Posláno autorem: Vesper | 11.8.2010

Vdova / La veuve Couderc

Drama

Francie/Itálie 1971

Režie: Pierre Granier-Deferre

Hudba: Philippe Sarde

Hrají:  Simone Signoret, Alain Delon, Ottavia Piccolo, Jean Tissier, Jean-Pierre Castaldi, Monique Chaumette, Bobby Lapointe

Francie r. 1930. Vdova Coudercová bojuje sama o udržení farmy. Uvítá proto pomoc mladého muže, Jeana Lavigna. Vyjde však najevo, že Jean je zločinec, který uniká policii. Tato skutečnost se velmi hodí její intrikářské nevlastní sestře Françoise. Ta se snažila přesvědčit jejich otce Henriho, aby prodal farmu pro její blaho. Naneštěstí se ale její dcera začne a Jeana zajímat… (oficiální text distributora)

Tento film klame tělem. Nic totiž nenaznačuje, že jde o mimořádně silný příběh, demonstrující důsledky lidské touhy po štěstí, lásce a svobodě. Vdova Coudercová je silná a tvrdá žena, se kterou se život nemazlil, a ani její současná situace není růžová. Na farmu sama těžko stačí, k tomu musí snášet útoky příbuzných, kteří si už léta na farmu brousí zuby a ji samotnou kvůli nízkému původu nikdy nepřijali, i chladný vztah ostatních vesničanů, kterým vadí bůhvíco. Jeana, kterého náhodou potká a najme, zpočátku vnímá jen jako levnou pracovní sílu, postupně ale k sobě tito dva zcela odlišní lidé najdou vztah, který postupně přeroste v cosi mimořádného. Mezitím vdovini příbuzní donutí starého Henriho, aby se přestěhoval k nim (vlastně jde spíš o únos) a postaví jej před hotovou věc – může se vrátit jen v případě, že jim pomůže farmu získat. Mezitím napětí stoupá jak ve vesnici – místní jen těžko mohou skousnout, že vdovu Coudercovou nyní vidí ve společnosti pohledného mladého muže – tak na farmě samotné, kde vdovina neteř Felicie nevynechá jedinou příležitost, aby Jeana pokoušela.

Film byl natočen podle stejnojmenného románu Georgese Simenona, duchovního otce komisaře Maigreta. Příběh stojí jak na strhujícím výkonu Simone Signoret, které její vdovu věříte od první vteřiny a chemií mezi ní a Alainem Delonem (stejně jako v pozdějším snímku Spálené stodoly), tak na podmanivém hudebním doprovodu Philippa Sarda. Vztah  vdovy Coudercové a Jeana – vzhledem ke všem rozdílům mezi nimi  nesnadno stravitelný nejen pro filmové vesničany – je podán s mimořádnou filmařskou zručností, což je pro přesvědčivost příběhu rozhodující. Několik momentů z něj – jejichž popis by asi zněl dost banálně, a proto jej vynechám – zapůsobí i otrlého diváka.

Snímek má velmi umírněnou stopáž a místy je poněkud zkratkovitý – to však dodává mnoha scénám jakousi zpětnou působivost. I dialogy jsou velmi úsporné, mezi nejlepší pak patří okamžiky, kdy se nemluví vůbec. Když vdova Coudercová při společném praní v řece ostentativně máchá Jeanovy šaty pod emocemi sršícími pohledy ostatních vesničanek, jsou jakákoli slova naprosto zbytečná. Efekt je dokonalý.

Jakkoli problematická je povaha uprchlého vraha Jeana,  jeho jednání a reakce jsou v zásadě pochopitelné. Co se chápání vymyká, je postava Felicie, která vytrvale obchází farmu (resp. Jeana) s kojencem u prsu a prázdným výrazem ve tváři. Stručná diagnóza by zněla: mírná retardace a silná nymfomanie. Jediná postava, jejíž motivace divákovi zcela unikají.

Dusivé drama vrcholí jednoho krásného letního rána. V zásadě všichni aktéři dosáhnou svého – i když úplně jinak, než si přáli či doufali. Závěrečná scéna je strohou, ale mistrovskou tečkou za příběhem osamělých lidí, které jejich touhy dovedly příliš daleko.

—-

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: