Posláno autorem: Vesper | 17.1.2011

Jak se vám líbí ten váš modrooký chlapec?

E. E. Cummings (1894–1962)

Zůstat sám sebou ve světě, jenž se dnem i nocí pokouší udělat z tebe stejného člověka, jako jsou všichni ostatní, to je nejtěžší úkol, jaký si člověk může stanovit, úkol, který nikdy nekončí.

Edward Estlin Cummings, známý jako E. E. Cummings nebo e e cummings, byl americký básník, esejista, dramatik a malíř. Narodil se v městě Cambridge ve státě Massachusetts. Jeho otec byl profesorem sociologie a politických věd na Harvardu, později udělal i politickou kariéru. Matka byla žena velmi vzdělaná a kultivovaná, která od útlého věku vedla své děti k tomu, aby pracovaly na sobě i svých schopnostech. První báseň napsal malý Estlin – jak mu doma říkali – už ve třech letech.

Během studií na Harvardské univerzitě E. E. Cummigns publikuje své básně ve školních periodikách Harvard Monthly, roku 1915 pak v Harvard Advocate. V roce 1917 narukuje. Díky administrativní chybě však stráví prvních pět týdnů – namísto u své jednotky – v Paříži, kterou si zamiluje na celý život.

Po pěti měsících služby byl Cummings zatčen pro podezření ze špionáže a poslán do internačního tábora v Normandii. V prosinci 1917 byl díky konexím svého otce propuštěn a vrátil se do Spojených států. Zážitky z této životní epizody se později odrazily v jeho románu The Enermous Room.

Roku 1926 přijde tragédie: Cummingstův otec umírá při strašné automobilové nehodě, matka utrpí vážná zranění. Tato událost má zásadní dopad na Cummingsovu tvorbu i náboženský život. V básních z tohoto období hovoří k Bohu, vtěluje do nich svůj smutek, depresi i osamělost.

—-

děkuji ti Bože za tento překrásný
den: za poskakující zelenavé duše stromů
a za modrý pravdivý sen nebes; a za vše,
co je přírodní, co je nekonečné, co je ano.

(já, kdo zemřel a dnes opět žije,
a toto jsou narozeniny slunce; toto jsou
narozeniny života, lásky, větru; a veselé
ohromné, činorodé a neomezené země.)

jak by mohl kterýkoli dotýkající se,
naslouchající, vidoucí pouhý člověk
– vytržené nic ze vší nicoty –
pochybovat v nepředstavitelného Tebe?

(nyní se probudily uši mých uší
a oči mých očí prohlédly)

—-

E. E. Cummings byl třikrát ženatý, z prvního manželství s Elaine Orr pochází jeho jediný potomek – dcera Nancy.

Dílo, které po sobě zanechal, je stejnou měrou rozsáhlé i jedinečné. Cummings je autorem 2 900 básní, které postupně vyšly v osmnácti básnických sbírkách (z toho dvě posmrtně), první publikoval v roce 1923 pod názvem Tulips and Chimneys.

V Cummingsově básnickém díle se pozoruhodným způsobem kombinují tradiční literární formy s avantgardními styly. Na jedné straně klasické sonety, na straně druhé volné básně. Tyto volné básně – bez zákonitostí, rýmů či postřehnutelných schémat – jsou plodem Cummingsových návštěv Paříže, během nichž se seznámil se surrealisty a dadaisty a nadchl se pro experimentální způsob práce se slovy. Básně z tohoto období patří mezi jeho nejslavnější. Jde o typograficky i stylisticky nepřehledné kompozice s charakteristicky excentrickým přístupem ke gramatice i interpunkci, které často dávají smysl až při opakovaném (a hlasitém) čtení. Řádkové předěly, dlouhé mezery na neočekávaných místech, přerušované věty i slova se stávají poznávacím znamením Cummingsovy tvorby.

Podobně neortodoxní metody používal Cummings i při tvorbě svých divadelních her, z nichž jedna – Tom, A Ballet, inspirovaná Chaloupkou strýčka Toma nebyla dosud na jevišti realizována. Jeho nejúspěšnější hrou se stala alegorická vánoční povídka Santa Claus: A Morality o rodinné krizi u Santových.

Ukázky:

vPřed

v Před-
jaří     když svět je bahno-
sladký ten malý
chromý balónkář

zapíská      do dáli      lulali

a eddieabill přijdou
přiběhnou od kuliček a
pirátění a je to
jaro

když svět je kalužasný

ten divný
starý balónkář píská
do         dáli         lulali
a bettyaisbel přitancují

od panáka a švihadla a

je to
jaro
a

ten

křivonohý

Panbalón      píská
do
dáli
lulali

—-

Buffalo Bill je…

Buffalo Bill je
tuhoň
kterej kdysi
jezdil na nablýskaným šedivým
běloušovi
a sejmul razdvatřičtyřipět holubůjakotakhle
Ježíš

byl to krásnej chlap
a mě by zajímalo
jak se vám líbí ten váš modrooký chlapec
pane Smrt

—-

Kdo ví, jestli měsíc není

kdo ví, jestli měsíc není
balón, vypuštěný z nebeského města
v oblacích–plného krásných lidí?
(a kdybychom do něj ty a já

mohli se dostat dovnitř, kdyby mohli
vzít mě a vzít tebe do jejich balónu,
pak bychom se mohli
se všemi těmi krásnými lidmi
vznést výš

nad domy a kostelní věže a mraky:
a plout pořád
pryč a pryč až do nebeského města,
které ještě nikdo nikdy neviděl, kde

pořád
je
Jaro) a všichni jsou
zamilovaní a kytky se trhají samy

—–

Advertisements

Responses

  1. díky


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: