Málem mi z té formy upadla čelist.

Z módní přehlídky mě mezi záplavou obskurních modelů zaujaly dvě věci. Jednak ukázky z kolekce Aňi Geislerové, které vypadaly pěkně a dokonce i nositelně, a ona diskutovaná, popíraná a zde ovšem nepopiratelná vyhublost modelek. Všechny byly vysoké a půvabné, s neuvěřitelně dlouhými končetinami, ale štíhlé – to opravdu nemohu říct. Nejlepším oděvním designérem roku se stala Hana Zárubová, která se nechává inspirovat zdravotními ortézami. („Inu každý jsme jiný,“ podotkl diplomaticky Eben.) Bojím se jen pomyslet, čím se při volbě inspirují akademici.

Potěšilo mě, že jednu z cen předávala stále šarmantní a sympatická Libuše Šafránková. V této kategorii jsem fandila autorovi houpací lampy a houpacího slona, ale cenu mu uzmul Olgoj Chorchoj se saněmi. Proč se ty ceny neudílí v létě?

Můj designérský guru Aleš Najbrt odešel s prázdnou, přestože nominací mělo jeho studio vícero. Kategorii Obchod roku vyhrála galerie a zpěvačka Klára Vytisková, která předávala cenu Objevu roku, přišla v brnění, ve kterém si nejprve nemohla sednout a poté vstát.

Z užitého designu mě nezaujaly Plecháčovy drátěné židle (Plecháč je autor a Objev roku), ale líbila se mi lampa, která pozná, kde je v místnosti největší tma a tam dojede a svítí. Marek Eben mi opět mluvil z duše, když poznamenal, že to by si skutečně mít doma nepřál, protože v nejtemnějších koutech bývá největší nepořádek. Pak tam byla barová stolička, na kterou by ale člověk měl ve vlastním zájmu sedat pouze střízlivý a ještě po zralé úvaze, protože v opačném případě by mohl být ošklivě zažidličkován.

Designérem roku se stal Olgoj Chorchoj a předávající Jakub Vágner předtím mlel něco o rybách. Sláva vítězům, čest poraženým a hlavně že to máme pro letošek šťastně za sebou.

Více a objektivněji zde. :-)

—-

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: