Posláno autorem: Vesper | 10.11.2010

Kostelní skica

Na začátku třetího roku bydlení na okraji světa je načase věnovat pár řádek místnímu kostelu a lidem kolem něj i v něm. Úvodem bych ráda podotkla, že ač do místní farnosti administrativně spadám, nenavštěvuji místní bohoslužby příliš pravidelně a neidentifikuji se s touto farností o nic více či méně než s jinými. Dalo by se říct, že tam prostě jen občas zajdu.

Kostel je relativně malý, zvenku bílý, zevnitř červenobílý. Interiér má jednoduché a příjemné uspořádání, zastoupení obrazů, soch i jiné výzdoby je minimální. Vzadu je prosklené zádveří pro parkování kol, dětí a psů. Vánoční výzdoba bývá jedna z nejhezčích, jaké lze v Praze vidět.

Po dvou letech nesystematického, ale bedlivého pozorování, jsem dospěla k přesvědčení, že  autor sbírky Murphyho zákonů o církvi, Tomáš Marný z Bludovic, je buď přímo členem této farnosti, nebo do ní alespoň na čas docházel (minimálně v době, kdy dával svou geniální knihu dohromady). Posuďte sami.

Přední lavice nezeje prázdnotou, jelikož v ní trůní místní vzorová rodinka s dětmi. Místní vzorová rodinka v první lavici nesedá, zato má to nejzlobivější dítě, jaké jsem v životě viděla (ač se ostatní místní děti snaží co mohou, aby jej z pomyslného trůnu sesadily). Na obranu výše zmíněného dítka je třeba říci, že občas dělají při bohoslužbě ještě větší hluk jeho rodiče ve snaze svého potomka zabavit.

Největší koncentrace věřících bývá vzadu v kostele, kde hermeticky ucpávají prostor kolem hlavního vchodu, a na výzvy celebranta, že vepředu je místa dost, zásadně nereagují. Toto platí bez výjimky pro slavnostní bohoslužby. Místní duchovní správci (farnost je spravována řádem, tudíž se u oltáře střídá kněží víc) zpravidla tento zákon respektují a nepokoušejí se jít proti přírodě. Problém nastává, celebruje-li mši bratr přespolní (tedy z jiného kláštera), který se s tímto nehodlá smířit a pokouší se buď přímou výzvou nebo lstivými (někdy i biblicky podloženými) narážkami věřící přilákat blíž. Zcela neúspěšně, pochopitelně. Věřící dobře vědí, že zákony – stejně jako desatero – tu jsou od toho, aby byly ctěny. Napadá mě jen jediné řešení – odstranit první tři lavice. Jsou vlastně úplně zbytečné.

Ať si v cizím kostele stoupnete, kam chcete, za chvíli tam budete někomu nebo něčemu překážet. Ano. Můj zvyk stát pokud možno co nejblíže vchodu, překážel jeden čas místnímu faráři tak moc, že si na mě jednoho dne počíhal, aby se mě pokusil přesvědčit o zanedbatelné  nebezpečnosti zón, které obvykle bývají považovány za kritické (u kropenky, u kasičky, u stolku s duchovní literaturou, u místních favoritů – orodovníků apod. – viz Praktická doporučení náhodným návštěvníkům). Dosáhl pouze toho, že jsem na čas změnila kostel. Budiž to ostatním průkopníkům v této oblasti varováním.

Do lavic si v kostelech zásadně nesedám, vzhledem k tomu, že kostelní lavice jsou většinou konstruovány tak, aby v nich nešlo pohodlně ani sedět ani klečet a mimoto pravděpodobnost, že jste někomu zasedli jeho místo, je nepřímo úměrná průměrnému počtu návštěvníků daného kostela. Jinými slovy, tato pravděpodobnost je tím větší, čím méně lidí chodí v daném kostele na bohoslužby. S přihlédnutím k tomu, že do místního kostela chodí ve všední den pět a půl věřícího (zaokrouhleno dolů), usednutí do lavice se rovná sebevraždě. Mimoto trestní řád podprdelníčků zde platí přísněji než kladivo na čarodějnice ve středověku. Kromě podprdelníčků obsahují lavice často i zásoby sezónního ovoce (důmyslně ukrytého za kancionály), zřejmě jako prevenci smrti hladem v případě, že by se některý z celebrantů v neděli moc rozkázal. Možná ale jde jen o lokální tradici společných nedělních snídaní s přihlédnutím k faktu, že jediná bohoslužba v tento den je nemožně brzo (8:30). Domorodcům, kteří chodí spát se slepicemi a vstávají s kohouty, to zřejmě nevadí. Já, coby absolutní sova, jsem však na tuto krutě jitřní mši zatím nedokázala doletět ani jednou.

Na kraji lavice sedí obvykle osoba zvaná „špuntovka“, takže střed lavice zůstává volný. (…) Zbylé lavice v kostele jsou obsazovány dle následujícího pořádku: v každé z nich se zpočátku usadí pouze jeden člověk a to tak, aby byl pokud možno co nejvíce vzdálen od ostatních věřících. I tato pravidla se zde dodržují s pedantskou přesností. Stane-li se, že někdo dorazí pozdě a nevyjde na něj v tomto uspořádání „1 v 1“ místo, zůstává disciplinovaně vzadu v duchu Zákona ucpaného vchodu.

Doslechla jsem se, že v lavicích je instalováno topení, v provozu mi však tento zázrak nebylo dopřáno spatřit (ani zažít). Pravdou zůstává, že místní farnost zaujímá čestnou pozici v žebříčku těch, které mají třeskuté mše ve všech ročních obdobích. Minulý rok se kvůli tuhé zimě přesunuly bohoslužby ve všední dny z kostela na faru, což mělo za následek snížení počtu účastníků (minimálně o mou osobu). V kapli totiž nejsou žádná vhodná zákoutí, kde by se dala mše bezpečně přestát, a mimoto chroničtí opozdilci málokdy psychicky unesou konfrontaci s pozdviženým obočím celebranta a pohoršeným funěním společenství svatých, kteří se (tentokrát) neopozdili.

Co se kázání týče, nemám výhrad. Platí zde sympatická tradice kázat „krátce, stručně, výstižně“, sem tam i nějaká myšlenka najde svou cestu do šedé kůry mozkové. Schválně jsem si udělala čárku pokaždé, když zazněla nějaká hereze či blud – ani jednou, přátelé! Na Murphyho zákony dochází znovu až v další části bohoslužby. Pominu všeobecně platné pravidlo je-li front ke svatému přijímání více než jedna, nejpomaleji bude postupovat právě ta, do níž jste se zařadili vy, a to nezávisle na její původní délce a přejdu k noční můře všech kostelních neurotiků, totiž situaci, kdy je hostií méně než lidí přistupujících ve frontě ke svatému přijímání, hostie dojdou přesně v okamžiku, kdy jste na řadě. Nejen, že se mi toto stalo hned napoprvé, co jsem do místního kostela vkročila, ale navíc to bylo při poměrně významné příležitosti. Zákon odstupňované posvátnosti sv. přijímání se pak projevuje tím více, čím vyšší představený podává.

Na závěr ještě jeden poznatek. Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že v této farnosti platí nejen všeobecně aplikovatelné zákony, ale i ty ostatní. Příkladem za všechny budiž zákon o evangelizátorech: čím méně zralosti lidské i duchovní, tím větší horlivost k obracení druhých. Lidé mi občas mylně přisuzují vlastnosti i duševní stavy, s tím jsem se smířila. Spolu s nutkavou touhou obracet druhé na víru je to ale kombinace téměř vražedná. Průměrně jednou za čtvrt roku vyprovokuji – snad nechutí k blízkým setkáním třetího druhu nebo vzhledem (wtf?!) – některou zbožnou duši k frontálnímu útoku na mou věčnou spásu. Nezřídka bývá dotyčná duše vyzbrojena posvěcenou medailkou, růžencem nebo naostřeným kolíkem. Asi si pořídím tričko s nápisem Nevěřte všemu, co vidíte (ani tomu, co čtete). Ono to vlastně platí tak všeobecně.

Amen.

P.S.: použité citace jsou z knihy A přece se točí… / Murphyho zákony o církvi od Tomáše Marného z Bludovic, jemuž tímto vzdávám hold a díky, jaké právem patří autorovi stěžejního díla moderní duchovní literatury.

Reklamy

Responses

  1. Výborné, vtipné, díky! :D K zákonu o dodržování co největší vzdálenosti od nejbližšího věřícího si dovolím dodat, že to dělám taky. Z prostého důvodu-vyhnu se tak podávání ruky a přátelskému poplácávání s nezbytným úsměvem od ucha k uchu v okamžiku, kdy celebrant už říká „Agnus Dei“. Z toho je asi zřejmé, že nejsem fanouškem NOM.

  2. Však je také „Při pozdravení pokoje není nutno podávat nikomu ruku,“ uvedeno jako první nesporná výhoda uspořádání „1 v 1“. :)

    • To zcela chápu :) Tu knihu neznám, poradíte mi, jak se k ní dostat?

  3. Druhé vydání se dá koupit např. tady: http://www.ikarmel.cz/kniha/Murphyho-zakony-o-cirkvi_101241.html


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: