Posláno autorem: Vesper | 15.12.2010

Kočky / Les félins

„Je těžké jíst králíka, kterého jste předtím ochočil.“

Krimi/Drama/Thriller

Francie 1964

Režie: René Clément

Hudba: Lalo Schifrin

Hrají: Jane Fonda, Lola Albright, Alain Delon, André Oumansky, Arthur Howard

Playboyovi Marcu Borelovi se pletky s manželkou gangsterského šéfa nevyplatí. Poté, co z něj jeho lidé dostanou přiznání, přichystají mu klasickou mafiánskou popravu. Marcovi se podaří na poslední chvíli uprchnout a ukryje se v církevním útulku pro bezdomovce. Tam si jej všimne bohatá vdova Barbara Hill a nabídne mu místo šoféra. Marc rád přijímá, ale brzy po příchodu do podivného domu, kde Barbara a její sestřenice Melinda bydlí, zjišťuje, že všechno je trochu jinak…

Kočky začínají jako klasický film noir. Zhrzený gangster posílá své zabijáky, aby zatočili s tím drzým floutkem, který mu svedl manželku, a ti mu také dají co proto. Střih – a příběh prudce zvolní. Jsme v  církevním útulku, kde se pod taktovkou distingovaného faráře tuláci a bezdomovci obracejí na víru a správnou cestu. A na scénu přichází Barbara a Melinda, dvě krásné ženy plné lásky k bližním. Marc jim padne do oka na první pohled a protože mezi ním a  najatými zabijáky stojí jen zásadový farář a jediné dveře, je  pro něj vyhlídka práce v odlehlé neogotické vile záchranou ze samotného nebe. Alespoň zpočátku to pak vypadá.

„Někteří andílci dělají velmi pozemské věci…“ V domě vládne tísnivá atmosféra a napjatý je i vztah mezi jeho obyvatelkami. Šarmantní Barbara je pravá dáma, ale když je sama, chová se poněkud podivínsky. Dětsky roztomilá Melinda zastává v domácnosti roli služky, ale k Popelce má asi tak blízko jako Marc k charakternímu hrdinovi. Marc se zprvu snaží jen dostát svým povinnostem, snáší Barbařiny rozmary a vytrvale odolává nadbíhání Melindy. Otázek v jeho hlavě  přibývá. Jak opravdu Barbara ovdověla? Co se stalo se šoféry, kteří tu pracovali před ním? Proč má pití zdejší kávy tak neblahé následky? A jako roli hrají v domácnosti kočky?

Někoho poprvé zamrazí v zádech už při scéně, v níž se Barbara a Melindou poprvé objeví, jiného možná až v polovině filmu. Ale to mrazení pak už nepřejde a finální pointa se rovná ledové sprše. Příběh je postaven na konverzacích tří hlavních postav, které se zdánlivě týkají jen provozních záležitostí trochu ponuré, ale ničím mimořádné domácnosti. Jakmile se ale v divákovi drápkem zachytne podezření, že  zde něco není v pořádku, najednou se ten pocit šíří jako puštěné oko na punčoše. A těch pár akčnějších scén, kdy Marca zas málem dostihnou jeho pronásledovatelé, je takový příjemný oddech.

„Kdybych byla květinou, jakou květinou bych byla?“ ptá se v jedné z klíčových scén Melinda Marca. „Byla byste krásné růžové poupě,“ odvětí. „A kdybych byla kočka?“ „Byla byste kotě, které se učí brousit drápky.“ Celý příběh je jakousi hrou koček s králíky, kdy se všichni snaží využít všechny, a zároveň ani postavy ani divák do poslední minuty netuší, kdo je vlastně kočkou a kdo králíkem. Nic nedává smysl, všechno spolu souvisí a každý hraje sám za sebe.

Snímek má skvělou hudbu (Lalo Schifrin) a střih (Fedora Zincone). Napětí trvá až do poslední chvíle bez prvoplánových „lekaček“ nebo strašidelných rekvizit. Závěr pak diváka překvapí tím víc, čím dřív si myslel, že má pointu v hrsti. Ve skutečnosti jej samotného drží pevně v hrsti scénárista. Takže kdo je tu vlastně ten králík?

Lola Albright je u nás herečkou prakticky neznámou, což je škoda, protože její ztvárnění povýšené a noblesní Barbary je velmi přesvědčivé, a bylo by zajímavé vidět ji ve více rolích. Mladé Jane Fonda coby živelné Melindě zase velmi sluší černobílá barva snímku. Alain Delon zde nepodává svůj nejlepší výkon, ale pro roli Marca se hodí. Nejsilnějšími okamžiky jsou společné scény obou žen, ve kterých je napětí téměř hmatatelné, zvláštní půvab má i moment, kdy se spěchající Marc na vteřinu zastaví u zahradního jezírka a pozdraví odraz mladíka, jehož tvář spatří na hladině. Pilíři příběhu jsou však ženské charaktery, a jestli Kočky obsahují nějakou zapamatování hodnou myšlenku, pak tu, že ženy není radno podceňovat.

Film Kočky byl u nás kdysi vysílán v televizi , do distribuce se ale zatím nedostal. K sehnání je v původním francouzském znění s (mými) titulky. V Anglii byl uveden pod silně zavádějícím (nebo snad ironickým?) názvem Joy House, popř. The Love Cage.

k

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: