Posláno autorem: Vesper | 5.8.2010

V plném slunci / Plein soleil

Krimi/Thriller

Francie/Itálie 1960

Režie: René Clément

Hudba: Nino Rota

Hrají: Alain Delon, Maurice Ronet, Marie Laforêt, Frank Latimore, Romy Schneider

Philippe Greenleaf je bohatý mladík, který si užívá života v Itálii plnými doušky. Má peníze, oddanou přítelkyni Marge a luxusně zařízený dům v městečku Mongibello. Společnost mu dělá Tom Ripley, který kvůli své neuspokojivé finanční situaci slíbil Philippovu otci, že za 5 000 $ přiměje jeho syna k návratu do San Francisca. Ten se však k návratu nemá a naopak jej těší neustále demonstrovat Tomovi svou finanční i společenskou převahu. Tom snáší Philippovu stoupající aroganci i drobné ponižování navenek klidně, vědom si své závislosti na něm, potají mu ale neváhá škodit. Situace se dramaticky vyhrotí, když si oba muži spolu s Marge vyjedou na moře na Philippově jachtě. Marge je po hádce s Philippem záhy opouští a Tom při plavbě na širém moři Philippa zavraždí. Po návratu na pevninu pak využije naplno své schopnosti podvodníka a manipulátora i  fyzickou podobnost s Philippem a postupně se mu podaří  získat vše, co Philippovi tolik záviděl…

Adaptace slavného románu Patricie Highsmith Talentovaný pan Ripley vznikla v roce 1960 pod režijním vedením René Clémenta, autora jedné z nejslavnějších verzí Krásky a zvířete s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Pro diváka bez znalosti předlohy může být zpočátku trochu obtížné se zorientovat. Clément přeskakuje jakékoli úvodní formality a hned v první scéně vzbuzuje dojem, že ve skutečnosti už se příběh nějakou dobu odvíjí, jen divák malinko zaspal. Philippe a Tom se spolu toulají po Římě, na pozadí jejich nevázanosti a bláznivých kousků však jako spodní podtón rezonuje, že toto přátelství je přinejmenším podivné. Tento dojem se potvrdí poté, co se oba mladíci vrátí do Mongibella a do příběhu vstoupí Marge.

Ústředním motivem první třetiny příběhu je vztah tohoto zvláštního trojúhelníku. Philippe využije každé příležitosti, aby Toma ponížil, zároveň ale dobře vnímá temnotu, která v Tomovi vzrůstá. V jedné z nejlepších scén celého filmu, kdy Toma přistihne, jak si potají zkouší jeho šaty a mluví sám k sobě do zrcadla, je Philippovo nutkání ke „hře s ohněm“ vyjádřeno v jediném pohledu, který hovoří za vše. Clément se nebojí využívat detailných záběrů obličeje a očí, napětí podtrhují zdánlivě nezávazné dialogy a podmanivý hudební motiv Nina Roty. Film dostává svému názvu a většina scén je skutečně zalita jasným slunečním svitem, o to víc ale některé momenty zamrazí: výraz Tomovy tváře, když si Philippe vyzvedává peníze v bance, Philippova veselá arogance, přecházející ve skutečnou krutost, stále jakoby uslzené oči Marge, která je tažena vírem událostí, ale proti jejich vývoji zcela bezmocná…

Krásné lokace, ve kterých se příběh odehrává, moře, slunce, italský venkov i krása hlavních představitelů  přímým kontrastem vyzdvihují temnotu příběhu. Tom Ripley (tehdy pětadvacetiletý Alain Delon), v knize „muž s jistými vlohami na cifry a mimikry“ pomalu odkrývá pravou tvář absolutně egoistického tvora, vysoce inteligentního, mimořádně vynalézavého a zcela amorálního. Děsivá chladnokrevnost jeho počínání vzrůstá spolu s úspěchy, s nimiž uniká ruce zákona. Žádná z postav filmu není prvoplánově sympatická a ani Tom není „hrdina“, kterému by šlo automaticky držet palce. Přes všechnu zvrácenost jeho činů i motivací mu však divák úspěch svým způsobem přeje.

Philippe (Maurice Ronet), mladík stejně krásný jako Tom, je postavou méně vykreslenou, ale charakterově také nepříliš atraktivní. Jeho vraždy nelze nijak zvlášť litovat, vzhledem k předchozímu vývoji ji lze naopak považovat za jeho logický důsledek. Philippovým nejzajímavějším rysem je jeho riskantní hra s Tomem, která vrcholí při děsivém dialogu, ve které spolu muži probírají to, co v příštím okamžiku následuje – totiž Philippovu smrt. Ale zatímco Philippe si stále ještě myslí, že jde o hru, Tom již má připravený nůž.

Narozdíl od knižní předlohy i amerického remaku z roku 1999  je ve filmu zcela vynechána homosexuální rovina vztahu Philippa a Toma. Oba muži jsou heterosexuálové, ačkoli v případě Toma je poněkud sporné, je-li vůbec nějakého citového vztahu schopen. I jeho pozdější poměr s Marge působí jen jako chladná manipulace, do které neinvestuje jiné city než touhu dosáhnout svého.

Marge po většinu příběhu působí jako prototyp křehké ženy, která se marně snaží zorientovat ve sledu událostí. Neustálé kolísání mezi láskou k Philippovi (později k Tomovi) a bolestí, kterou jí oba způsobují, vzbuzuje až soucit. Nebýt toho, že Marie Laforêt je žena netuctového vzhledu i hereckého projevu, postava Marge by nutně byla odsouzena být v příběhu jaksi do počtu. Takto si však nemůžete pomoci a doufáte, že už kvůli ní (nebo alespoň pro ni) všechno dobře dopadne.

Po zhlédnutí filmu zůstává určitý neklid. Clément příběh opouští stejně náhle jako jej začal, a v duchu celého vyprávění je i závěr jednoznačný pouze na první pohled. Očividně ani v plném slunci není všechno jasné.

 


Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: