Posláno autorem: Vesper | 23.4.2019

Mistr cechu lakýrnického

… ze mě nebude. Na mé první pokusy lakýrnické můj nábytek nikdy nezapomene, tak proč se o tak těžko nabytou moudrost nepodělit i se zbytkem světa. Po dvou pokusech si říkám, že bych raději měla zůstat u laku na vlasy a na nehty, protože katastrofy, které dovedu napáchat s nimi, stačí až na půdu.

Číst více…

Reklamy
Posláno autorem: Vesper | 18.4.2019

Filmové vloni

Napsala jsem chmurný úvod o tom, že v loňském roce jsem filmový maraton neuběhla, a pak, když jsem začala vybírat to nejhorší a nejlepší co jsem viděla, musela jsem nakonec i lecos vytřídit.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 29.3.2019

Naděje x vyhynutí – to druhé je navždy

Výstavy fotografky Ami Vitale jsem se trochu obávala. Pohled na zvířata v ohrožení ve mně vyvolává pocit bezmoci, lítost i vztek. V jejích snímcích je ale hlavně naděje. Ne že by na výstavě nebyly i smutné záběry, převládá však pozitivní obrazová výpověď o práci v záchranných stanicích a o úsilí lidí, kteří zasvětili život a schopnosti záchraně zvířat, která si sama nepomohou. Na všech vystavených fotografiích Ami Vitale je láska.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 27.3.2019

Czech Grand Design 2018 a co já na něj

Obvykle se tu babrám s podrobnou recenzí, ke které se pak už nikdy nevrátím, takže co z toho. Nedávno jsem si přečetla, že ve psaní méně znamená více a v dnešní přeplněné době je každé zbytečné slovo zbytečné. Takže letos jen v bodech.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 22.3.2019

Literární záblesky – zima 2018/19

Pamatuju si toho čím dál míň a tak jsem se inspirovala na blogu Jany LeBlanc a pokusím se o vlastní čtenářský deník. Od malička si dělám z knih výpisky, ale u celkových dojmů z přečteného jsem se až dosud spoléhala na paměť. Teď budu spoléhat na internet. ;)

Vynechávám koňáckou literaturu, kuchařky a poezii, které se čas od času věnuji v samostatných článcích.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 28.2.2019

PIXAR má narozeniny…

Moje milovaná lampička Luxo Jr. přiskákala do Prahy i se svým míčkem a já se na něj hned běžela podívat. Výstava Pixar – 30 let animace probíhá na Výstavišti uprostřed řvoucí a halucinogenní Matějské pouti. V den mé návštěvy si tam lidé kupovali cukrovou vatu a perníková srdce, labutě a kolotoče jely naprázdno a utrápení poníci, nacpaní v kruháči, schovávali ouška. Velká část Pražanů ale dala přednost animované zábavě, protože na výstavě bylo narváno. A tma jako v pytli, jak se na Křižíkův pavilon sluší. ;-)

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 8.2.2019

J. H. Krchovský: Tak ještě jedno jaro tedy

na kraji divného města dům, v domku – on
divný muž, jemuž už nic není divné

Melancholie beznaděje, x-tý kruh pekla. Brutální humor, v zářivých barvách vyvedená sprostota, okázalá morbidita, fatalismus smíchaný z opojení i otravy životem. Krchovského básnický výběr je zvláštní. Na první pohled nesympatický týpek, co vás najednou upozorní na drobnou krásu vedle nás, ale ve chvíli, kdy jej pasujete na jemného, kultivovaného umělce s vytříbeným stylem, schválně šlápne do louže špinavé pouliční erotiky. Vzápětí mu odpustíte, protože odevzdaně oznámí, že na jaře už nezaseje. Můžete si vybrat tu z jeho stylizovaných tváří, která je vám právě teď nejbližší, protože snažit se pochopit celek znamená hodně věcí přehlédnout.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 5.2.2019

Transformace geometrie: tonoucí se přímky chytá

Výstava Transformace geometrie v Městské knihovně v Praze je skutečně abstraktní. Velká část exponátů nese název Bez názvu, ty méně šťastné jsou pouhými čísly. Co jimi chtěl autor říci, se nedozvíte, takže vás občas napadne i rouhavá myšlenka, parafrázující Leacocka: autor žádný význam nezná. A to všechno otevírá široký prostor kreativnímu podvědomí. Vlastně jediné, co mi chybělo, byly skupinky lidí, znalecky pokyvující a analyzující.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 28.1.2019

O Tirákovi a Tříkolce (raně jarní pohádka)

Jednoho dne, bylo to na začátku jara, potkal Traktor Tříkolku. Jaro toho roku přišlo nezvykle brzy. Tam, co měl ještě ležet sníh, seděli ptáci, a tam, kde měl stát sněhulák, ležel koberec jasně zelené trávy. Všichni se radovali, že slunce už hřeje a krajina začíná oblékat jasné barvy, jen Tříkolka byla smutná. „Copak se stalo, Tříkolko?“ ptal se jí Traktor. „Celou zimu jsi odpočívala, jeden by řekl, že se budeš těšit, až si zas protáhneš kolečka.“ „Což o to,“ odpověděla Tříkolka. Měla Traktora docela ráda a stejnou měrou se ho i docela bála, protože byl velký, nápadový a co mu překáželo, zajížděl hluboko do země. „Těším se, až budu zase vozit dvojčata, i když, věř mi nebo ne, jsou rok od roku těžší. Jde o něco jiného.“ „A o co tedy?“ ptal se Traktor. Trpělivosti mu ve výrobně nebylo moc přáno. Pohupoval se ze strany na stranu a ze své výšky si Tříkolku měřil odřenými světly. „Jak bude jasné, že se sníh už nevrátí, šlápnou do pedálů nejen děti, ale i dospělí,“ vysvětlovala, „takže se zase začnu potkávat s bicykly.“ „No a?“ „Nemají mě rádi. Jsem malá a mám o kolečko víc a tak mi dávají najevo, že mezi ně nepatřím.“

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 27.1.2019

Želví korálky (pohádka)

Atuin byla želva nádherná. Jinak ale byla úplně stejná jako ostatní vodní želvičky a to přízvisko jí vlastně trochu překáželo. Když jste nádherní mezi spoustou dalších, není to zas až tak velká výhoda. Její želví tatínek a maminka navíc své prvorozené dali do vínku vznešené jméno, které si přečetli v nějaké knížce, a ani z toho nebyla Atuin dvakrát nadšená. Co jí ale dělalo největší vrásky, byli její malí želví sourozenci-dvojčata, které měla pořád na krku i za patami.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 25.1.2019

Já, gaučový světoběžník

Že za láskou šel bych až na kraj světa,
sním doma na gauči už celá léta.

Nic mne však nenutí sbalit si saky paky.
Co ve světě našel bych, mám na gauči taky…

(Filip Gülsen)

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 13.1.2019

Seriály, co se neohrály

Už dlouho tu nebyl žádný žebříček, tak si říkám, co takhle dát si přehled mých trvalých seriálových favoritů. Většinou jsou notoricky známé, ale třeba vás bude i inspirovat. Jen jak tak koukám, skoro ve všech náhodou figuruje Hugh Laurie. Netuším, jak je to možné. :)

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 10.1.2019

Tron: Babylon

Starozákonní Babylon jako aktuální metafora dneška. Věk úzkosti a Memento mori na vlastní kůži.

Dlouho jsem se neozvala, trvalo mi, než jsem se rozhodla, že i když pro mě souvislé psaní začíná být trochu složitější, není to důvod s ním přestat. A připravených témat mám dost. Rozhodně jsem totiž netrávila čas sebelítostí na vavřínech. Nejsem ten typ. :)

Zato jsem velkou obdivovatelkou street artu a tak jsem se na druhou Tronovu samostatnou výstavu celá třásla. Analfabet v Trafo Gallery byl skromnější a obtížněji uchopitelný než Babylon ve Ville Pellé, který se mnohem víc blíží očekávání většiny lidí, jak by měla výstava uměleckého vandalismu :) vypadat. Příjemně mě překvapilo, že jsem tam potkala i páry seniorů, které ji zkoumaly s velkým zaujetím, a to včetně celého filmu.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 18.9.2018

Dyzajn market Podzim: páni, přelidněno

Počastí dyzajnu přálo a byl z toho nejvíc zalidněný Dyzajn market co pamatuju. Dostat se ke všem stánkům zabralo průměrně 2,5 hodiny. Dyzajnérům to přeju, ale mě to úplně vyřídilo.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 7.9.2018

No nevolte to

— průběžně aktualizováno —

Mám zvláštní dojem, jestli zas nebudou volby. Některé plakáty se možná zrovna k aktuálním nevztahují, ale byla by škoda je nevidět. Letošní kampaň je takové peklo, že by ji Dante mohl používat jako školení.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 3.9.2018

Auta na náplavce 2018

První ročník mi ujel, druhý má očekávání nesplnil. Avizovaná velkolepá podívaná to nebyla, pár pěkných aut zaparkovalo na náplavce, pár známých lidí si vydělalo na složenky, pár neznámých si mohlo zažvatlat do mikrofonu, děti dostaly balonky a dospělí časopis. Milou pozorností pořadatelů byl přívoz, i když přeběhnout most bylo stejně rychlé, jen dražší o pár kalorií. Co mě zklamalo nejvíc, Hyundai jsem mezi vystavovateli nenašla. :(

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 22.8.2018

Víkend s Vogue

V pátek 17. srpna vyšel první československý Vogue. Jde o první edici pro neexistující zemi. :) Před třemi lety oslavila britská sté narozeniny, v USA vychází Vogue od roku 1892, loni měla singapurská mutace desetileté výročí krachu, takže bylo už pomalu načase, aby dorazil i k nám. In vogue znamená v módě a jistě bude teď nějakou dobu módní, aby ho bylo vidět ledabyle ležet v obývácích rodin, čítajících manžela, manželku a páreček roztomilých lamborghini.

Obálka je strašná. Už v první hodině mediální komunikace se dozvíte, že obálku časopisu prodává tvář a především oční kontakt. Vogue sice prodává spíš titul, ale přesto si obálka zasloužila víc péče, přemýšlení a snad i nějaký ten nápad. Záda Karoliny Kurkové, která hraje Olgu Havlovou s nápisem ve tvaru písmene V a cimrmanovým označením sněžného muže JáTy bohužel není vtip (je to přece Vogue, módní bible, promódníhoboha!) a i kdyby byl, nebyl by moc vtipný. A o parodii si přímo volá a dupe přitom do podlahy. I když je všeobecně známo, že to tak nevypadá.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 20.8.2018

SCULPTURE LINE 2018: sochařský parkur

Orientační běh za sochami se pomalu stává jedním z atributů městského léta, podobně jako výluky a votravní kamarádi, zaplevelující fejsbuk cizokrajnými fotkami, aby ty, kdož dřepí v práci dohřáli ještě víc než zvládne rozpálený beton. Mám možnost absolvovat sochařský festival jen v metropoli, ale i tak stojí za to. Tak pojďme na to.

Číst více…

Posláno autorem: Vesper | 8.8.2018

Dvě kola dobrý

V červenci jsem se s velikým nadšením a velkým foťákem zúčastnila hned dvou motorkářských akcí: 115. výročí značky Harley-Davidson a 50. výročí modelu italského skútru Vespa Primavera. Každá měla své kouzlo, mohutné + nadupané a malé + milé. Tady je malá fotoreportáž.

Číst více…

Vířící jako voda
když potká kámen
čas jde ve smyčkách

Pošťák Bilodo je Robinsonem života, vnitřně tisíce námořních mil vzdálený i od těch několika málo lidí, kteří se pohybují v jeho blízkosti. Bydlí v kanadském Montrealu se zlatou rybičkou jménem Bill, svědomitě chodí do práce, obchází stále tutéž trasu, obědvá ve stejném podniku, každý jeho další den by se dal předpovědět minutu od minuty. Jedinou jeho známou vášní a pozoruhodností jeho nezajímavé existence je láska ke kaligrafii. O té druhé vášni, hluboké, silné a vášnivé neví nikdo na světě. Jmenuje se Ségolène, žije v Pointe-à-Pitre v Guadeloupe na Malých Antillách.

Číst více…

Older Posts »

Kategorie

%d bloggers like this: