Posláno autorem: Vesper | 28.6.2017

Já to žeru aneb filmy k nakousnutí

Nejradši mám žraloky, ale sem tam si objednám i něco jiného. Na menu je bestií fůra a všechny pěkně vypečené, za příplatek i přemnožené nebo zmutované, prehistorické nebo z budoucnosti, každopádně nenažrané. Což budete i vy. Kdo si jednou zvykne na žvýkací filmy, jede v nich až na konečnou… zažívacího traktu. Dobrou chuť!

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 26.6.2017

Síly jsem nechala u koní

V posledních týdnech jsem unavenější, ale nestěžuju si. Ono totiž 80 % lidí, kterým o svých problémech povíte, to nezajímá a 20 % je rádo, že je máte.  Někdy mám dojem, že je to u mě naopak, ale výsledek je stejný. Trenér mě sundá z Venouška už za půl hodiny, pokud mě Venoušek nesundá dřív, a říká, že to, jak ztrácím váhu, začíná být děsivé. Je fakt, že o sexappealu mám taky jinou představu. Cokoli s bujnou hřívou a nad 500 kilo je pro mě neodolatelné.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 20.6.2017

Já mám koně, mokrý koně

Jeden klasický koňácký vtip praví: kdysi jsem měl čas, peníze a přátele, teď mám koně. U mě platí: nikdy jsem neměla čas ani peníze, a nemám je ani teď, když jsou mými přáteli koně. Ale je pravda, že spolu s nimi se okruh mých blízkých rozšířil i o stádo svérázných dvounožců, koňáků a koňomilů. A v jedné věci jsem mnohem klidnější. Když někdo vyjekne „bacha, je to Arab“, nezalezu do skříně v brzkém očekávání přesunu do křemíkového nebe, ale natěšeně se rozhlížím, kde se tu vzal plnokrevník.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 16.6.2017

Noviny z koňské rodiny

Koupací den. Kůň se myje hodinu. Když není moc velký, když spolupracuje a když má alespoň dvoučlenný tým vizážistů a všechny potřebné podmínky a nástroje: teplé počastí, hadici s vodou, aspoň litr pěny (s aloe vera je nejlepší), mycí houby, utěrky, stěrky, rýžové a žíněné kartáče, hřebeny a gumičky na hřívu a ocas, háček, olej a štětec na kopyta a takové věci. Kůň se zašpiní za minutu. Hlavně, když úspěšnou očistu oslaví hned po skončení válením.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 7.6.2017

Ten pravý a ti ostatní

Dokončila jsem první část jezdeckého výcviku. Po začátcích s Vilíkem a peripetiích s Montym je zřejmé, že Venoušek je ten pravý, ořechový, rezavý. Trenér nás posledně sledoval při práci a smál se. „Venoušku, ty se jen vznášíš! Nezapomeň, koho máš na hřbetě!“ Venoušek poslouchá, ale když má radost, chová se jako hříbě a když toho má dost, pleskne mě ocasem po hlavě, což znamená „tak padla, už mě berou záda“. Jezdím totiž pořád bez sedla a trenér mi zakázal dál hubnout. Ale pokud platí, že kůň je naše zrcadlo, je na nás v poslední době docela hezký pohled.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 1.6.2017

Tahat koně za ocas

Krásná, jemná, omamná noc! Mimoděk jsem pustil uzdu a sepjal ruce, najednou mě přepadl zvláštní pocit štěstí nad tím, že jedu tou nocí, že dovedu tohle všechno chápat a cítit. Jel jsem a jel, oddávaje se ne myšlenkám, spíše neurčitým, blahým pocitům, pádil jsem daleko vpředu před ostatními, aniž bych si byl vědom něčeho kolem sebe, soustředěn jen k sobě, k tomu nádhernému zážitku noci. Kdyby se Old Shatterhand takhle opájel v sedle v okruhu deseti kilometrů od našeho trenéra, dozvěděl by se brzy takové věci, že by ho blahé pocity rychle opustily. V knize Old Surehand ho probere plesnivý Old Wabble, kterého znervózňuje, že si plete prérii s kapličkou. Mě už taky trenér upozornil, abych dávala bacha a neusnula, když jezdím na Venouškovi se zavřenýma očima. Já myslím, že to nehrozí, už proto, že Venoušek si rád řehtá do kroku.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 29.5.2017

Dyzajn market léto 2017: design je v módě

„Ten Dyzajn market je furt vo tom samým,“ konstatovala jedna slečna, oblečená jen do třpytek. Při letmém pohledu z okna tramvaje se to může zdát, ale není tomu tak. Zaměřila jsem se tentokrát i na návštěvníky a byla to podívaná, nad kterou mi objektivy přecházely.

Že o módu a doplňky půjde až v první řadě, bylo čitelné už z webu „V sobotu se můžete těšit na přehlídky 11 návrhářů, kteří na krásných ženách normálních postav představí to nejlepší ze své tvorby. Zákaznice se tak může ztotožnit s nositelkou šatů mnohem více, než na typické módní přehlídce, kde mají modelky sotva reálné ženské tvary,” vysvětluje záměr Mariana Kučerová, koordinátorka módních přehlídek. Dostala jsem se na Dyzajn market až v neděli, a vypadalo to, že se přehlídky vyprodaly do posledního kusu a stály (za) všechny drobný.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 22.5.2017

Poníci a koníci sliny ronící

Nevinně jsem se zeptala, jak správně vyčistit zrcadlovku od rozžvýkaného sena a jablkové šťávy, a dostalo se mi jen zhnusených citoslovcí a dávivých poznámek. A to i od majitele největšího psího slinty na světě i celé Moravě. Koně slintají, je to jejich přirozenost, ale stejně si je ošklivíme. Zato když se mimoděk odtáhnete od zapraseného dítěte, za oškliváka bude vy.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 16.5.2017

Yves Montand: Hlava plná slunce

Štěstí někdy můžeš potkat, ale hodně pospíchá.

Autobiografie šansoniéra a herce Yvese Montanda se špatně shání, a přitom je vynikající a v mnohém odlišná od životopisů jiných osob a osobností ze světa ozářeného reflektory. Montand píše lehkou rukou, chvílemi to vypadá, jako kdyby psal zadanou slohovou práci do školy, jindy si ho zas představíte, jak ve chvíli volna nechává své vzpomínky plynout v oblaku cigaretového kouře. Jeho ospalá tvář s lehkým úsměvem byla stejná i v drsných kriminálkách. A přesně takové je jeho povídání o životě.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 12.5.2017

Jak tančím s koňmi dešťový tanec

Ve snaze zjistit, jak by se dalo pomoct Stakymu, jsem se ponořila do studia koňské literatury. Asi to byl až příliš hluboký ponor, protože jsem objevila i věci, které by měly zůstat někde na dně.

Venouška přestalo bolet rameno a DJ začala bolet záda. A kobylky vesele říjí, což vede k řadě romantických dramat, naštěstí zatím se šťastnými konci. O některých jsem jen slyšela, jiných jsem se zúčastnila blíže, než mi bylo milé. Pojďme si porovnat poznatky z jedné moudré knihy s nedávnými událostmi z naší stáje. Věděli jste třeba, že tato pozemská stvoření s vesmírným chápáním nesnášejí, když o nich mluvíte v jejich přítomnosti? Tak bacha, tohle jim nečtěte.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 10.5.2017

Nemrkat Mámekost: nehledejte tam, kde nic není

Na tuhle výstavní lahůdku mě upozornila kamarádka Jen. Zamávala mi před očima letáčkem s modrým, zeleným, černým a červeným pruhem a nadšeně mi sdělila, že na expozici tohoto umělce s divným jménem (které mi v hluku tramvaje plné spartských válečníků znělo jako zkomolenina v nadpisu) musím vidět. Jen na ní strávila půl dne s ajťáckým kamarádem Mossem, který brejlil na plátna a hledal pixely, a paranoidním kustodem v závěsu, který byl přesvědčen, že přišli loupit. Když jsem výstavu Eberharda Havekosta (*1967) po pár týdnech viděla na vlastní oči, došla jsem k závěru, že kustodi jsou tu zbyteční, protože kdo neloupí, neprohloupí. Bezobsažná abstrakce je NĚCO, ale ne to, co byste chtěli mít doma.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 9.5.2017

Začal Czech Design Week: kdo se bojí, nesmí do DUPu

Třetí Czech Design Week (dále jen 3CDW), přehlídka designu, která představuje autory nezávislé scény tentokrát v Domě uměleckého průmyslu (dále jen DUP), který se otevřel po 20 letech právě k tomuto účelu. Dalo prý obrovskou práci dát ho dohromady. Neumím si představit, jak vypadal, když pohromadě nedržel.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 5.5.2017

Voníce na Velikonoce

Velikonoce pryč, jaro v plném proudu a tak se probírám vzorečky, co stále čekají na můj soud. Je to takový mišmaš, pár slaďáků, pár tuctovek, pár opravdových výfuků a jedna perla, co už mám doma.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 3.5.2017

Už měkoně vyvádějí

Půjčila jsem si velkou a těžkou knihu o koních. Takže teď mám slámu v botách i seno v hlavě a neustále srovnávám načtené poznatky se zkušenostmi z konírny.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 20.4.2017

Prague Design Week 2017: nebe, peklo, ráj

Prague Design Week se konal počtvrté a tentokrát v Tančícím domě. Je to dobrá adresa, ale nepohodlný prostor, 82 designérů bylo nasardinkováno ve 4 podlažích a houfy návštěvníků zakopávaly o sebe navzájem i o vystavené produkty. Co naplat, v Kafkově domě i v Domě U Minuty bylo víc prostoru, vzduchu i pohody.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 18.4.2017

Malé velké noce

Velikonoce nemám ráda. Odjakživa ve mně vyvolávají podivně zmatený pocit, ať je trávím kdekoli. Dlouhé dny, kdy se tráví spousta času v kostele, předepsaný nejen půst a obžerství, ale i emoce. Aspoň se to tak jeví. Do kostela chodím podle svého uvážení, s hladověním a přejídáním taky nemám problém (nedělám ani jedno). Zato s emocemi ano. Věřící prožívají cosi, čemu houby rozumím, pohané slaví něco, čemu nevěřím. A nepište mi, že jsem neznaboh. Všichni jsou.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 15.4.2017

Analfabet v tržnici

V Pražské tržnici je hala číslo 14 a v té hale je Trafo Gallery a v té je malá výstava velké osobnosti graffiti scény, která si nyní říká TRON („je v podstatě jedno, jak sám sebe nazývá jeden mravenec“). Svůj první pořádný piece navíc udělal navíc na okraji světa, tak to jsem si takovou událost nemohla a taky nenechala ujít. Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 10.4.2017

Je třeba zaříkávač koní

Asi znáte film nebo knihu Zaříkávač koní, kdy se traumatizovaná a zmrzačená Grace a její kůň Pilgrim, který na tom není o moc líp, dostanou do péče zaříkávače Toma, který umí léčit rány těla i duše (nejen u) koníků. Film mě dojal, ale když jsem se setkala s koněm, který skutečně utrpěl taková zranění, srazilo mě to na kolena. (Před ním ale ne, to bych o tom možná už nenapsala.)

Číst více…

Celý týden tělocvičím jak maniak a pak stačí jeden okovaný záškodník a je ze mě invalida. Dlouho jsem jezdila na Vilíkovi. Ryzák v nejlepších letech, nejspíš křížený s beránkem. Bezvadně jsme si rozuměli, ostatně Vilík je takový pohodář, že je schopen zdřímnout s jezdcem na hřbetě a po našich společných intimních chvilkách jsem olízaná jako nanuk. Pak mi ale trenér představil Venouška a pohody byl konec.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 4.4.2017

Czech Grand Design 2016: bomba?

Villa Pellé, která hostila letošní Festival Best of: 2016, připomínala obchodní dům, ve kterém někdo zakřičel „hoří!“. Všichni popadli své saky paky a nechali vystavené předměty osamělé v chladně bílých zdech a naškrobeném vzduchu. V otevřených oknech zatím pulsoval život jarního odpoledne, byl slyšet nevychovaný zpěv ptáků a nekorektní smích pejskařů. Zapomeňte na přátelsky rušnou atmosféru designových akcí a marketů a jejich pestrý mumraj. Festival CGD je hyperkorektní výstava, kde se šeptá, člověk má pocit, jakoby ho škrtil límeček, před exponáty postává moc dlouho nebo moc krátce a v tichém zmatení pokukuje po několika dalších bloudících. Pochopili?

Číst více…

Older Posts »

Kategorie

%d bloggers like this: